Eva netušila, že by v tak mladém věku mohla trpět vážnou nemocí. Dostala druhou šanci
28. dubna 2026 10:59
Přidejte si nás na domovskou „Začala jsem se zničehonic zadýchávat, nebyla jsem schopna vyjít schody do prvního patra nebo dojít na zastávku tramvaje, měla jsem problém zvednout těžší věci a celkově jsem byla zpomalená,“ vzpomíná a pokračuje: „Byla jsem vždycky plná energie, takže mě to překvapilo. Říkala jsem si ale, že to nějak zlomím, že je to jen něco dočasného a snažila jsem se to nevnímat.“
Překážky byla Eva zvyklá překonávat od malička. Vyrůstala v pěstounské péči, brzy se osamostatnila a v životě si musela věci vydobýt sama. Myslela si, že tento stav překoná také. „Dopadlo to ale tak, že jsem jednou po vyběhnutí schodů v nákupním centru omdlela. Poté co jsem se probrala, jsem ještě zvládla dojít domů a dál fungovat. Když se ale kolaps po čase opakoval, skončila jsem už v nemocnici. Prostě mi došel kyslík,“ popisuje Eva.
Lékaři jí provedli řadu vyšetření a určili diagnózu – plicní arteriální hypertenzi. Nemoc, při které se zvyšuje tlak v plicních cévách, což způsobuje dušnost. Dalšími příznaky mohou být suchý kašel, únava a nízká fyzická výkonnost, v pokročilých stadiích se přidávají promodralé rty nebo konečky prstů a mdloby.
„Když jsem zjistila, co je to za nemoc a že je nevyléčitelná, nemohla jsem tomu uvěřit. Život se mi obrátil úplně naruby,“ říká Eva. V té době se navíc rozcházela s přítelem a hledala si nové bydlení, zároveň nebyla schopna fyzicky fungovat a měla obavu z budoucnosti.
„Byla jsem bez energie, rychle jsem se unavila a připadala jsem si jako přidušená. Věděla jsem, kolik kroků denně zvládnu udělat, abych nezkolabovala. Neustále jsem si je počítala. Udýchala jsem jen chození po bytě a cestu na nákup, pracovat jsem dokázala maximálně dvě hodiny týdně,“ popisuje Eva, která se živí jako kosmetička.
Začala dojíždět do specializovaného centra ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde se plicní hypertenze léčí. „Bohužel léčba mi moc dobře nezabírala, a když přestala účinkovat úplně, pan doktor mi řekl, že budu muset na transplantaci plic, jinak hrozí, že zemřu,“ vysvětluje Eva a doplňuje: „To pro mě byla velká rána, zhroutila jsem se z toho a vůbec jsem nevěděla, jak dál.“
V době, kdy podstupovala testy, zda bude vhodným adeptem pro transplantaci plic, ale přišla do České republiky nová léčba. Evě tak svitla naděje, že díky ní nebude muset zákrok podstoupit. „Hned jak to bylo možné, mi pan doktor léky nasadil a zabraly téměř okamžitě. Už za tři dny jsem cítila výrazné zlepšení, začala jsem lépe dýchat a vrátila se mi ztracená energie,“ popisuje Eva, kterou změna jejího zdravotního stavu velmi povzbudila.
„Do té doby jsem měla pocit, že jenom přežívám, a zpětně nechápu, jak jsem to období sama zvládla. Teď žiji úplně jinak. Samozřejmě mě nemoc stále omezuje, neujdu tolik, co dříve, nemohu se přetěžovat a musím více odpočívat, ale jinak mohu zase normálně fungovat,“ říká Eva.
„Beru to tak, že jsem dostala druhou šanci na život. Moc si toho vážím a děkuji panu doktoru Přečkovi a všem v olomouckém centru, kteří se tam o mě starali a starají,“ dodává Eva. Léky už se naučila aplikovat sama, a na kontroly do Olomouce tak nyní dojíždí jednou za dva měsíce. „Moje zkušenost může inspirovat i ostatní pacienty, aby to nevzdávali a bojovali, i když jsou vážně nemocní,“ uzavírá Eva.
„Plicní arteriální hypertenze je vzácné, ale velmi závažné onemocnění, které bez vhodné léčby postupně vede k pravostrannému srdečnímu selhání a může významně zkomplikovat běžný život pacienta. Dobrou zprávou je, že v posledních letech se léčebné možnosti výrazně rozšířily. Současný přístup je založen na časné diagnostice a kombinované léčbě zaměřené na více klíčových mechanismů onemocnění,“ uvádí Jan Přeček z I. interní kliniky – kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc.
„Právě možnost kombinovat léky z různých terapeutických skupin a léčbu dále přizpůsobovat a stupňovat podle odpovědi konkrétního pacienta dnes řadě nemocných umožňuje výrazně zmírnit potíže, zlepšit fyzickou výkonnost i kvalitu života a někdy také oddálit velmi závažná řešení, jako je transplantace plic. Příběh paní Evy je krásným příkladem toho, že moderní léčba plicní arteriální hypertenze může pacientům vrátit naději a umožnit návrat k aktivnímu a plnohodnotnému životu,“ dodává.
