Dojemný příběh Jiřího: Začal si užívat koníčky, které zvládne i s nemocí

Navíc, protože pracoval jako programátor ve slévárně, absolvoval při preventivní prohlídce dvakrát mimo jiné i rentgen plic. „Výsledky jsem měl vždy v pořádku, tak jsem si říkal, že i když kouřím, tak to nebude nic vážného,“ vzpomíná pan Jiří.

Potíže s dechem se mu ale nadále zhoršovaly, až jej donutily k návštěvě lékaře. „Ten mě poslal ke kardiologovi na zátěžové testy. Ty ale ukázaly, že srdce mám v pořádku a že problém bude asi na plicích,“ popisuje Jiří.

Následně mu plicní lékař diagnostikoval obstrukční plicní nemoci (CHOPN) ve třetím stadiu, nasadil mu ihned léky a doporučil mu okamžité zanechání kouření. „Bál jsem se, že přestat kouřit nedokážu, ale nakonec se mi to podařilo a bylo to pro mě opravdu životní vítězství,“ říká.

Dnes mu je sedmdesát let a potíže s dechem zvládá i díky radám fyzioterapeuta. „Na rehabilitaci mi vysvětlili, jak správně dýchat nebo jak chodit do schodů, abych to zvládal,“ popisuje.

Jiří je vášnivý fotograf. „Chtěl jsem si nějak zpestřit své každodenní procházky, tak jsem si na důchod koupil foťák. Začal jsem fotit

– například taková obyčejná kůra stromu, když ji zaberete dostatečně zblízka, může vypadat jako bájné zvíře,“ popisuje s nadšením.

Focení ho pohltilo natolik, že se stal členem fotoklubu Omega a Unie výtvarných umělců a už měl i několik výstav. „Hraji také na ukulele a začal jsem se učit na zobcovou flétnu, což mi přináší velké potěšení. Navíc flétna prospívá i mému dechu,“ usmívá se.

„To jsou koníčky, které zvládnu i s nemocí, protože k nim rychlou chůzi, která mému dechu nesvědčí, nepotřebuji,“ říká.

Užívání si zálib mu ale teď komplikuje koronavirová epidemie. Byl zvyklý žít mezi umělci, tvořit, účastnit se fotografických soutěží, vymýšlet a propagovat nové akce a obrazově dokumentovat kulturní dění ve svém bydlišti. To teď není možné.

Tvůrčímu fotografování se také nemůže v současné době věnovat, neboť je vázáno na návštěvy vytipovaných oblastí, k nimž je nutno cestovat veřejnými dopravními prostředky, čemuž se raději vyhýbá.

„Vzhledem k mému zdravotnímu stavu mám velké obavy z nákazy, a proto ven skoro nevycházím. V současné době je činnost obou fotografických spolků omezena na minimum a probíhá jen v digitální podobě. Toto omezení mne trápí nejvíce, protože se nemohu osobně setkávat s fotografy a umělci, což jsou mí nejlepší přátelé a také podstatná část mého života,“ smutní sympatický senior.

Vzhledem k jeho nemoci je pro pana Jiřího problematické i nošení ochranných pomůcek. „S rouškou zvládám jen pomalou chůzi s častými zastávkami a nošení respirátoru je pro mě při chůzi nemožné,“ konstatuje.

Nákupy obstarává rodina, aby nemusel chodit příliš mezi lidi. Je však optimista a i přes všechna omezení nepodléhá smutku a snaží se brát věci s nadhledem.

„I když nemůžu dělat věci, které byly mou prioritou, věnuji se alespoň tomu, co mi současný stav umožňuje. Svoji fyzickou zdatnost si udržuji denním domácím cvičením a svoji psychiku hraním na hudební nástroje, učením se nových technik hry a aranžováním. Na světě je totiž tolik krásných a zajímavých činností, že není třeba ztrácet hlavu a dá se i tak žít naplno,“ uzavírá Jiří.