Emily Brontëová: Na Větrné hůrce
22. února 2026 18:17
Přidejte si nás na domovskou 
Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.
Klasický gotický román Emily Brontëové se stal předlohou nového celovečerního filmu britské režisérky Emerald Fennell Bouřlivé výšiny, který v tomto týdnu vstupuje i do českých kin.
Ukázka z knihy:
Vracím se z návštěvy u svého domácího pána – jediného souseda, kterého tu budu mít na krku. Takovouhle končinu si dám líbit! V celé Anglii bych na mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené společenským ruchem. Pro mrzouta učiněný ráj – a v panu Heathcliffovi mám tak dokonalý protějšek, že se o tu pustinu můžeme klidně rozdělit. Báječný kolega v poustevničení! Netušil ovšem, jakou ve mně vzbudil náklonnost hned napoprvé, když tak podezíravě přimhouřil černé oči, sotva jsem dojel k plotu, a když nevraživě schoval pravici hlouběji do výstřihu vesty, sotva uslyšel, kdo jsem.
„Pan Heathcliff?“ řekl jsem.
Odpověděl jen kývnutím.
„Jsem Lockwood, váš nový nájemce. Kladu si za čest navštívit vás bez meškání po svém příjezdu a spěchám se ujistit, zda jsem se snad nějak nevtíral, když jsem tolik stál o pronájem Drozdova. Zaslechl jsem včera, že prý jste pomýšlel…“
„Drozdov je můj, milý pane,“ přerušil mě nedůtklivě. „Kdyby se tam někdo proti mé vůli vtíral, zarazil bych mu to – vstupte!“
To jeho „vstupte!“, procezené skrze zuby, znělo jako „zmizte odtud!“. Ani ta branka, o kterou se opíral, nebrala vyřčené pozvání na vědomí, a právě to mě asi přimělo vzít ho za slovo: rostl ve mně zájem o člověka, který svou uzavřenost hnal ještě dál než já.
Když viděl, že se můj kůň už málem tlačí do vrátek, vytáhl konečně pravici z vesty a otevřel závoru. Pak se zprudka otočil a vedl mě chodníčkem do dvora. Tam se rozkřikl: „Josefe, odveď panu Lockwoodovi koně a přines nám víno!“
„To bude asi veškeré služebnictvo v jedné osobě,“ pomyslil jsem si při těch dvou příkazech. „Není divu, že tu bují tráva na dláždění a živý plot že jim tu zarovnávají jen krávy.“
Josef byl muž postarší, vlastně už starý – možná úplný stařec, třebaže vypadal zachovale a statně. „Pámbu s námi,“ brumlal si rozmrzele, když ode mne přejímal koně. Tvářil se přitom tak kysele, že jsem ho v duchu omlouval – snad ho trápí zažívání, že volá pánaboha na pomoc, a jeho zbožný povzdech se k mému nečekanému příchodu ani nevztahuje.
Dvorci pana Heathcliffa se říká Větrná hůrka. Už tento místní název výmluvně naznačuje, jak prudkým útokům povětří je dům za bouřlivého počasí vydán napospas svou polohou. Větrat se věru nemusí, čerstvého vzduchu v něm užijí ažaž; o síle, s jakou tam nahoře po hřebenech fičí severák, svědčí nepřirozený sklon hrstky zakrslých borovic za domem a živý plot z vyzáblého trní, jehož šikmé pruty trčí všechny stejným směrem, jako by žebraly od slunce almužnu. Stavitel byl naštěstí prozíravý a postaral se o bytelnost: úzká okna zasadil hluboko do zdi a na rozích zpevnil budovu zvlášť velkými, vyčnívajícími kameny.
Emily Brontëová (1818 –1848) byla anglická spisovatelka a básnířka.
Na Větrné hůrce (Wuthering Heights) je její jediný román, který po svém prvním vydání v roce 1847 vyvolal smíšené reakce, nicméně později se zařadil mezi klasická díla anglické literatury.
Emily Brontëová: Na Větrné hůrce, přeložila Květa Marysková, vydává nakladatelství Ikar, 408 stran, doporučená cena 499 Kč
