Feministický podchod u metra budí odpor. Lidé malby ničí, vznikla petice
30. července 2024 09:15
Přidejte si nás na domovskou Realizace, jejíž anglický název We Should Have a Talk vyzývá k dialogu, se podle autorů snaží poukazovat na závažná společenská témata týkající se emancipace, feminismu a inkluze. Po dubnové vernisáži se mezi obyvatelkami a obyvateli Jinonic rozpoutala diskuze nad tím, zda výjevy a citáty vyobrazené v rámci realizace patří na stěny podchodů. Část obyvatel dokonce sepsala petici, která žádá odstranění výmalby.
„Kolem denně chodí stovky dětí do dvou škol. Pro dospívající dívky je konfrontace s takovým uměním zdrcující a může způsobit vážné psychické poruchy,“ napsal v komentáři u svého podpisu pod veřejně přístupnou peticí Petr Papírník. „Výmalba podchodu metra ohrožuje psychický vývoj dětí chodících do nedalekých škol,“ napsala Hana Lánová.
V reakci na kritiku dokonce Praha 5 uspořádala na radnici moderovanou diskuzi nad uměleckou realizací. Přizváni byli zástupkyně petentů, spoluzakladatelky organizace Praho! project, vedení místních základních škol a odborníci, aby společně diskutovali nad možnými řešeními.
Část umělecké instalace. Foto: Jan Puci
„Jasně vnímám, že témata této realizace je potřeba ve veřejném prostoru otevírat a mluvit o nich, aby nebyla předmětem tabu. Zároveň je však třeba vyslechnout názory místních obyvatel a dát prostor k společné diskuzi i těm, kteří se domnívají, že je místo umístění této realizace nevhodné,“ uvedla starostka Radka Šimková (Praha 5 sobě), která zároveň připomněla, že pozemky jinonických podchodů nejsou ve správě městské části.
Ze setkání podle ní vyplynulo hned několik možných řešení, které může vedení Prahy 5 ze své pozice nabídnout. Jedním z nich je pomoc při vyjednávání o další podobě podchodů. Délka současné realizace je totiž smluvně ošetřená po dobu jednoho roku s možností prodloužení. Podle Šimkové se však dá předpokládat, že o její prodloužení nebude zájem.
Praha 5 by podle radní pro školství Alena Janďourkové (Praha 5 sobě) mohla pomoci s pořádáním edukativních workshopů, které by vhodně navázaly na instalaci v podchodech a rozšířily preventivní programy na školách.
„Instalace v podchodech u metra Jinonice si od samého začátku kladla za cíl přispět k tomu, abychom pomohli otevřít debatu k tématu genderové nerovnosti," sdělila Hloušková.
Jedna ze stěn podchodu. Foto: Jan Puci
„Na zdech muralu jsme kromě několika odborných článků a rozhovorů umístili desítky výpovědí v široké škále témat týkající se osobních pocitů a zkušeností žen i mužů, kteří otevřeně vypovídají o tom, jak se podle nich vyvíjí postavení a role žen a mužů ve společnosti,“ pokračovala.
Petenti s takovou formou komunikace nesouhlasí. „Mám dvanáctiletou dceru, na kterou podobná témata vyskakují všude jinde a má z nich hlavu už tak dost zamotanou. Prosím, tohle není cesta,“ sdělila Karolina Stranska. „Považovat tyto nápisy za umění je úplně absurdní,“ napsala petentka Martina Horová.
PRAHO! Project si za malbami a texty stojí. „K odborné a edukativní části jsme přizvali odborníky a organizace zabývající se danou problematikou, jako například Profem, Amnesty International, Konsent a další. To vše za podpory zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové Adamové, britského velvyslance Matta Fielda a dalších,“ sdělila Hloušková.
„Z důvodu poskytnuté anonymity jsme sesbírali mnoho autentických výpovědí, z nichž jedna popisovala i zkušenost se znásilněním. Do veřejného prostoru jsme se ji v rámci naší realizace také rozhodli umístit, protože věříme, že může pomoct v boji proti sexualizovanému násilí,“ dodala.
Část společnosti má podle psycholožky Karolíny Olivie Křížové z organizace Konsent za to, že děti musíme před těmito tématy chránit za každou cenu, a tak je ochráníme před zlem. „Děti ale nežijí ve vakuu a jsou naopak v mnoha ohledech zranitelnější. Tím, že jim budeme metaforicky zakrývat oči a uši, je neochráníme, právě naopak – vystavujeme je většímu riziku, pokud se s problematickým chováním samy setkají,” řekla.
„Souhlasím s tím, že témata, která se v prostoru otevírají, je potřeba otevírat. Ale ne v této formě,ů napsala petentka Lenka Liebichová. „Depresivní text nikoho z deprese nevyléčí. Jasně, přečtu si, že může být ještě hůř. A komu to pomůže? K ZŠ to nepatří,“ napsal petent Miloš Středa.
