Dům U Černé Matky Boží vystaví kubistické artefakty ze soukromé sbírky

Uměleckoprůmyslové museum v Praze získalo v loňském roce díky mimořádné dotaci poskytnuté Ministerstvem kultury ČR kvalitou i rozsahem nejvýznamnější privátní sbírku kubistických artefaktů, kterou vytvořila Nadace českého kubismu. Ta také více než deset let pečovala o její propagaci a prezentaci formou expozice v Bauerově vile v Libodřicích.

Tuto sbírku tvoří 14 nábytkových souborů (59 předmětů) a dalších 65 položek-souborů keramických, kovových i skleněných prací (s více než 160 sbírkovými kusy), zahrnuje díla nejvýznamnějších představitelů kubismu – Vlastislava Hofmana, Josefa Gočára, Pavla Janáka a dalších autorů.

Muzeu se touto akvizicí podařilo zásadním způsobem rozšířit svou sbírku kubistického designu, jíž prezentuje ve stálé expozici Český kubismus, o zcela nedostupná díla, zhodnotit některé soubory nábytku a keramiky jejich scelením (například nábytek Vlastislava Hofmana pro sochaře Josefa Mařatku), a umožnit tak uchování dokladů výjimečného fenoménu českého umění pro příští generace i pro jeho reprezentaci v zahraničí.

Artefakty kubistického interiéru představují unikátní a nejcennější doklady českého designu první čtvrtiny 20. století. Pouze v Čechách se kubismus rozvinul jako styl, a uplatnil se tak v době před první světovou válkou nejen v malířství a sochařství, ale i v architektuře, nábytkové tvorbě a užitných předmětech z keramiky, kovů a skla. Česká kubistická architektura a design zvláště z období 1910–1914 nemají ve světové tvorbě obdoby a jsou jedinečným fenoménem českých dějin umění.

Kubistický fond byl v UPM utvářen od 50. let minulého století, nejprve z majetku samotných autorů nebo objednatelů. Do popředí zájmu se tehdy začala dostávat témata a umělecké styly do té doby okrajové nebo vnímané ambivalentně.

Postupným doplňováním jednotlivých kusů a souborů formou darů a nákupů vznikala reprezentativní sbírka, poprvé zhodnocená publikací a výstavou Český kubistický interiér, která se konala v UPM v roce 1976. Vlna zájmu o kubismus – zejména o jeho projevy v architektuře a designu – vrcholila v devadesátých letech, kdy byl tento směr představen na komplexně pojaté výstavě v Jízdárně Pražského hradu (1991) s reprízou v Düsseldorfu, díky níž specifika českého kubismu začalo objevovat a oceňovat zahraniční publikum.

Následovala série dalších prezentací v zahraničí (Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem 1991, Vídeň 2009), které vyvolaly značný ohlas a českou tvorbu propojily s kontextem evropského umění. S rozvojem trhu s uměním a sběratelstvím stoupal zájem o jedinečné artefakty kubismu – na rozdíl od jiných dokladů moderního užitého umění 20. století však nebyly kubistické nábytkové kusy vyráběny sériově, ale jen jako zakázkové solitéry. Dochovaných děl v soukromém majetku bylo tedy velmi málo, a proto jsou mimořádně raritní a vyhledávané. Podobně tomu je u kubistické keramiky, u které vznikly některé kusy jen jako prototypy, nebo jsou známé v jediném exempláři.