Diagnóza těchto zdravotních problémů může trvat roky, lidé se bohužel stydí jít k lékaři. Pozdě zahájená léčba přináší fyzické a psychické potíže

Přesný výskyt není znám, protože mnoho pacientů se stydí o příznacích nemoci mluvit a zdráhá se vyhledat odbornou pomoc. Když už lékaře vyhledají, navštíví v průměru pět různých lékařů tří specializací, než jim je onemocnění správně diagnostikováno.

Cesta od prvních příznaků ke správné diagnóze tak trvá v průměru 8 let.  Pokud však není hidradenitida včas rozpoznána zkušeným dermatologem a není zahájena odpovídající léčba, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a pacient trpí jak po zdravotní, tak po psychické stránce.

„Léze způsobené hidradenitidou jsou velmi nepříjemné a bolestivé. Často výrazně snižují kvalitu života pacientů, neboť mají dopad na jejich běžné denní činnosti, pracovní schopnost a uplatnění, fyzické aktivity i psychický stav,“ uvádí Monika Arenbergerová z Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

„U tohoto onemocnění je velice důležité neotálet s návštěvou zkušeného dermatologa, který je schopen jej správně diagnostikovat a dokáže zvolit vhodnou formu léčby,“ dodává doc. Arenbergerová. V některých případech totiž může mít onemocnění progresivní průběh, a pokud není správně léčeno, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a vést až k těžkým formám a trvalému poškození nejen kůže, ale i hlubokých tkání a orgánů v postižených místech.

Co je hidradenitida

Hidradenitida, latinsky hidradenitis suppurativa, je charakteristická vznikem zánětlivých ložisek v tělesných partiích, kde dochází ke zvýšenému tření. Mezi zasažené oblasti proto patří především podpažní jamky, třísla, oblast pod prsy (u žen), vnitřní strana stehen a hýždě. V propuknutí nemoci hrají významnou roli specifické změny uvnitř vlasových váčků, do nichž ústí apokrinní potní žlázy.

V počáteční fázi dochází k ucpání těchto vlasových váčků hyperkeratinovou zátkou. Při znemožnění průchodu obsahu apokrinní žlázy váček otéká a praská, což může vést ke vzniku abscesů a šíření zánětu.

HS postihuje častěji ženy než muže, přičemž rozvinout se může v každém věku. Nejčastěji se objevuje po 20. roce života. Míra výskytu onemocnění klesá po 50. až 55. roce života.  Onemocnění se může projevovat u každého člověka jinak.

Lehká forma má podobu bulek, hrbolků nebo několika cyst, zatímco pacienti s těžšími formami trpí opakovanými výskyty abscesů a píštělí, z nichž může vytékat nepříjemně zapáchající hnisavá tekutina.

Webová stránka o hidradenitidě www.hsonline.cz, která je určena nejen pacientům, ale také jejich rodinným příslušníkům a široké veřejnosti.

Přesná příčina HS není známá

I když onemocnění postihuje kůži, primárně jde o zánětlivou chronickou autoimunitní systémovou poruchu. Mezi rizikové faktory, které mohou nemoc spustit či zhoršovat, patří dědičnost, kouření, nadváha či obezita a u žen také hormonální změny. Zhruba třetina pacientů, u kterých bylo onemocnění diagnostikováno, má jeho výskyt v rodinné anamnéze.

Protože se nemoc projevuje nejčastěji v reprodukčním věku, mohly by hrát určitou roli i pohlavní hormony. Přímá souvislost však nebyla prokázána. Hidradenitis suppurativa není infekční onemocnění a na spuštění nemoci nemá žádný vliv nedostatečná hygiena, jak se lidé často mylně domnívají.

Možnosti léčby

V současné době se HS nedá zcela vyléčit, pokud je ale pacient pravidelně sledován lékařem a vhodně léčen odborníkem, nemusí se průběh nemoci zhoršovat. Léčebný postup je vždy individuální a závislý na stádiu onemocnění. V počáteční fázi se zpravidla uplatňuje lokální terapie pomocí krémů a mastí, poté nastupuje léčba antibiotiky. U pokročilejších forem se nasazují retinoidy, antiandrogeny a krátkodobě také kortikoidy.

„Pro pacienty se středně těžkou až těžkou formou hidradenitidy, kteří nedostatečně reagovali na konvenční antibiotickou systémovou léčbu, je od letošního roku dostupná také biologická léčba. Ta je v současné době jedinou oficiálně schválenou léčbou, která přináší pacientům i lékařům naději v léčbě tohoto onemocnění.  V pokročilých stádiích může připadat v úvahu i chirurgické odstranění postižených oblastí kůže, ačkoli tento zákrok nemá vliv na dynamiku průběhu onemocnění,“ vysvětluje docentka Arenbergerová.