Divadlo DISK: Jak to vypadá U Hitlerů v kuchyni
11. září 2023 08:50
Přidejte si nás na domovskou „Nemám rád Hitlery – žádné. Mám rád humor – skoro každý. Chápu uprchlíky všeho druhu, ať si o tom myslí každý, co chce,“ říká Miroslav Hanuš. Hru brněnského dramatika Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně (v úpravě pro DISK uváděné pod názvem U Hitlerů v kuchyni) si zvolil z toho důvodu, že v sobě snoubí jak neodolatelný humor, tak všechna vážná témata dneška. „Těším se, že uděláme čerstvé, protože studenti jsou čerstvější než já asi o 40 let, a současně politické a živé divadlo. A ještě se bude tančit a zpívat, protože to náš ročník taky umí,“ dodává režisér.
Groteskně laděnou hříčku utváří šestice jednoaktovek plných třaskavé satiry a černého humoru, v nichž se bez skrupulí propírají výjevy ze života Adolfa Hitlera, Evy Braunové, ale i manželů Goebbelsových a dalších nacistických bláznů, duševních mrzáků, či zfanatizovaných vrahů. Hru již od jejího prvního uvedení v roce 2007 provází kontroverze a nepochopení. Téma války a holokaustu přitom představuje pro samotného Goldflama s ohledem na jeho židovský původ vysoce osobní a citlivou záležitost. S jejími dopady na svou psychiku se vypořádává právě i tím, že zmíněné pohlaváry a jejich družky zesměšňuje s neuvěřitelnou vynalézavostí.
„Goldflam Hitlerovi odnímá důsledně budovanou masku všemocného hybatele světa a staví jej do pozice obyčejného lidského červíčka. Místy se nezdráhá užít drobných historických nepřesností, aby podtrhl mrzkost a směšnost takové kreatury. Často totiž, právě na základě všeobecně známých faktů, nechtěně přiživujeme a konzervujeme propagandou i jednotlivci budovaný obraz, jaký po sobě konkrétní osobnosti toužily zanechat. Není svým způsobem osvobozující si Hitlera představit jen jako na medikaci závislého neurotika, co trpěl zažívacími problémy takového rázu, že valnou část svého života strávil na toaletě? Takovému zlu se nelze než vysmát. Respekt a soucit náleží pouze obětem,“ dodává dramaturgyně Dana Hlaváčová.
DISKová inscenace Goldflamův jazyk plný historických reálií, anekdot, či absurdit dále rozvíjí a okořeňuje mimo jiné užitím živé hudby. Songy britské punk-brechtovské skupiny The Tiger Lillies s texty Miroslava Hanuše tak uslyšíte přímo ze scény. Vzniklý kabaretní rámec dotváří taneční choreografie Martina Packa a rej bezejmenných postav. „Ty můžeme charakterizovat jako věčně hledající. Podobně jako bájný Žid Ahasver také ony hledají své místo ve světě, snad před něčím i utíkají – před pohrdáním, před útiskem, před válkou? Energií nabité, svým obsahem však povětšinou temné písně skupiny The Tiger Lillies pak dodávají celému tomuto shromáždění lehce panoptikální charakter. Nikdy přesně nevíme, kde končí smích a začíná křeč," uzavírá druhá režisérka Barbora Mašková.
