Dříve oblíbený suvenýr se už z tramvají neztrácí, zůstal jen na retro lince. A tam je pod zámkem

S modernizací autobusů a tramvají se postupně snižoval počet vozů, které měly čísla vytisknutá na plastových cedulích. Ty, pokud se jich chtěl někdo zmocnit, stačilo vysunout a odejít s nimi.

Především tramvaje hojně rozšířeného typu T3 byly v tomto ohledu oblíbených cílem, protože z nižších čísel se často stávaly například dárky k narozeninám. Dostat třeba při oslavě plnoletosti osmnáctku, která jezdí z Pankráce na Petřiny, to se cenilo.

Ztrácely se i plastové cedule s číslem a popisem trasy. Nejoblíbenější však byly cedule jen s čísly. Kromě čísla 18 to byla čísla linek 22 a 26.

„Plastové cedule se ztrácely velmi často, v průměru kolem stovky měsíčně. Byla to sezonní záležitost, zejména při výlukách, kdy se objevila jinak jedoucí linka,“ uvedla mluvčí DPP Aneta Řehková.

Nahrazování „ztracených“ cedulí stálo ročně v průměru 120 až 150 tisíc korun. Dopravce měl cedule v zásobě, a tak je mohl průběžně doplňovat. Ještě například před sedmi lety jezdily po Praze zhruba dvě stovky tramvají staršího typu, které byly osazovány plastovými cedulemi s čísly.

V současnosti jsou plastová čísla v MHD k vidění jen sporadicky. Jsou totiž pouze na retro lince 23, která funguje od roku 2017. Jezdí v centru Prahy, nasazovány na ni jsou jen typu T3, i když již brzy se k nim přidají ještě starší vozy typu T2.

Nostalgická linka 23 je v provozu v úseku Královka – Malovanka – Pražský hrad – Královský letohrádek – Malostranská – Malostranské náměstí – Újezd – Národní divadlo – Národní třída – Karlovo náměstí – I. P. Pavlova – Vinohrady – Zvonařka. Linka je součástí běžné tramvajové sítě v Praze, to znamená, že v tramvajích, které ji obsluhují, je možné využívat stejné jízdní doklady, jako v kterémkoli jiném prostředku pražské MHD.

Kdo by se však chtěl při jízdě zmocnit plastových cedulí s číslem nebo s popisem trasy linky, bude mít smůlu. Aby se cedule neztrácely, jsou opatřeny zámečkem, což dříve za běžného provozu nebylo k vidění.