Desatero zodpovědného turisty: Jak se chovat (nejen) při návštěvě národního parku?

Cílem turistiky by mělo být poznávání, vzdělávání či zábava. Ovšem pokud jsou návštěvníci nedbalí a nezodpovědní, doprovází tuto aktivitu i jevy, které negativně ovlivňují podmínky v navštěvovaných destinacích. Tyto nechtěné dopady turistiky můžeme pozorovat zejména v rozsáhlých přírodních oblastech, které spoléhají na svědomí a zodpovědnost samotných návštěvníků – u nás jde například o turisticky atraktivní národní parky.

„V národních parcích bychom se měli chovat stejně jako kdekoliv jinde v přírodě – tedy být ticho, nekřičet, zbytečně netrhat to, co zde roste, neplašit zvěř, odnášet si s sebou odpadky a samozřejmě respektovat další pravidla, která pro danou oblast platí,“ přibližuje chování v přírodě Tomáš Tesař, náměstek ministryně životního prostředí.

Do české sbírky národních parků má navíc nově přibýt současná chráněná krajinná oblast Křivoklátsko. S rozrůstajícím se počtem těchto oblastí se tak vybízí projít si základní poučky, jak bychom se (nejen) zde měli jako turisté chovat.

1. Nerozdělávat oheň

Pokud se chceme v národním parku zahřát u ohně nebo si opéct jídlo, musíme se přesunout do tábořiště, které je k tomu určeno a které je třeba využít i pro účely přenocování. Rozdělávání ohně v lese je ve všech případech zakázáno – hrozí totiž vznik požáru.

2. Neodhazovat odpadky

Jedná se o pravidlo, které by mělo platit obecně a vždy, ovšem v rámci jednorázového navštěvování míst na něj někteří stále zapomínají. Pokud v naší destinaci nenajdeme příslušné koše či kontejnery, do kterých náš odpad patří, je třeba si ho s sebou odnést a vyhodit (nejlépe vytřídit) v nejbližším místě k tomu určenému. Například ve zmiňovaných rozsáhlých lesích odpadky často zůstávají a nejenže na ně rozhodně není hezký pohled, ale přírodě mohou také škodit.

3. Nekřičet a nerušit okolí

Ať už je naší destinací historická památka, nebo se vydáváme do útrob národního parku, hluk je jistě něčím, co by nás na naší cestě doprovázet nemělo. Místní obyvatelé, včetně těch čtyřnohých, by nám za rušení jejich klidu dozajista nepoděkovali. Buďme tedy obezřetní. Když budeme ticho, daleko více toho uvidíme.

4. Nic neničit

Pokud nás nějaké místo svou jedinečností zláká k návštěvě, rozhodně bychom mu zážitky, které nám poskytlo, neměli oplácet ničením. Cílem naší cesty je užít si atmosféru místa, které jsme se rozhodli navštívit. Zbytečně tedy netrhejme rostliny, neničme stavby a nic neměňme – koneckonců, přijeli jsme na místo jako pozorovatelé.

5. Všímat si příslušných značení

Nejčastěji je potkáme ve formě informačních tabulí nebo turistických značek. Při výletu do přírody tato značení například poskytují informace o tom, jaké cesty jsou nejobtížnější na absolvování, kde se nacházejí pomníky, jeskyně či restaurace, kudy vede naučná stezka nebo v jaké zóně národního parku se právě nacházíme. Před cestováním se nám rozhodně vyplatí se těchto několik piktogramů naučit a na svých toulkách si těchto značek všímat a být tak v obraze.

6. Řídit se pravidly, která pro místo platí

Většina oblastí, které jako turisté navštívíme, se řídí specifickými pravidly, jež je třeba dodržovat. Jiná pravidla budou platit při návštěvě muzea či zámku a jiná v klidové zóně NP. Tato pravidla je dobré zjistit si dopředu, případně jsou pak na většině míst informace upřesněny buď průvodci, nebo formou prospektů či informačních tabulí.

7. Nepořádat nepovolené sportovní akce

Najdou se mnozí, kteří rádi sjíždějí řeky nebo slézají skály, ovšem takové či jakékoliv jiné sportovní akce mohou být v případě národních parků uskutečňovány pouze v místech k tomu určených. Pokud tedy chceme na tomto území uspořádat sportovní akci, musíme se přesunout na patřičné místo nebo zažádat o povolení.

8. Nevjíždět do lesa autem

Motorovým vozidlům je vjezd do jakýchkoliv lesů včetně národních parků zakázán, a to i při absenci značení zákazu vjezdu. Nejenže auta ničí lesní cesty, ale plaší i zdejší zvěř. Alternativně můžeme zvolit kolo nebo v zimě běžky, ovšem i v tomto případě se smíme pohybovat jen po vyznačených cestách a respektovat omezení v patřičných oblastech.

9. Naplánovat si cíl trasy

Kdo je připraven, není překvapen. To platí i při návštěvě přírodních oblastí. Ať už se tedy chystáte na horskou túru, nebo se do lesa vydáváte pod záminkou sběru hub, nastudujte si, na jaké území vstupujete. Díky tomu se dozvíte nejen spoustu zajímavých informací a získáte celkový přehled o zdejší fauně a flóře, ale také eliminujete možnost případného zabloudění.

10. Dbát na bezpečí sebe i ostatních

Nejdůležitějším pravidlem zodpovědnosti je při cestování dbát na bezpečí. Podle toho bychom si tedy měli vybírat cesty, kterými se vydáme, a v nebezpečných oblastech postupovat s maximální obezřetností tak, abychom neohrožovali sebe ani ostatní. Vstup do rizikových zón bychom měli dobře zvážit a po nebezpečných cestách bychom se nikdy neměli vydávat sami. V případě potřeby a v rámci našich vlastních možností bychom pak měli poskytnout pomoc těm, kteří jsou v úzkých, aby se z cest za poznáním mohli všichni v pořádku vrátit domů.