Flotilu retro vozů doplní legendární tramvaje T2, od března budou jezdit centrem Prahy v běžném provozu

Obě tramvaje byly vyrobeny pro Ostravu v pražské vagónce Tatra Smíchov. Po jejich vyřazení ze zdejšího vozového parku je v roce 1996 odkoupil dopravní podnik v Liberci, kde byly v provozu dalších 22 let. Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou byl až do roku 2018 úplně posledním provozovatelem těchto tramvají.

Liberecký vůz číslo 18 byl v provozu s cestujícími od ledna 1959 do listopadu 2018, tedy téměř 60 let, což je zatím nepřekonaný rekord v celé historii tramvají Tatra. Novým majitelem vozových skříní obou tramvají se na sklonku loňského roku stal pražský dopravní podnik. „Té-dvojky“ se tak po mnoha letech vrací do města svého vzniku.

Tramvaje dorazily po železnici do Ostravy letos v únoru. Ihned po vykládce v areálu začaly práce na jejich odstrojení a úpravách vozových skříní. Během následujících měsíců prošly kompletní opravou a dostalo se jim požadovaného historického vzhledu. Vůz s evidenčním číslem 6003 (v Ostravě jezdil pod číslem 613, následně v Liberci pod číslo 26 a později 18) získal podobu ze 60. let, vůz číslo 6004 (v Ostravě zařazen pod číslem 694, následně v Liberci jako číslo 27 a později 19) reprezentuje vzhled těchto tramvají v 80. letech.

„Obě renovované tramvaje budeme provozovat na nostalgické lince číslo 23, která vede z Královky přes historické centrum (včetně Pražského hradu, Královského letohrádku či Národního divadla) na Zvonařku. Vypravovat je budeme z vozovny Střešovice. Pokud práce na jejich oživování a zprovozňování budou pokračovat podle harmonogramu, plánujeme je na začátku března symbolicky pokřtít a v první březnový víkend nasadit do provozu,“ uvedl Petr Malík, vedoucí jednotky Historická vozidla.

Tramvaje T2 byly vyvinuty v letech 1951 až 1956 a jejich sériová výroba probíhala v letech 1957 až 1962. Celkem bylo vyrobeno 771 vozidel dodávaných do měst v Československu a Sovětském svazu. Vozy byly vyráběny v pražských podnicích vagónka Tatra Smíchov (vozová skříň, podvozky) a ČKD Stalingrad (elektrická výzbroj). Většina vyrobených tramvají prošla zprovozněním a vyzkoušením v pražské vozovně Motol, neboť výrobce nedisponoval elektrozkušebnou.

Na rozdíl od svých předchůdkyň „té-jedniček“, vyvíjených původně pouze pro Prahu, byly „té-dvojky“ od počátku koncipovány jako jednotné čtyřnápravové vozy, které měly sjednotit do té doby velmi roztříštěný vozový park všech československých měst provozujících tramvaje na rozchodech 1000 a 1435 mm.

Jejich základem se stejně jako u typu T1 stala moderní, původem americká koncepce PCC, zavedená již u tramvají T1. Její konstrukční prvky (zejména otočné podvozky a systém plynulé regulace rozjezdu a brzdění) a koncepční principy (např. pohon všech náprav či usměrněný pohyb cestujících) zajistily novým tramvajím velmi vysokou užitnou hodnotu a špičkové dynamické vlastnosti, které obstojí i v dnešním provozu. Nové půdorysné rozměry vozové skříně využívající maximální přípustný profil tehdejších kolejových sítí se v roce 1958 staly normativem pro nově budované i rekonstruované tratě v celém Československu, a to včetně tehdy uvažovaných podpovrchových tramvajových tratí v Praze.

Počátek budování jednotného vozového parku, symbolizovaný typem T2, byl významným milníkem, který zajistil tramvajové dopravě novou budoucnost. Na průkopnickou roli T2, která je dnes často a neprávem opomíjena, následně navázal i nejznámější a nejrozšířenější typ T3, s nímž se podařilo proces unifikace vozového parku dotáhnout do vítězného konce (v Praze to bylo v roce 1974).

Tramvaje T2 vynikají velmi osobitým tvarovým řešením vozové skříně. Výtvarník František Kardaus při jejich návrhu zpracoval celou řadu vizualizací a modelů, přičemž završením celého procesu tvůrčího návrhu byla realizace sádrového modelu předního a zadního čela nové tramvaje v měřítku 1:1. Díky charakteristickému přesazenému transparentu a světlometu s ozdobnou lištou („fousem“) se T2 ideově přiblížily svým americkým vzorům.

Ačkoliv do provozu s cestujícími v Praze tramvaje T2 nakonec zasáhly jen minimálně, aktivní účastí na jejich vývoji získal pražský popravní podnik cenné poznatky k budoucí koncepci modernizace infrastruktury tramvajové dopravy a zároveň byl umožněn vznik slavného typu T3 v podobě, jak jej známe z pražských ulic.

Doposud jedinou pražskou památkou na průkopnickou roli T2 byl druhý prototyp číslo 6002, který je od roku 1977 součástí sbírky podnikového muzea a v devadesátých letech prošel zdařilou a velmi rozsáhlou renovací, která jej přiblížila do stavu z roku 1956. Tento vůz však může být díky velmi vysoké historické hodnotě i technickým omezením (tyčový sběrač) provozován jen za mimořádných opatření.