Dlouho bojoval Patrik (20) s obezitou. Přejídání byl protest, vzpomíná dnes již hubený mladík

Přibližně do páté třídy vyrůstal Patrik v paneláku na sídlišti. Každý den chodil s kamarády ven, a měl tak dostatek pohybu. Pak se ale s rodinou přestěhoval do malé obce a na druhý stupeň nastoupil do jiné školy, kam musel dojíždět. 

Jeho sociální vazby se zpřetrhaly. Na novém místě nebyly žádné děti v jeho věku ani sportovní vyžití v podobě kroužků. Odpoledne a večery proto trávil na počítači, pomocí kterého hledal přátele a způsob, jak se zabavit. 

„Všichni z rodiny se mi snažili domluvit, abych jedl méně a zdravěji. Mamka mi každý den připravovala oběd, který byl výživově hodnotný. Přejídání byla taková moje forma protestu – nechtěl jsem dělat to, co mi říkají ostatní,“ vzpomíná Patrik. 

Ve škole čelil často urážkám ze strany spolužáků. Jeho obranou se proto stal smích a humor, se kterým je přecházel. Zvykl si hledat přátele mezi outsidery. „Na škole jsem se dal dohromady s klukem, který k nám propadl. Nikdo se s ním nebavil, ale spolu jsme našli společnou řeč. Doteď si lépe rozumím s lidmi, kteří jsou mimo takové ty populární kruhy,“ říká.

Ze školních let nerad vzpomíná na tělocvik, při kterém jej učitelé tlačili do cviků, které nezvládal. „Dodnes neumím kotrmelec, vypěstoval jsem si proti němu silný blok,“ vysvětluje Patrik. Přibývající kila s sebou postupně začala přinášet také zdravotní problémy. Kvůli vysokému tlaku skončil na kardiologii. 

Lékařka mu proto důrazně doporučila zhubnout a odeslala ho na obezitologii. „Na kardiologii mi tehdy řekli, že mám na hrudi tak velkou vrstvu tuku, že skrz ni není na rentgenovém snímku pořádně vidět srdce,“ sděluje. 

Svůj první pokus zbavit se přebytečných kil zahájil pravidelným během na pásu. „Tréninkový pás jsem měl půjčený na omezenou dobu, a to mě motivovalo k tomu, abych toho co nejvíc využil. Běhal jsem poctivě každý den. Často se setkávám s názorem, že běhat se dá kdekoliv. Jasně, ale když jste obézní, není vám moc příjemné vědomí, že na vás budou lidé venku koukat, jak funíte a potíte se,“ popisuje Patrik. 

Dařilo se mu tak se střídavými úspěchy pár kilo shodit. Svých stravovacích návyků se ale nezbavil. I přes velkou snahu lékaře tak první tři roky léčby na obezitologii nepřinesly kýžený efekt. Změna přišla až čtvrtý rok. 

„Musel jsem si to srovnat v hlavě a k tomu došlo až v prvním ročníku střední školy. Přišel jsem na to, že už takto vypadat nechci. Teprve pak jsem začal dodržovat doporučení lékaře,“ vybavuje si. Nejvíc mu pomohlo vědomí, že jíst může prakticky cokoliv, ale je důležité to vždy vykompenzovat vhodným pohybem, tak aby energetický výdej převyšoval příjem.

Naučil se zdravě snídat, přestal pít slazené nápoje a začal pravidelně cvičit. Nejdřív posiloval doma, později mu kamarád jeho otce ukázal, jak trénovat v posilovně. „Chodím teď darovat plazmu, takže mám o svém těle dobrý přehled. Posledně jsem vážil 78 kilogramů. Cítím, že se zakončením školy a nástupem do práce mi trošku ubylo svalové hmoty. Musím si teď najít nový rytmus, do kterého se vejde i posilovna. Získal jsem ale spoustu dobrých návyků, které stále dodržuji. Sníst tabulku čokolády je pro mě teď nemyslitelné,“ říká Patrik. 

„Když jsme s Patrikem začínali, nebylo to jednoduché. Byl to kluk, který si dlouho držel odstup, částečně z pochopitelných důvodů. Měl za sebou roky posměšků, nepochopení a také období, kdy mu jídlo sloužilo jako únik i způsob, jak si udržet kontrolu nad světem, který se mu měnil před očima. Najít společnou řeč tedy chvíli trvalo. A upřímně, ty první roky byly náročné pro nás oba,“ vzpomíná předseda Sekce pediatrické obezitologie České obezitologické společnosti ČLS JEP Jan Boženský. 

„Patrik si postupně dovolil začít důvěřovat, přemýšlet o změně, a hlavně ji spojit se svým vlastním rozhodnutím, ne s tlakem okolí. Ve chvíli, kdy si v hlavě srovnal, proč to dělá a jak chce, aby vypadala jeho budoucnost, se všechno začalo hýbat správným směrem. A tehdy byl najednou neuvěřitelně disciplinovaný, otevřený a velmi poctivý. To, co mě na něm dodnes fascinuje, není jen fakt, že zhubl. On si svou váhu udržel. A to je v medicíně obezity ten skutečný úspěch,“ dodává.