Filip Roháč: Královna racků
25. září 2025 20:26
Přidejte si nás na domovskou 
Zlomeniny, monokly a kořenový čaj. Ve východních pustinách leží Ganza, město sužované střety mezi klany pouličních gangů. Mladí lidé z Racčího okrsku se perou v arénách, doma i v ulicích. Mezi sebou, s členy ostatních gangů, pro peníze, pro slávu… Všechno je naprosto v pořádku, než se to jednou zvrtne a někdo zařve. Racci se teď musí rozhodnout, co dál. Někteří ze znesvářeného města prchají. Jiní za svůj klan bojují.
Ukázka z knihy:
Zpočátku chodil Hlihor do bazénu jen proto, aby se zbavil pachu krve. Už v přijímači zjistil, že tříminutovou sprchou to nevyřeší. Sprchování nesnášel. Přišlo mu to postavené na hlavu, každý den si takhle ničit kůži. Po horkých sprchách ho svědilo celé tělo a cítil se skoro nemocný.
Bazén, to bylo něco jiného. Krásně si uvolnil svaly a klouby. A když vylezl, z pachu potu, protivníků a krve nezbylo nic. Smrděl už jenom chlorem.
Bylo třeba si dávat pozor na velké strupy. Když se některý roztrhl, byl Hlihor nucen bazén opustit. Nespolupracoval a rval se s plavčíky.
Postupně se do plavání zamiloval. Šlo mu to čím dál lépe, a když ho něco opravdu naštvalo, s vervou se vrhal do vody.
Kdybyste se Hlihora zeptali, co je smyslem života, zamumlal by něco o chlastání a pouličních bitkách. Kdyby byl hodně opilý, možná by mluvil o lásce a kamarádství. Nikdy, nikdy by nepřiznal, že jeho život je radost z pohybu, hra, ať už šlo o ganzovní fotbal, plavání nebo o boj. I klanovou válku bral jako hru – nešlo v ní koneckonců o nic než o čest a sféru vlivu. Nebyl to boj o přežití.
To byl taky jeden z důvodů, proč byl na kočky naštvaný. Hrálo se o vše, ale mělo to pravidla. Žádné úkladné vraždy. Žádné velké přesily. Tím, že to kočka porušila, vrazila drápy sama do sebe. Jenomže krvácel racek.
Nořil se do vody. Viděl oheň.
Křižoval vodní plochu. Starší paní se mu pletla do cesty. Skřípal zuby, všemožně ji obeplouval a občas z legrace podplouval, ale vzhledem k tomu, jaký měl den, pomalu vnímal, že to nedopadne dobře. Užuž se na ni chtěl utrhnout, když zahlédl, že ho pozorují plavčíci. Zaklel a vylezl z vody.
Neměl se tolik naprat. Z omelet mu bylo těžko a z ranního piva mu ochabovalo svalstvo. Přistihl se, že po kluzkých kachličkách jde málem s bradou na prsou. Byl vyčerpaný. Narovnal by se, ale tohle nebyl ksakru den na to se narovnávat.
Přitiskl si ruku k nosu. Žádný pot ani krev. Jen sterilní puch chlorované vody. V bazénu se skoro ani neohřál, strávil tam sotva čtyřicet minut.
Ze zrcadla u sprch na něho koukala tvář plná barevných obrazců. Mokré černé vlasy trčící všemi směry. Šlachovité tělo, nepřirozeně osvalené. Hranaté a škaredé.
Těžko si to přiznával, ale bál se. Dag měl pravdu – od narození žili v míru. Teď se něco dělo. Přicházela změna. Jaká? Ať tak či onak, pro lidi žijící v míru je změna vždycky něco špatného.
Nalehl čelem na sklo a zhluboka dýchal. Byl unavený. Měl strach. Všichni se musejí probudit. Ani ostatní klany nechtějí změnu. Přes deset let se nic nedělo a Ganza začala hnít. Představoval si, jak se mění ve zdechlinu. Havrani, racci a lišky v ní lezli jako červi.
Ještě jednou si opláchl hlavu. Popadl plavecké brýle a zalezl do šatny.
Filip Roháč (*1996) vyrůstal na divokém brněnském předměstí plném chatrčí, paneláků, opuštěných objektů a skrytých zákoutí. Od útlého věku trénoval kung-fu, později také box a kickbox. Absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. V současné době se věnuje literatuře, sportu a rockové hudbě.
Filip Roháč: Královna racků, vydává Knižní klub, 360 stran, doporučená cena 499 Kč
Píšete do šuplíku? Pošlete svůj rukopis do dalšího ročníku! Více se dozvíte na www.lckk.cz
