Hana Třeštíková: Matkou po čtyřicítce

Hanka Třeštíková, pětatřicetiletá žena s rozjetou kariérou ve vysoké politice, si žila svůj vlastní discopříběh. Obklopená přáteli, na večírcích jako doma, v neustálém pohybu mezi prací, cestováním, randěním a zážitky. Žila naplno, bez závazků a s absolutní svobodou.

Jenže čas nezastavíš a ona si začíná uvědomovat, že pokud chce mít někdy dítě, musí jednat. A rychle. Když se ukáže, že z jejích současných vztahů žádné rodičovství nekouká, rozhodne se pro odvážný krok: umělé oplodnění s kamarádem.

Cesta k vytouženému dítěti je ale mnohem složitější, než čekala, plná emocí, zvratů i těžkých rozhodnutí. Hanka vypráví o svém životě s nadhledem, upřímností a humorem. Nebojí se otevřít a sdílet ani ty nejkřehčí momenty.

V knize se seznámíte i s dalšími čtyřmi ženami, které na své mnohdy klikaté cestě za dítětem prokázaly neuvěřitelnou odvahu, sílu a odhodlání. Jejich příběhy spojuje jediné: víra ve šťastný konec.

Závěr knihy patří odbornému pohledu doktora Štěpána Budky, který působí na klinice reprodukční medicíny a doplňuje příběhy o mateřství perspektivou lékaře.  

Ukázky z knihy:

Máš děti, nemáš děti. Tak se v určitý moment začala společnost kolem mě dělit. Přišlo to nenápadně, někdy mezi třicítkou a čtyřicítkou. Přátelé, co měli děti, se spolu začali vídat

víc. Podnikali vlastní akce, jezdili na společné dovolené, vyměňovali si výbavičky a sdíleli neštovice. My ostatní jsme se dál bavili bez omezení. Plánovali si čas podle svého, jezdili na single dovolené a po večerech obcházeli bary a večírky. Pořád jsme se všichni přátelili, ale bylo to často dost o nervy, protože děti bývaly hlavním tématem konverzace, hlučely v kavárnách a upatlávaly nábytek při návštěvách. Bylo tedy rozhodně jednodušší zůstávat v zemi svobodných. Mohlo to tak pokračovat, kdybych neměla někde vzadu v hlavě vykřičník: bacha, ať to holka úplně neprošvihneš!

Následujícím textem se ze sebe pokouším dostat všechna menší či větší traumata, která jsem po cestě za dítětem nasbírala. Ráda bych touto cestou dodala odvahu komukoliv, kdo se bojí, že mu ujel vlak, a dodala naději všem, kdo se snaží, ale zatím se jim otěhotnět nedaří.

(z Prologu)

25. 10. 2024

Hlavní zpráva je, že JSEM TĚHOTNÁ!

Ale úplně se to bojím vyslovit a napsat, protože po minulý zkušenosti už vím, jak rychle se všechno může změnit. Každopádně tentokrát jsem to dotáhla už i na tlukot malýho srdíčka.

Jsem teď v sedmém týdnu, zatím vypadá vše v normě. Cítím velkou únavu. Na to, jak jsem normálně plná energie, je tohle fakt nezvyk. Ale bojuju s tím! Přes den si chodím lehnout a není mi to nijak blbý. Žádný nevolnosti nemám, bolej mě prsa a mám chutě.

Snědla bych doslova cokoliv.

Teď bude hlavní ten screening na konci třetího měsíce, který ukáže, jestli je plod zdravý. Nejhorší je udržet se v dobrý náladě a s pozitivním myšlením. Mám náladu totál na houpačce. Chvíli věřím, že to konečně klapne, pak mě přepadne hrůza, že se to zase posere, pak se rozbrečím u nějakýho videa na internetu… Je to úlet, ale cítím, že jsem připravena přijmout vše, co se stane.

Také nám s mámou vyšla ta kniha Hovory s mámou. Mám z toho hroznou radost. A možná zafungovalo, že jsem odemkla tu svoji kreativitu, když tvořím i život v sobě.

Tentokrát jsem se poučila a nikomu nic neřekla, samozřejmě kromě kamaráda/dárce. Nejvíc jsem se obávala toho, co už se jednou stalo. Že nebude tlouct srdíčko. Bála jsem se, že to všechno budu muset prožít znovu. Začal tedy můj vnitřní souboj rozumu a strachu.

Zjistila jsem, že největší boj člověk musí svést sám se svojí psychikou. I když jsem se snažila na sobě měsíce pracovat, naučit se ovládat svoji mysl a meditovat, tak v týdnech,

které následovaly po pozitivním testu, jsem měla problém své iracionální úzkosti držet na uzdě.

Objektivně se nic nestalo, ráno jsem se probudila stejně jako den předtím, ale najednou jsem se začala strašně bát a začala si vsugerovávat, že to nevyjde. Téměř jsem o tom samu sebe přesvědčila.

Ten den jsem šla zrovna na koncert Nicka Cavea a celý ho proslzela, protože jsem se strašně litovala, že to zase nevyšlo. A pak se člověk druhý den probudí, stejně jako den předtím, a řekne si: co blbneš, dyť není důvod si myslet, že to nevyšlo. A takových soubojů jsem měla sama se sebou do další kontroly ještě několik.

Nejhorší je, že jsem si v rámci těchto úzkostí vsugerovávala, že jde o předtuchu. Já se snažím co nejvíc nahlížet do svého nitra. S kamarádkami tomu s oblibou říkáme „poslouchat své ministerstvo nitra“, tam všechno vědí nejlíp. Věřím totiž, že jisté věci člověk tak nějak ví dopředu. A když jsem v rámci těchto úzkostí nahlížela do svého ministerstva nitra, byla jsem si jistá, že to, co vidím, je zlá předtucha.

Pak jsem ale šla plná obav na kontrolu a světe div se nebyla to předtucha, byl to jen strach. Srdíčko bušilo. 

HANA TŘEŠTÍKOVÁ (*1982) je filmová producentka, režisérka a komunální politička. Po letech strávených produkcí reklam, filmů a festivalů založila svoji produkční společnost Produkce Třeštíková, v které divákům představila několik úspěšných dokumentů, jako byli Šmejdi, Občan K. nebo Sbohem děcáku. Se svojí matkou Helenou Třeštíkovou natočily filmy o Lídě Baarové Zkáza krásou, portrét divadelníka Jakuba Špalka Život s Kašparem nebo portrét romského aktivisty a hudebníka Vojta Lavička: Nahoru a dolů. Sama pak režírovala pokračování úspěšného cyklu Manželské etudy: Nová generace. V roce 2014 se stala radní pro kulturu městské části Praha 7, v letech 2018–2023 pak byla radní pro kulturu hlavního města Prahy. V komunální politice působí dodnes.

V současné době ji nejvíc baví chození po divadlech, výstavách, koncertech a čtení knih, o čemž pak referuje na svých sociálních sítích v podobě kulturních tipů. Se svým bratrem Tomášem Třeštíkem, uznávaným fotografem, natočili podcastovou sérii rozhovorů s osobnostmi z oblasti kultury, Třeštění. 

Hana Třeštíková: Matkou po čtyřicítce, vydává nakladatelství Universum, 224 stran, doporučená cena 399 Kč