Festival ukrajinského filmu kromě vážných témat ukáže i milence, kteří se mění na psy

Letošní ročník otevře dokument 2000 metrů do Andrijivky oscarového režiséra Mstyslava Černova, jenž prostřednictvím autentických záběrů z fronty přináší syrové svědectví o současné válce a o tom, jak vysokou cenu platí ukrajinská pěchota za každý centimetr své země.

„Říká se, že rok 2025 je zlatým rokem ukrajinského dokumentárního filmu. Významný je hlavně proto, že jeho tvůrci dělají nemožné – riskují své životy, aby natočili filmy, které nestojí na promyšlených a sepsaných scénářích. Ukrajinští dokumentaristé zapínají své kamery, aby natočili dějiny. I to je důvod, proč naši přehlídku i v tomto roce zahájíme dokumentem.  Válka je důvod, proč to děláme,“ řekla dramaturgyně festivalu a ukrajinistka Lenka Víchová.

„Umění mluví vlastním jazykem – jednoduchým a srozumitelným. Týden ukrajinského filmu v Praze je příležitost mluvit o Ukrajině prostřednictvím emocí, příběhů a tváří našich hrdinů,“ řekla Artem Mykolajčuk, předseda správní rady Pylyp Orlyk Fundation, hlavního sponzora letošního festivalu. Po Praze bude možné festivalové snímky zhlédnout od 2. do 7. prosince v brněnském kině Art.

Program pražské části festivalu a předprodej vstupenek je k dispozici na www.kinoatlaspraha.cz. 

Co festival nabídne:

Dokument 2000 metrů do Andrijivky (2025) režiséra Mstyslava Černova, který spolu s kolegou Alexem Babenkem z Associated Press sleduje během ofenzívy roku 2023 cestu ukrajinských vojáků při osvobozování vesnice Andrijivka.

Biografický snímek Malevyč (2024) režisérky Darji Onyščenko, natočený ve spolupráci Ukrajiny, Srbska, Itálie a Švýcarska, se zamýšlí nad tím, co se skrývá za legendárním Černým čtvercem – a jak Kazymyr Malevyč propojil umění, svobodu a národní identitu v časech totality.

Poetické drama Stepne (2023) režisérky Maryny Vrody, koprodukované s Německem, Polskem a Slovenskem, rozehrává příběh stárnoucího muže, který se vrací domů k umírající matce. Na pozadí zimní krajiny vzniká tichá meditace o paměti, odpovědnosti a smíření.

V programu najdou diváci i rodinnou fantasy Džura Kralevič (2025) režiséra Antona Hojdy, která oživuje kozácké legendy v moderním filmovém hávu, nebo thriller Past na myši (2025) režiséra Serhije Kastornycha, napínavý psychologický příběh o vojákovi uvězněném pod zemí po dělostřeleckém útoku.

Svěží kontrast nabídne komedie Hafíci (2025) režiséra Oleksije Jesakova, která s nadsázkou i fantazií vypráví o ženě, jejíž milenci se začnou proměňovat v psy – a o tom, že lásku ani smysl pro humor nelze potlačit ani v nejtěžších dobách.

V dramatu Králové rapu (2021) režisér Myroslav Latyk sleduje sedmnáctiletého chlapce, který se snaží prosadit jako rapper a na cestě za splněním jeho snu jej čeká boj o úspěch, lásku, a nakonec i o přežití.

Dokumentární film Časová značka (2025) režisérky Kateryny Hornostaj, natočený v koprodukci s Lucemburskem, Francií a Nizozemskem, ukazuje svět školy poblíž fronty – bez komentářů a dialogů, jen s pozorováním, které mrazivě vypovídá o všedním životě uprostřed války. 

Závěrečný film festivalu, Líbánky (2024) režisérky Žanny Ozirné, patří k nejintimnějším snímkům současné ukrajinské tvorby. Novomanžele Tarase a Olju zastihne ruská invaze přímo v jejich novém bytě, který se promění v past. V tichu a izolaci se před nimi odhaluje skutečná podoba lásky i lidské křehkosti.