Galerie Prádelna: Výstava Tlapky a křídla láká na působivé fotografie zvířat

Fotografování přírody a zvířat je pro autorku hlavně koníček. Představuje to způsob, jak si odpočinout, zpomalit a být chvíli jen pozorovatelem. „Každý snímek vznikl v okamžiku, kdy ji něco zaujalo, potěšilo nebo překvapilo. Fotografka věří, že stejně zapůsobí její tvorba na návštěvníky,“ uvedl Lachnit.   

Na akci zval snímek zachycující mládě rysa za objektivem. „Prostě jsme mu tam postavili jeden foťák a on se přišel podívat, protože byl zvědavý. Šlo o to zmáčknout to v pravý čas,“ představila Králová svůj neoblíbenější obrázek, který před čtyřmi lety přivezla z Krušných hor. 

Fotí hlavně přírodu a zvířata. „Nicméně výstavu jsem chtěla věnovat zvířátkům, protože je mám moc ráda,“ vyprávěla autorka, která se fotografování naplno začala věnovat po odchodu do důchodu. „Do té doby jsem byla v silném pracovním zápřahu a nebyl čas,“ krčila rameny. Teď jej má, takže může bez problémů vyrazit i za hranice republiky a počkat si na ten správný snímek tak dlouho, jak potřebuje. 

„Za některými jedu dost daleko, třeba až na Helgoland. Tam jsem fotila tamhle ty tereje,“ ukazovala na snímek s ptáky, který si přivezla z německého ostrova, jenž lze zdolat pěší chůzí za hodinu a půl. „Když jsem je fotila, vítr mě málem odnesl, byla to taková rána, že to se mnou praštilo o zábradlí u chodníku i s foťákem,“ líčila dramatické chvilky.

Některé vhodné objekty ale nachází i v pražské zoo. Tam zvěčnila statného gorilího samce Richarda a jeho uhrančivý pohled, nebo pelikána, jenž právě polapil rybku. „Velmi ráda mám sovy, vlastně všechny ptáky, ten jejich pohled, mají strašně krásné oči,“ svěřila se se svou přízní paní Libuše. 

Na dokonalý snímek se někdy čeká hodně dlouho. „Zejména když fotíte zvířata v přírodě. Ale i zoo strávíte fůru času. U toho pelikána jsem byla tři čtvrtě dne. Věděla jsem, že něco vytáhnul z vody, ale až doma jsem zjistila, že má v otevřeném zobáku rybu. Nejdřív ji měl na štorc, pak si ji nadhodil, aby ji mohl spolknout,“ prozradila Libuše Králová, která zásadně používá digitální fotoaparát, takže má v počítači sta tisíce fotek. 

„Nedávno jsem fotila nějakou akci pro zvířátka, za nimi vystupovala hudební skupina. Domů jsem přinesla 1400 fotek. To pak u toho člověk prosedí celou noc a celý další den,“ zmínila úskalí moderní techniky.   

Její první „fotoaparát“ byl ze dřeva. „Maminka měla svůj, ale nikdy mi ho nechtěla půjčit, protože byl strašně drahý. A tak jsem sebrala dědovi v kůlně špalíček, babička mi k němu přidělala šňůrky, já si namalovala fotoaparát a chodila jsem po zahradě a jako jsem s ním fotila,“ smála se Králová, která se těší až napadne sníh a ona vyrazí fotit veverky. „Na sněhu jsou strašně hezké,“ vysvětila. 

Bez aparátu ven nevychází. „Takže pro mě vycházka do přírody znamená desetikilový batoh na zádech,“ hlásila. Jejím snem by bylo africké safari. „Ale už se toho trochu bojím, už mi není dvacet, a není to za rohem,“ podotkla a ostatním, kteří by chtěli také fotit, radí chodit, koukat a být trpělivý. 

Podle místostarosty Lachnita výstavní činnost v KC Prádelna zaměřená na lokální umělce podporuje komunitní charakter centra a pomáhá do jeho aktivit zapojit sousedy.

„V případě našich komunitních center Prádelna, Louka a Konírna se nejedná o klasický coworkingový, umělecký či vzdělávací prostor. Spíše v nich vnímáme ono sdílení v širším slova smyslu jako příležitost pro netradiční setkávání, prezentace místních autorů a vzájemné obohacování se na první pohled třeba i zcela nesourodých světů,“ uvedl. 

„A že to funguje, potvrzuje množství zajímavých projektů, výstav a organizací, které v našich komunitních centrech našly zázemí, díky čemuž centra působí jako jakýsi generátor nápadů a iniciativních podnětů,“ dodal.