Pražské genius loci mne inspiruje, říká ilustrátor Tomáš Řízek

Na čem v současnosti pracujete?
Nedávno mě oslovilo nakladatelství Baset, zda bych nepřipravil další knihu do dětské řady. Kniha má navazovat na knihu „Kluk a Měsíc“ a má tedy zachovávat stejný formát bohatý na ilustrace. Je to přesně ta kniha pro malé děti, která si pohrává s náznaky a imaginací a dává tak ilustrátorovi volnou ruku v tvorbě. Snad mnoho neprozradím, když řeknu, že to bude kniha o krokodýlech a o moři. Kromě toho ale ještě s tchajwanskou autorkou pracuji na další knize, která vypráví příběh jednoho z domorodých kmenů na Tchajwanu.

Kde lze nyní vidět vaši tvorbu?
Kromě knihkupectví a knihoven, kde jsou k dostání mé knihy, je možné se přijít podívat i na některou z mých výstav v České republice a na Tchajwanu. Nedávno skončila výstava mých ilustrací, obrazů a fotografií v Liberci. Jak název „Expedice“ napovídá, ukázky z tvorby, které jsem pro ni vybral, se nějak dotýkaly putování. Cesta mě vedla do Asie, přesněji řečeno do Číny a na Tchajwan. Výstava bude v trochu pozměněném rozsahu putovat i do dalších měst republiky. V průběhu letních měsíců ji například uvidí návštěvníci Krajské vědecké knihovny v Hradci Králové.

Expedice v Modřanech a na Smíchově

Budete vystavovat v hlavním městě?
Již zmiňovaný výstavní projekt „Expedice“ oslovil mimo jiné Městskou knihovnu v Praze, takže se objeví v prostorách její modřanské i smíchovské pobočky. V Modřanech ji bude možné navštívit po celý květen. A na Smíchově bude v září. Kdo by to měl do Modřan nebo na Smíchov daleko, může se přijít podívat na výstavu mých ilustrací k poslední knize „Kluk a Měsíc“ na „Ostrov čtení a her Tapatan“ na Žižkově. I tam je plánováno doprovodné setkání s dětmi a jejich rodiči.

Jaký je váš vztah k Praze a je toto město inspirací pro vaši tvorbu?
V Praze jsem se narodil a vyrůstal. Mé vzpomínky tak neodmyslitelně patří Praze. Ty dětské, dobrodružné patří Žižkovu, kde bydlela moje babička. Později přišla doba, kdy jsem se rád sám potuloval Prahou. Procházel jsem kostely a rozličná pražská zákoutí. Po procházkách jsem pak dlouho seděl v kavárně Slavia a potají kreslil a skicoval kavárenské hosty. Ještě pár krabic těchto skic někde na půdě mám. Pražské genius loci se ale nepochybně projevilo také při mé práci na ilustracích k židovským legendám. Hodně jsem čerpal z Langweilova modelu Prahy. Řada těch tajemných čtvrtí zmizela, ale stejně jako toto „Židovské město“ tu většina stále zůstávají svojí atmosférou a vnitřním nábojem.

Kde to máte v metropoli nejraději?
Rád pozoruji obyčejný běh všedního života a ten najdete všude mezi zdmi pražských domů, na tramvajových ostrůvcích či u kavárenských stolků. Co bych ale rád zažil s hrdinou Jirotkova románu Saturninem, je sjezd pražských jezů na hausbotu.

Naši ilustrátoři byli vždy ve světě vidět

Co vám v Praze chybí?
Nadčasová současná stavba. S patřičným přesahem jak do minulosti, tak s vizí do budoucnosti. Všimněte si, že jsme nebyli schopni za 64 let dostavit Staroměstskou radnici. Nesebrali jsme odvahu a nepřišli s ničím kvalitním.

Na jaké knižní novinky s vašimi ilustracemi se lze těšit?
Kromě knížek, o kterých jsem už hovořil, by měla na podzim vyjít nová kniha ve spolupráci se spisovatelkou Petrou Braunovou. Doufáme, že potěšíme všechny, co mají rádi naši předchozí společnou knihu – Ema a kouzelná kniha.

Který ilustrátor podle vás udělal České republice největší reklamu v zahraničí a koho si vy nejvíce vážíte?
Jmen by bylo potřeba uvést více. Rozhodně si myslím, že práce českých, nebo řekněme československých ilustrátorů byla vždy ve světě „vidět“. Ať se již jedná o dílo Jiřího Trnky, Adolfa Borna, Květy Pacovské, Jindry Čapka nebo Petra Síse. Myslím, že je Česká republika ve světě vnímána jako země s širokou kulturní tradicí.

Někdy jsme až příliš ustaraní a ustrašení

V minulosti jste řekl, že milujete Asii, tamní kulturu, přírodu a lidi. Co vás tak fascinuje?
Těžko se mi to shrnuje v jen pár slovech. Do Asie jezdím za přírodou, krajinou, milými lidmi, filosofií, architekturou, přátelstvím, jídlem, atd. Svoji cestu jsem musel také hledat, trochu se s tím prostředím sžít, abych ho dokázal trochu pochopit. Nejvíce mne každopádně fascinují lidé. Obdivuji u nich, že si umí užít každý den bez ohledu na těžkosti, kterými prochází. A to mi v České republice chybí. Někdy mi přijde, že jsme až příliš ustaraní a ustrašení a že nám chybí jejich hravost.

V čem by měla nebo mohla být asijská kultura inspirací pro tu českou?
Nemyslím, že mám univerzální rady pro každého z nás. Každopádně schopnost přijímat přítomnost takovou jaká je a vkládat do života hravost by nám mohlo přinést trochu více úsměvů do tváří.