Dva demonstranti zastřelení v srpnu 1969 mají v Praze 1 novou pamětní desku
21. srpna 2019 22:37
Pamětní desku instaloval spolek Pomníky obětem bezpráví v rámci iniciativy Srpen 1969, která má za cíl připomínat oběti krvavého potlačení protiokupačních protestů československou policií, armádou a Lidovými milicemi. Náklady na výrobu desky pokryli členové spolku z darů soukromých osob.
„Odhalení pomníčku pro Františka Kohouta a Vladimíra Krubu navázalo na pamětní desku pro Bohumila Siřínka, kterou jsme instalovali v roce 2015 na Tylově náměstí, kde ho 21. srpna 1969 v pouhých čtrnácti letech smrtelně postřelili komunističtí milicionáři. Nyní tedy mají všechny tři pražské oběti krvavého zásahu represivních složek důstojné místo, kde si lidé mohou připomenout jejich památku,” uvedl historik a předseda spolku Pomníky obětem bezpráví Lukáš Cvrček.
„Dosud se nám nepovedlo zdárně kontaktovat příbuzné ani známé obětí, o jejichž životech zatím známe hlavně údaje z policejních spisů. Chtěl bych tedy vyzvat jejich příbuzné či známé, aby se nám ozvali a pomohli nám doplnit informace,“ dodal.
Odhalení pamětní desky se zúčastnil starosta Prahy 1 Pavel Čižinský (Praha 1 Sobě) spolu s dalšími zástupci radnice. „Vážím si toho, že tuto iniciativu vzali do svých rukou občané. Když jsme o zbudování pomníčku sami na radnici uvažovali, zakrátko jsme narazili na tuto existující aktivitu, spojili jsme tedy síly k dnešní pietní akci. Jsem každopádně rád, že oba neprávem zastřelení mladíci mají ode dneška v tváři Prahy 1 své nesmazatelné místo. Nesmíme na tyto zdánlivě bezejmenné oběti zapomínat,” uvedl.
„Oběti ze srpna 1969 nejsou součástí obecného povědomí, přesto jim nechybí vážnost a drama událostí roku 1968. Demonstrace z roku 1969 se lišils tím, že se při nich nezapojily do potlačování okupační jednotky, ale násilí konali Češi proti Čechům. Pamětní deska vzdává hold nejen dvěma mladým obětem, ale i všem ostatním bezejmenným demonstrantům, kteří pak museli dlouho mlčet. Připomínáme si jejich odvahu, připomínáme si, že násilí sice tehdy zvítězilo, ale naštěstí jen na dvacet let, aby následně bylo poraženo,“ řekl při odhalení desky Čižinský.
Na akci přišel i Tomáš Klepek, tehdy nejlepší kamarád zastřeleného Vladimíra Kruby, který vyjádřil radost z toho, že zastřelení mají konečně svou důstojnou připomínku.
„Chci poděkovat všem, kteří se zasloužili o instalaci desky. Je to pro mě satisfakce. Věci, které měly být zahrabány pod zem, tak neskončily a oběti jsou nyní zpřítomněny a ví se o nich. Je to důkaz toho, že alespoň část společnosti se nenechala odvát do konzumních sfér, ale je schopna revitalizace vnitřního duchovního i politického směru. Akce mi udělala velkou radost, ukazuje se, že politické struktury Prahy 1 jsou tam, kde by měly být, a to v občanské i demokratické formě řízení městské části,“ uvedl.
Za výtvarnou podobou desek stojí sochař Jakub Grec. „Pamětní deska se skládá ze dvou částí. Horní díl tvoří betonový reliéf s motivem pražské dlažby, na které krváceli umírající lidé. Kompaktní povrch narušují dvě chybějící dlažební kostky symbolizující dva zmařené mladé životy,” vysvětlil Grec, který bez nároku na honorář desku vytvořil a zajistil její instalaci. Výtvarnou část doplňuje kovová tabulka s textem v češtině i angličtině.
Spolek Pomníky obětem bezpráví už pracuje na vytvoření dalších pamětních desek. „Dneškem naše práce zdaleka nekončí. Od roku 2018 paralelně běží naše iniciativa s názvem Černé šeříky, která má za cíl vytvořit pamětní desky pro všechny československé oběti okupačních vojáků v letech 1968 až 1991. Řádově se jedná o stovky lidí po celém území bývalého Československa,” řekl Cvrček.
„V tomto roce bychom rádi stihli umístění dalších dvou desek na území Prahy 1 a jedné v Příboře. Velmi proto vítáme podporu radnice Prahy 1, pomoci nám ale mohou všichni občané – ať už finančním příspěvkem nebo dobrovolnickou prací. O možnostech, jak přispět nebo se zapojit, se mohou dočíst na našich stránkách, kam průběžně doplňujeme informace o obětech a již instalovaných deskách,“ dodal Cvrček.
„Myslím, si, že je nezbytné zachovávat paměť českého národa, aby se nezapomnělo na to, co se tu událo. Okupace v roce 1968 pro nás znamenala citelnou ránu, všem zmizela iluze, že bychom mohli získat svobodu a demokracii. Nastala doba temna na 20 let. Každý připomínaný příběh z té doby je pro nás významný, abychom dali nastupujícím generacím vzkaz, že se nesmí nikdy opakovat to, co se dělo pod lynčem komunistického režimu,“ uvedl 1. místostarosta Prahy 1 Petr Hejma (My, co tady žijeme, STAN).
„Jsem nadšen z myšlenky na připomínání obětí totality touto formou. Učil jsem deváťáky historii a z vlastní zkušenosti vím, že pro ně znalosti historie často končí 2. světovou válkou, o následujících dekádách nemají často ani ponětí. Spousta lidí tak třeba ani neví, co se stalo v roce 1968. Bojím se, aby se minulost neopakovala,“ řekl radní první městské části David Bodeček (Piráti), který se pietního aktu také zúčastnil.
František Kohout (*1951) bydlel v Jeruzalémské ulici v Praze 1 a učil se na zedníka, během potyček policie a Lidových milicí s demonstranty, které v noci z 20. na 21. srpna 1969 probíhaly u Obecního domu, byl zasažen z větší vzdálenosti do hlavy ze samopalu. Byl převezen do nemocnice Na Františku, ale na následky zranění cestou zemřel. Policie během vyšetřování objevila stanoviště střelce, nalezla několik vystřelených nábojnic ze samopalu a měla k dispozici i střelu vyjmutou při pitvě z hlavy oběti, pachatel pravděpodobně z řad Lidových milicí přesto nebyl nikdy odhalen.
Vladimír Kruba (*1950) bydlel ve Veletržní ulici v Praze 7 a živil se jako elektrikář. Zabit byl ve stejný čas jako František Kohout jen o několik metrů dál, utrpěl průstřel hrudníku, přičemž byly zasaženy obě plíce, jícen i srdce. Také jeho co nejrychleji odvezl ochotný řidič do nemocnice Na Františku, kde mu však již lékaři nemohli pomoci.
V reakci na zprávu o zastřelení Františka Kohouta a Vladimíra Kruby se 21. srpna 1969 kolem poledne pokusil demonstrativně upálit devatenáctiletý Jan Polášek na třídě Obránců míru (dnes Joštova ulice) v Brně. Kolemjdoucí jej včas uhasili, a mladík přežil s popáleninami na 40 % těla.