Festival Sv. Lucie nabídne v trojském zámku sedm světelných instalací

Představí se díla českých umělců a umělkyň Kryštofa Brůhy, Karima Tarakjiho, Vítězslava Plavce, Filipa Zemana, Kláry Horáčkové, Tomáše Ullricha a autorského tandemu Hany Mirbauer a Kláry Pavlíčkové. Festival se koná v pátek i v sobotu do 17 do 23 hodin. 

„Galerie hlavního města Prahy už potřetí zve na slavnost světla do areálu Zámku Troja. Chceme tak přispět k předvánoční atmosféře a opět ukázat další možnosti, jak pracovat s tímto výjimečným prostředím a jeho barokní krásou, kterou pravidelně propojujeme se současným uměním,“ řekla  ředitelka GHMP Magdalena Juříková.

Digitální instalace vycházejí z různých fyzikálních i vizuálních principů, jako je práce se světlem a rytmem nebo elektromagnetické signály. „Signal Festival se soustavně věnuje prezentaci audiovizuálního a světelného umění ve veřejném prostoru. Spolupráce s GHMP nám umožňuje rozšiřovat tento dialog a přinášet umění v komornějším formátu do historického prostoru Zámku Troja,“ uvedl Martin Pošta, ředitel Signal Festivalu.

Letošní ročník festivalu přináší během dvou večerů sedm světelných instalací. Při této příležitosti se otevírá i hlavní sál zámku. Právě tam představuje Kryštof Brůha svou instalaci Audire Fluctus. Dílo ukazuje něco, co je běžně neviditelné – konstantní tok elektromagnetických signálů a dat, které kolem nás proudí v dnešní digitální době. Instalace používá tekuté médium, které na signály reaguje v reálném čase a proměňuje je ve světlo a zvuk.

Návštěvníci nejsou jen pozorovateli: jejich přítomnost, a dokonce i jejich mobilní telefony nebo další zařízení, se stávají součástí díla. Instalace tak dává tušit, jaké „neviditelné“ technologie a sítě tvoří pozadí našeho každodenního života i volného času. Dílo si navíc z nedávné mezinárodně uznávané soutěže LIT Lighting Design Awards odvezlo ocenění v kategorii Conceptual Lighting Installation.

Boční fasáda zámku se rozzáří díky laserové instalaci GW181122 od Karima Tarakjiho. Autor se inspiroval gravitačními vlnami – tedy jemným „chvěním“ prostoru, které vědci dokáží zachytit speciálními experimenty.

Pomocí čtyřiceti laserových paprsků a odrazů na pohyblivém prstenci z reflexní látky vytváří na fasádě i v prostoru kolem ní světelnou hru, která připomíná vlnění. Instalace se přitom pořád mění podle toho, odkud se na ni návštěvník dívá a jak se kolem ní pohybuje. Výsledkem je živý světelný obraz, který vzniká až v okamžiku setkání s divákem.

V zámeckém sklepení na návštěvníky čekají dvě instalace. Obě se zabývají tím, jak dnes vnímáme obraz a svět kolem sebe. V instalaci Na světle nechává umělec Vítězslav Plavec růst rostliny pod svitem televizních obrazovek – jako připomínku toho, jak moc jsme obklopeni umělým světlem médií a obrazovek.

Druhou instalaci ve sklepení připravila Klára Horáčková. Její Time Line tvoří řada reflexních skel, která v tmavém prostoru vytvářejí jemnou světelnou linii. V odrazech se objevuje okolí i samotní návštěvníci a vše se propojuje do jednoho plynoucího „proudu“. Dílo tak působí jako tichá stopa času, který kolem nás stále plyne.

Tomáš Ullrich v kinetické instalaci Horizont u zámecké kašny zkoumá hranici mezi hmotným a digitálním prostorem. Simuluje čtyřstěnný objekt, který se nečekaně deformuje a vytváří iluzi vznášejícího se obrazu bez rámu, čímž otevírá otázku vnímání prostoru a jeho virtuální podoby.

U oranžérie zámku se návštěvníci mohou těšit na dílo Simulakra vzniklé ve spolupráci Vítězslava Plavce a Filipa Zemana. Instalace využívá speciální lentikulární čočky, díky nimž se obraz pořád proměňuje. Když se hýbe divák, hýbe se i to, co vidí, a vzniká tak hravá, neustále se měnící vizuální iluze.

Poslední instalací na trase u dolní brány zámeckých zahrad je Skleník vezdejší autorek Hany Mirbauer a Kláry Pavlíčkové, který navazuje na tradici barokních kaplí jako míst zastavení a ztišení. Vytváří uzavřený prostor věnovaný vděčnosti a všední přítomnosti a přenáší princip haiku do současného veřejného prostoru.