Diabetes Jiřímu (72) poškodil ledviny a málem ho připravil o nohu

Nemoc se u Jiřího Hájka rozvinula na konci 90. let. „Zrovna jsem byl na služební cestě v Německu na závodech a pamatuji si, že jsem měl čerstvě po pravidelné preventivní lékařské prohlídce. Nijak zle jsem se necítil, ale najednou mi volala paní doktorka, že musím okamžitě do nemocnice, protože mám výrazně zvýšenou glykémii, tehdy na hodnotu 22 mmol na litr. Běžná hodnota je přitom kolem 5 mmol na litr,“ vzpomíná muž, který svou novinářskou kariéru zasvětil motorismu, od testování nových vozů po reportáže ze závodů. 

Do nemocnice však příliš nespěchal, dokončil práci a na diabetologii zamířil až po návratu. Sám však říká, že cukrovka nebolí, a proto trvalo dlouho, než na ni lékaři přišli. „Jediný příznak, na který si zpětně vzpomínám, byla velmi častá žízeň. Jinak mi vlastně nic nebylo. A podle toho jsem k té nemoci zpočátku i přistupoval,“ popisuje.

Chorobu nijak neléčil a spíš se soustředil na práci, která svým režimem k jeho stavu výrazně přispívala. „O zdravém životním stylu nemohla být řeč. Do redakce jsme chodili relativně pozdě, dopoledne jsme často místo snídaně stihli třeba tři kávy. Celý den se pak nahánělo, aby se časopis naplnil. K obědu byl často jenom nějaký bramborový salát z papíru se dvěma rohlíky po cestě v autě. A když byla uzávěrka, tak se chodilo domů pozdě večer a první kroky vedly samozřejmě k lednici,“ vzpomíná sportovní redaktor. 

Lékaři se jej marně snažili přivést k léčbě a lepšímu režimu, až se nemoc dostala do fáze, kdy se začaly projevovat její negativní důsledky a nebyla jiná možnost než nasadit inzulín. „Trvalo ale několik let, než jsem s léčbou inzulínem souhlasil,“ doplňuje. 

Jako první se začala rozvíjet takzvaná Charcotova noha (chronické onemocnění kostí a kloubů v důsledku neuropatie, pozn. aut). „Zpětně si člověk samozřejmě uvědomuje, co všechno mu cukrovka způsobila. Kvůli zánětu na chodidle jsem skončil s celkovou sepsí organismu, a dokonce mi hrozila amputace,“ vypráví pan Jiří, kterému však nakonec lékaři při operaci nohu zachránili.

Velmi rychle si díky tomu uvědomil, že diabetes už nemůže brát na lehkou váhu. „Inzulín jsem si pak píchal dalších 20 let, přestože jsem si to na začátku vůbec neuměl představit. Začal jsem dodržovat základní dietu a uvědomil si, že moje dosavadní životospráva se se zvládáním cukrovky příliš neslučuje,“ popisuje diabetik opatření, která mu pomohla dostat nemoc částečně pod kontrolu. 

Sám ale ví, že některé napáchané škody na jeho zdraví už napravit nepůjdou – lékaři u něj zpozorovali zhoršenou funkci ledvin. „To je další věc, kterou člověk vůbec nepozoruje, protože ledviny nebolí. O tom, že jsou poškozené, mi lékaři řekli až na základě výsledků krevních testů. Co ale znát je, jsou například oči. Cukrovka mi poškodila zrak a jedno oko už mám operované,“ říká pan Hájek. 

Ten dnes již sice ví, že funkci ledvin už bohužel nevrátí, ale s pomocí léčby se mu ve spolupráci s lékaři podařilo zhoršování alespoň zpomalit a v posledních letech i kompenzovat cukrovku tak, že si loni mohl přestat píchat inzulín a opět mohl přejít na tablety.