Hele, koukej, cestující jsou kaštani a poslouchají kecafon. Jak mluvili a mluví Pražané?

„Jde-li o výslovnost (dobrej, hodnýho, vokno, otevřené samohlásky), pak o ´pražštině´ mluvit nemůžeme, jedná se o jevy typické pro celé středočeské nářečí – přítomné tedy i v Kladně, Českém Brodě nebo Řevnicích,“ uvedla pro server Pražský patriot Markéta Pytlíková z oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český při Akademii věd ČR.

Co se týče neoficiálního označení například některých míst v Praze – Kulaťák (Vítězné náměstí), Sherwood (Hlavní nádraží), Fučíkárna (dnešní Výstaviště), Husákovo ticho (Těšnovský tunel), ta už podle ní mají k slangu a ´pražštině´ blíž. „Podobné domácké názvy míst ale najdeme samozřejmě v jakémkoli jiném městě,“ řekla.

Čtěte také: Jak se liší názory Pražanů a zbytku republiky? Rozdíly jsou někdy propastné, tvrdí sociolog

Obecně se podle ní slang váže spíše k nějaké užší sociální nebo profesní skupině než k celému městu. „Takže i o ´žižkovském slangu´, známém z první republiky, můžeme asi spíš uvažovat jako o slangu dělnických vrstev, případně pražské galerky, než jako o jazyku celé čtvrti,“ dodala. V hlavním městě se podle jejích slov mluví středočeským nářečím.

Slang pracovníků pražského metra

Odkázala na Slovník nespisovné češtiny, který pojednává o různých druzích slangů – vojenském, řemeslnickém, technickém, železničářském, motoristickém, sportovním, cirkusovém, divadelním, hudebním, pracovníků médií, školním a studentském nebo drogovém. Metropole se týká kupříkladu slang pracovníků městské dopravy.

Čtěte také: Praha zezadu. Velký noční masturbant. Orgasmus výhradně ponořením do Vltavy

„Rozvoj městské hromadné dopravy začal na přelomu 19. a 20. století, a to nejdříve v Praze, Brně a Ostravě. V průběhu první poloviny 20. století se pak městská doprava rozšířila také do dalších krajských měst a postupně i do měst okresních,“ uvádí se ve slovníku.

Ze samotné dopravy cestujících vyplývají například výrazy jako kecafon (mluvítko, kterým se mluví k cestujícím) či kaštani (cestující). Tramvajácký slang, a do značné míry také slang pracovníků pražského metra, zahrnuje třeba výraz angličák (dvojitá křižovatková výhybka).

Šnapr? Výraz pro závěru utažené brzdy

Existuje i publikace Slang pražských dopraváků. Například výraz Turecko znamenal garáž autobusů Kačerov, označení vzniklo v 70. letech, kdy se tamní ředitel jmenoval Turek. Dnes by kdo těžko věděl, o co se jednalo.

Slovo dráteník, které se používá dodnes, znamená pracovníka, který zařizuje, udržuje a opravuje trolejové vedení. Naopak už se neužívá šnapr, což byl výraz pro závěru utažené brzdy. Atomová vrata zase znamenala tlakový uzávěr stanice nebo tunelu metra.

Když se potkají Hanáci a Pražané u moře

Přesto, že pražština vlastně oficiálně neexistuje, někdy může docházet k absurdním situacím, třeba když se v cizině potkají Hanáci a Pražané. Na internetu to popisuje Terka z Hanácka. U moře se s kamarádkou smály a zpívaly si české písničky, poblíž stáli krajané – také Češi.

„Byla to rodinka s dětmi a na sto procent to byli Pražáci. Protože opakovali to ´hele koukej´, počítali jsme to a během pěti minut to řekli dvanáctkrát. Vrchol byl, když malá holčička vytáhla z vody šneka a zavolala na maminku: ´Hele, koukej, mořskej hlemejžď´,“ napsala.

„Všichni Hanáci okolo lehli smíchy a my jsme se málem utopily. Ale to není všechno – kámoška se chtěla potápět, tak zavolala na mamku: ´Mamó, podé mně prosim šnorchla´. A najednou se chlámy ozvaly z pražské deky. Okamžitě nám to došlo a začaly jsme se smát taky,“ dodala.

Čtěte také: Kam můžete zavítat s blízkými, kteří navštíví Prahu? Metropole nejsou jen památky! 

Co už mládež neužívá? Horlivý, osočit či unylý

Bez ohledu na takzvanou pražštinu či jiné slangy existují ale i slova, která už neumí používat současná mládež. Lingvista Jiří Kostečka z Asociace středoškolských češtinářů je vyjmenovává ve svém výzkumu.

Jsou to například tato slova: cudný, horlivý, hvozd, chmury, chrabrý, jihnout, jímavý, jízlivý, kasat se, kazajka, klání, kloudný, komolit, konejšit, lačný, láteřit, ledabylý, lomozit, lpět, mamon, mdlý, nedůtklivě, nejapný, niterný, osočit, ostýchavý, otálet, perný, pohnutka, pokoutně, ponurý, pookřát, pověra, potutelný, proradný, prchlivý, předpojatý či pýřit se.

Nebo: rmoutit se, rozšafný, rusý, schlíplý, slídit, spílat, srdnatý, strádat, střenka, svérázný, svízel, šev, tklivý, trýznit, úděl, uhranout, unylý, úlisný, upejpat, úporný, úskalí, uštěpačný, útlocitný, vesměs, výspa, vzývat, záhy, zakabonit se, zakolísat, záludný, zášť, zesinat, zevrubný, zpupný či ztepilý.

Použití těchto výrazů starší generací by tedy nerozuměli ani mnozí mladí Pražané, ani Hanáci.