Historické okénko: Smíchovské nádraží bylo otevřeno jako druhá velká stanice v Praze

Nádraží i celou trať do Plzně a Bavorska vybudovala začátkem druhé poloviny 19. století společnost Česká západní dráha (k. k. privilegierte Böhmische Westbahn), která se musela potýkat nejen s nesouhlasem vlastníků některých pozemků, ale třeba také s objevem pravěkého pohřebiště. Budovy nádraží byly postaveny ve strohém architektonickém stylu s klasicistními a romantickými vlivy.

Vedle hlavní jednopatrové budovy zde byla i sousední služební budova s novogotickou hranolovitou věží. Prvních větších úprav se nádraží dočkalo v roce 1888, o šest let později byla dráha zestátněna a od roku 1895 se stanice nazývala Smíchov (ještě dlouho se jí ale mezi lidmi říkalo Západní nádraží).

„Davy lidu a nepřehledné řady kočárů táhly se k smíchovskému nádraží, jež působí dojem uspokojující, ač dotud ještě nese ráz nedohotovenosti a novoty. V síni na čekání upravené překvapil nás na stěně zavěšený pořádek jízdy v české i německé řeči a v slovanských barvách tištěný. Jinak ale vydala společnost vesměs jen německé vstupné lístky, jména štac jsou po celé dráze taktéž jen německy napsána, konduktéři oznamují po celé dráze štace jen po Německu a vyžadují taktéž fárkarty," popsal v létě 1862 časopis Rodinná kronika otevření stanice, která se stala důležitým dopravním uzlem pro spojení Prahy se západem Čech a jihovýchodním Německem.

Koncem druhé světové války nádraží poškodilo spojenecké bombardování, zasáhly ho také události Pražského povstání v květnu 1945, kdy v jeho prostoru operovaly tři obrněné vlaky. V 50. letech bylo původní nádraží, jež stálo trochu severněji než dnes, bez většího zájmu zbouráno a v letech 1953 až 1956 vzniklo nádraží nové podle projektu architektů Jana Zázvorky a Ladislava Žáka ve stylu klasicizujícího funkcionalismu.

Výtvarnou výzdobu odbavovací haly vytvořil malíř Richard Wiesner; tvoří jí čtyřicetimetrová budovatelská freska s téměř 80 postavami symbolizující československý lid v práci při výstavbě země. Posledním velkým zásahem před nyní plánovanou rekonstrukcí bylo napojení nádraží na metro v roce 1985.