dnes
Pátek - polojasno
5°C
zítra
Sobota - zatazeno
3°C
pozítří
Neděle - skorojasno
2°C
É místo A, kvalita vodé a vokno: Hezky česky s „pražštinou“ aneb Kde se mluví nejspisovněji?
Na Prahu je hezký pohled z mnoha míst, třeba i z Dívčích hradů. Foto: archiv

É místo A, kvalita vodé a vokno: Hezky česky s „pražštinou“ aneb Kde se mluví nejspisovněji?

Pražština není nářečí, vlastně ani neexistuje, respektive se nijak neliší od mluvy lidí z jakéhokoli středočeského města. Tu a tam se v mluvě Pražanů a Středočechů objeví nějaký východočeský či západočeský rys. Podle odbornice na dialektologii se rodilí Pražané mohou poznat snad jen podle toho, že někteří z nich výrazně široce vyslovují samohlásky, není to ale přímo zpívání.

Mluva v Praze není ničím specifická ve srovnání s mluvou v Říčanech nebo třeba v Nymburku. Pražština nemá žádné specifické rysy, kterými by se dala odlišit od mluvy jakéhokoli jiného středočeského města. Pro Pražský patriot to uvedla Jarmila Bachmannová z Ústavu pro jazyk český.

„Mluva v Praze je obecná čeština, která do sebe vstřebává různé prvky okolních tradičních nářečí, takže třeba v západní části Prahy budou říkat tátovo bratr, kdežto v severní části může stará generace říkat, že pojede tramvajej,“ řekla.

Rodilí Pražáci ujíždějí na širokých samohláskách

Rodilý Pražák se podle ní na základě mluvy prakticky nepozná. Jedině snad v tom, že lidi, kteří do Prahy přišli odjinud, někdy bije do uší, když rodilí Pražáci vyslovují hodně široce samohlásky. „Když posloucháme Lucii Borhyovou v televizních novinách, tak někdy místo kvalita vody řekne kvalita vodé. Občas jí to uletí. Nedá se ale říci, že je to vysloveně nespisovný projev,“ uvedla Bachmannová.

V hlavních zpravodajských pořadech televize a rozhlasu obecně se podle jejích slov snaží mluvu udržet ve spisovné rovině. „Něco jiného jsou publicistické pořady, kde se to realizuje na bázi spisovné češtiny a pronikají tam některé rysy obecně české, třeba protetické V typu vokno, dobrej člověk nebo mlíko,“ podotkla.

Středočeští nářeční mluvčí už prakticky neexistují 

To je podle ní prakticky shodné pro celé území Čech (o Moravě a Slezsku později) a není to nic, co by se projevu dalo vytknout. Je to na bázi obecné češtiny. Vokno nebo dobrej člověk řekne jak člověk z Prahy, tak z jiného středočeského města. Co se týče výslovnosti samohlásek, existuje ortoepická norma, jak se samohlásky (i souhlásky) mají vyslovovat. „Když řekneme a, má znít jako a, ne jako é.“

Středočeské nářečí svá specifika má, ale pouze v tradiční vrstvě těch nejstarších nářečních mluvčích. „A ti dnes – upřímně řečeno – prakticky neexistují. Mluva nářeční oblasti středočeské nemá žádné zvláštní rysy. Ze severovýchodu tam probíhají rysy severovýchodočeského nářečí, z jihozápadu jihozápodočeského,“ řekla odbornice na dialektologii. 

Splyne nerodilý Pražák s okolím? Jak kdo!

Dnešní dvacátníci a třicátníci, kteří žijí ve městech, podle ní už žádným nářečím nemluví. Mluva se odlišuje už právě jen v rovině hláskoslovné, ve výslovnosti samohlásek – v zavřenosti a otevřenosti. A co říká hláškám, že Pražáci, když mluví, tak zpívají? „Myslím, že nezpívají, nijak zvlášť zpívat jsem je neslyšela,“ řekla.

Sama Bachmannová žije v Praze asi padesát let, pochází z Podkrkonoší. Ví tedy moc dobře, jak dlouho trvá než se nerodilý Pražan, který si přináší jistá jazyková specifika, mluvě v metropoli přizpůsobí. „Jak dlouho trvá, než splyne s okolím? Velice to záleží na typu mluvčího. Jsou lidé, kteří nářeční či jiné rysy přijmou rychle, jsou jiní, kteří ne,“ řekla.

Lidé z Podkrkonoší jezdí tramvajej. I v Praze?

Předložila vlastní příklad. „Když jsem přišla do Prahy, kolegyně na koleji se mi smály, že jezdím tramvajej, na přednášky chodím k profesoroj Běličoj. Zbavila jsem se toho velice rychle. Člověk si je vědom toho, že je nápadný, a tak jistá specifika z mluvy odstraňuje. Měly jsme ale i kolegyně z Plzeňska, které četly Marxovo spisy pořád.“

Někdy se podle ní i stává, že lidé se v pražském prostředí přizpůsobí (už třeba jezdí tramvají), ale jakmile přijedou domů, vrátí se k „mateřštině“. A tam jistá specifika trvají. Mimochodem: třeba v Plzni, v rámci projektu Evropské hlavní město kultury 2015, v současné době „jedou“ propagační kšiltovky s nápisem „Copa tuto je“, což je příklad plzeňského dialektu.  

Zažité je také to, že v Česku včetně Prahy se mluví méně spisovně než na Moravě a ve Slezsku. Je to tak? „Dalo by se to tak říci, protože některé hláskové jevy, podle kterých jsme ochotni spisovnost a nespisovnost posuzovat, na Moravu, konkrétně na východní Moravu, nedoběhly. Tam se stále říká mléko a dobrý člověk. Zdá se, že východní Morava je nejspisovnější,“ řekla Bachmannová.

Učitelka nevyslovuje ypsilon, děti mají špatné známky

Starší mluvčí z východní Moravy ale zase třeba vyslovují tvrdé L. „To je nářeční rys jako hrom,“ okomentovala to. Je však slyšet zřídka, především na Valašsku, výš na severu. „Nářeční rozdíly se stírají, jsme pod vlivem sdělovacích prostředků, lidé hodně cestují, málokdy najdete člověka, který by celý život prožil ve vesnici, kde se narodil, a nekontaktoval se s lidmi z jiných vesnic, respektive z jiných nářečních oblastí.“

Dochází k nivelizaci nářečí. „Bohužel, dnes si můžeme akorát tak přát, abychom nářečí slyšeli. Když se snažíme nářečí zaslechnout, jedeme do dost odlehlých vesnic,“ podotkla Bachmannová, která češtinu (spolu s italštinou) vystudovala na Filozofické fakultě UK a je autorkou či spoluautorkou řady publikací týkajících se i nářečí.

A přidala něco z praktického života v části Slezska. „Kolega pocházející od Opavy přišel s tím, že děti u nich mají špatné známky z češtiny, protože učitelka jim špatně diktuje, nevyslovuje tvrdé Y. Předešlá učitelka, která odešla do důchodu, diktovala správně, ypsilon vyslovovala a děti špatné známky neměly. Nyní nemají oporu v diktovaném projevu.“ Ani to však nelze paušalizovat na celou oblast.


Autor: Anna Skálová
Další články
Nahoru