Dominik Landsman: RODINNÉ VÝLETY A JINÉ ZLÉ VĚCI
14. června 2026 07:37
Přidejte si nás na domovskou 
Ukázka z knihy:
Abych se přiznal, nejsem zrovna typ na cestování. Nejsem lovec zážitků, který prahne po dobrodružství, ani fanoušek poznávání něčeho nového. No řekněte, co je špatného na tom starém? Staré je dobré. Staré je jistota. Staré je bezpečí a přístav. Opravdu nemám zapotřebí se někde courat po venku v přírodě, po památkách anebo nedej bože v zahraničí.
Zahraničí je zlo. Žijí tam zahraniční lidé a mluví zahraničním jazykem. Kromě Chorvatska tedy. Tam se přes léto všude mluví česky.
Doma je mi prostě dobře. Jsem domácí typ. Kdybych byl pes, tak bych nebyl pes, ale líná kočka, co leží na gauči. Výstavně líná kočka, co ji musíte nosit na záchod, protože do tý bedýnky s kočkolitem, která je asi pět metrů daleko, odmítá dojít.
Ostatně já ani nemusím jako příklad uvádět výstavně línou kočku. Já jsem výstavně líný člověk. Akorát na záchod si musím chodit po svých, protože Nataša mě neunese, a navíc by mi asi bylo žinantní ji několikrát denně žádat, aby mě tam odnesla. Tenhle smutný typ manželské povinnosti si šetřím na to, až mi bude osmdesát, budu senilní a imobilní. To si pak holka zakmitá, až mě bude nosit na záchod.
Bude muset, protože nečekám, že mě tam bude nosit Čeněk. Ten mimochodem bude pořád bydlet s námi. Už s tím s Natašou tak nějak počítáme, že ho z domu nikdy nedostaneme. Naopak budeme mít štěstí, jestli nás nechá u nás doma bydlet a nepošle nás do starobince. Nikoliv do domova pro seniory, ale do starobince. Takového toho starobince, co o něm natáčí reportáže a odkud se seniorům ztrácí věci, peníze a dokonce i samotní senioři.
Prostě ten typ starobince, kde se po chodbách prohánějí šakali a personál si o seniory típá cigarety a při tom se jim dívá do očí a ďábelsky se směje.
Jenže ještě než má životní pouť skončí na chodbě starobince v čelistech běsnícího šakala za hurónského smíchu ošetřovatelky, které nestačí cigarety, jak o mě bude típat doutníky, čeká mě ještě spousta výletů. Možná že ve finále je ten šakal a típání doutníků přijatelnější varianta.
Vzal jsem si totiž ženu, která je do cestování celá hrrr. Ještě než jsme se poznali, pořád někde cestovala a podle svých slov procestovala půlku světa a obecně vedla velmi aktivní život. Na rozdíl od vesměs pasivního života, který jsem vedl já a který jsem doufal, že povedu i nadále…
Dominik Landsman (*1985) je český spisovatel a scenárista, který nesnáší, když o něm někdo mluví jako o blogerovi nebo moderním fotrovi. Svou kariéru založil na tom, že se mu narodilo dítě, a on ho zmonetizoval v knížkách a na sociálních sítích. Bez dítěte by byl nejspíš stále ještě nezaměstnaný, protože nic neumí a nemá světu co nabídnout.
Je autorem knih Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti (2014), Deníček moderního fotra 2 aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech (2015), Deníček moderního fotra 3 aneb Historky z rodičovského podsvětí (2018), Dovolená s moderním fotrem (2018), Na chalupě s moderním fotrem (2020), Karanténa s moderním fotrem (2021), Híťovo kouzelné dobrodružství (2022), Rybář Jarmil Koloušek (2023) a spoluautorem knih Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil (2016), Továrna na debilno (2017), Továrna na debilno – Vzpoura pražské kavárny (2018) a Někdo mě má rád (2020).
Vydal také tři knihy pro děti – Lapuťák a kapitán Adorabl (2017), Kapitán Adorabl a bambitka černokněžníka Vorána (2019) a Kapitán Adorabl a tajemný ostrov (2025).
Dominik Landsman: Rodinné výlety a jiné zlé věci, vydává nakladatelství Ikar, 208 stran, doporučená cena 399 Kč
