dnes
Pátek - jasno
5°C
zítra
Sobota - skorojasno
6°C
pozítří
Neděle - obcasny-dest
5°C
Dnes politici i dopisy, dříve herci a bylinky. Co bývávalo v historických pražských budovách?
Ve Strakově akademii byla původně studentská kolej. Foto: Packa / Wikimedia Commons

Dnes politici i dopisy, dříve herci a bylinky. Co bývávalo v historických pražských budovách?

Berní úřad na magistrátu, Andělská zahrada s bylinkami v budově hlavní pošty, divadlo Thunů v Poslanecké sněmovně, kolej pro nemajetné syny šlechticů ve Strakově akademii, dnešním sídle vlády. Anebo v tragických časech sídlo krajského vedení NSDAP v Lichtenštejnském paláci. Co bývávalo ve starobylých pražských budovách?

Rudolfinum je stále chrámem hudby

Rudolfinum na náměstí Jana Palacha, kde jsou pořádány významné koncerty, slouží od počátku stejnému účelu – vystavěno bylo v letech 1876 až 1881, slavnostně otevřeno (jako víceúčelové kulturní zařízení s koncertní síní a výstavními sály) bylo 7. února 1885. Budovu u příležitosti 50. výročí svého založení nechala postavit Česká spořitelna, pojmenována je po arcivévodu Rudolfovi.

Především jako berní (finanční) úřad ze začátku sloužila budova Magistrátu hlavního města Prahy na Mariánském náměstí. Budova byla otevřena 2. dubna 1912. O sídlo magistrátu a pražského primátora se jedná od roku 1945. Stavba byla ale již od samého začátku stavěna pro potřeby Magistrátu Královského města Prahy. V  roce 1912 ale magistrát úřadoval v radnici na Staroměstském náměstí, a to od spojení pražských měst v roce 1784.

„Nová budova realizovaná v letech 1904  až 1911 podle projektu Osvalda Polívky byla po dokončení úřadovnou berního úřadu magistrátu Královského města Prahy. Primátor, vedení magistrátu a většina osazenstva, včetně archivu, však sídlila v hlavní budově magistrátu, tedy ve Staroměstské radnici. Ta ovšem v této době měla ještě rozsáhlé východní křídlo, které bylo zničeno v posledních dnech 2. světové války, tedy 5. až  8. května 1945," upřesnila pro Pražský patriot tisková mluvčí Pražské informační služby Kateřina Bártová.

V místě pošty bývala Andělská zahrada

kone-posta-jindrisska-nahled

Poštovní vozy v dvoraně pošty v Jindřišské

Zajímavou historii má hlavní budova České pošty v Jindřišské. Dvorní lékárník Karla IV. Anděl z Florencie tam míval zahradu s léčivými bylinami. „Zatímco bylinné zahrady bývaly ve středověku většinou nedílnou součástí klášterů a špitálů, v tomto případě se jednalo o jedinou světskou lékárnickou zahradu ve střední Evropě,“ uvedla Naďa Černíková v interních novinách České pošty.

V Andělské zahradě byly květiny a okrasné keře, nádrže s vodou, bazénky, sedátka, gloriety i klece s ptáky. V roce 1743 tam byla postavena klášterní budova s kaplí. V roce 1782 byl Josefem II. klášter zrušen. Po dvou letech tam působil kolkovní úřad, později továrna na tabák, která byla zbourána v roce 1871. Následně tam byla vystavěna ústřední poštovní budova, přepážkovou halu zastropovali a prosklili až v roce 1898.

Dnes poslanci, dříve herci

poslanecka-snemovna-parlamentu-ceske-republiky-jan-polak-nahled

Sídlo Poslanecké sněmovny v Thunově paláci

Prostor Thunova paláce, kde je dnes sídlo Poslanecké sněmovny, býval divadlem. „Ještě do roku 1794 zde Thunové měli divadlo. V tom roce, kdy palác vyhořel, také tato etapa života Thunovské práce skončila. Nicméně do divadla sem chodil i syn Marie Terezie Josef II. Takže jakýmsi zvláštním – pro někoho možná bizarním – způsobem, se ocitáme na scéně divadla,“ uvedla ve sněmovně její bývalá předsedkyně Miroslava Němcová.

Hlavní sídlo Senátu je ve Valdštejnském paláci. Ten byl kdysi šlechtickým sídlem. V letech 1623 až 1630 nechal tento palácový komplex vystavět šlechtic Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který byl v té době jedním z nejmocnějších i nejbohatších šlechticů. Svou velkolepostí měl palác zastínit i Pražský hrad.

Ve Strakovce bývala kolej pro syny šlechticů

Několik budov spadá pod Úřad vlády ČR, podrobné informace o nich v několika publikacích uvádí Michal Kolář. Sídlem vlády je Strakova akademie, stojící nedaleko malostranského Klárova. Původně sloužila jako studentská kolej pro nemajetné syny českých šlechtických rodin – z financí nadace, kterou z v závěti v roce 1710 zřídil hrabě Jan Petr Straka z Nedabylic a Libčan.  

Synové šlechtických rodin tam mohli využívat mimo jiné i taneční a šermířský sál, knihovnu, jídelnu, plavecký bazén, dokonce tam bylo i vězení. V přístavku byla nemocnice. V roce 1914 byla v celé budově zřízena záložní nemocnice Červeného kříže, byl tam i ubytován zdravotnický personál.

Kramářova vila pro chuďase i primátora

kramarova-vila-che-che-1-nahled

Kramářova vila

Dominantou letenského panoramatu je Kramářova vila – vila prvního československého předsedy vlády Karla Kramáře (1860–1937), která taktéž spadá pod Úřad Vlády ČR. Za První republiky ji Kramář uhájil před bytovou komisí, která tam chtěla umístit potřebné spoluobčany. Když se Kramář dostal do finančních potíží, spekulovalo se o tom, že by tam mohlo být sídlo pražského primátora. K tomu nedošlo.

Posledním palácem, spadajícím pod Úřad vlády, je Hrzánský palác, nacházející se ve středu Loretánské ulice. Přesná data stavby ani architekt nejsou známi, jedná se ale o jeden z nejstarších domů na Hradčanech. V roce 1856 tam Josef Kozlík vybudoval nájemní byty. Nejvýznamnějším nájemníkem byl univerzitní profesor Tomáš Garrigue Masaryk, pozdější prezident Československa.

NSDAP v paláci, kolem cvičili Hitlerjugend

Lichtenštejnský palác, nacházející se na nároží ulic Na Kampě a U Sovových mlýnů, je dalším skvostem, spadajícím pod Úřad vlády ČR. Jeho využití se měnilo v čase. Kupříkladu v letech 1940 až 1945 v budově sídlilo krajské vedení NSDAP. Nad vstupním portálem byla rozměrná orlice nesoucí svastiku. Nacisté nechali odstranit oplocení paláce, zídky, na Kampě zřídili cvičiště Hitlerjugend.  

Klementinum (dříve Clementinum) na Mariánském náměstí bylo vystavěno jezuity -  jako kolej, která byla založena v roce 1556 z podnětu krále Ferdinanda I. Habsburského. V areálu školy byla i knihovna, tiskárna, lékárna s laboratoří, špitál a dvě kaple. Knihovna – dnes Národní knihovna – tam sídlí od roku 1622.


Autor: Anna Skálová
Další články
Nahoru