Denisa Vostrá, Alice Kraemerová: Japonské ostrovy

Japonsko představuje směs moderních technologií, tradic a místních přízraků – jeho hlavním rysem se tak stala harmonie zdánlivě neslučitelných věcí. 

Obři namahage hledají v Akitě líné děti, v horách prefektury Kóči hrozí babice jamauba, Amabie z Kumamota má tři ploutve a chrání před nemocemi, zatímco stonožka ómukade si troufne i na draka. Cestou na Hokkaidó vás může potopit šeredná okurka atui kakura, ale v Pekelném údolí už vám bude dobře – jsou tam úžasné sirné lázně! Nebo raději ochutnáte „amarouny“ konnjaku z prefektury Gunma, pivo Sapporo a krabí tyčinky narutomaki pojmenované podle slavných tokušimských vírů?

V Kanazawě můžete navštívit původní domy samurajů i bývalé zábavní čtvrti s čajovnami a domy gejš. Vesmírné centrum leží na Cukubě, výroba ručního papíru v Gifu, jako kulisa mangy často slouží Čiba a aikidó pochází z Ibaraki.

Knížka zve na cestu po japonských ostrovech od severu k jihu a nabízí k nahlédnutí i místa, zajímavosti a speciality, které nepatří mezi nejznámější turistické atrakce.

Z úvodu knihy:

Japonské souostroví je celkovou rozlohou 377 829 km² jen o málo větší než Itálie nebo Finsko. Čtyři hlavní ostrovy Hokkaidó, Honšú, Kjušú a Šikoku jsou dostatečně známé, ale Japonsko tvoří i tisíce dalších menších ostrovů a ostrůvků kolem celého členitého pobřeží.

Vzhledem k tomu, že se japonské ostrovy táhnou od severovýchodu k jihozápadu zhruba mezi úrovní Rakouska a severní Afriky, jednotlivé oblasti se výrazně teplotně liší. V mírném pásu na Hokkaidu a na severu Honšú je počasí podobné tomu evropskému, jižní část ležící v subtropickém pásu je výrazně teplejší. Japonské počasí je navíc ovlivňováno větry, které vanou z asijské pevniny. Ty totiž nad Japonským a Východočínským mořem nabírají vlhkost, která na japonském území způsobuje hojné srážky, v zimě v severních oblastech i sněhové.

Japonskou kulturu odedávna ovlivňuje důraz na střídání ročních dob, na němž si Japonci zakládají dodnes. S novým jarem jsou spojené květy sakur, ale i silný vítr, kterému se tu říká haru ičiban. Léto se ohlašuje monzunovými dešti cuju nebo baiu. Ty začínají kolem 7. června na jihozápadě a končí okolo 20. července na severovýchodě. Poté nastupují letní vlhká vedra, která trvají až do začátku září, kdy přicházejí první tajfuny. S nimi se o něco ochladí a také se vyčistí obloha, proto říjen a listopad bývají příjemné měsíce. Zima nastupuje v prosinci a její vrchol nastává ve druhé polovině ledna, kdy vanou suché a chladné větry z asijské pevniny.

V roce 2025 žilo na japonských ostrovech 123 milionů lidí, průměrná hustota zalidnění 338 obyvatel na km² je tedy podobná jako v Nizozemsku nebo Belgii. Ve skutečnosti je však v Japonsku hustota obyvatelstva místy mnohem vyšší, neboť vice než dvě třetiny rozlohy představují příkrá a neobyvatelná horská pásma. Hory byly odjakživa nebezpečným místem a dodnes jsou mnohé z nich pokládány za sídla božstev a různých nadpřirozených sil.

Tato knížka představuje Japonsko od severu k jihu, mapuje ale samozřejmě jen některé z mnoha zajímavostí, s nimiž se v jednotlivých prefekturách lze setkat. Nejde o typického průvodce, je to spíš stručný geografický přehled poukazující na rozmanitost japonské kultury, k níž ovšem neoddělitelně patří i místní přízraky.

O autorkách:

Denisa Vostrá

Spisovatelka, která vystudovala japanologii, chemické inženýrství a doktorské studium na divadelní fakultě. V současné době přednáší o japonské kultuře, společnosti a historii a píše knihy, které se vyrovnávají s těžkostmi světa především smíchem a nadhledem. Její blog a další tvorbu najdete na denisa.vostry.cz 

Alice Kraemerová

Absolventka anglistiky a japanologie, vyučovala japonštinu, tlumočila a stále překládá. Působila také jako kurátorka v Náprstkově muzeu, kde se starala o japonskou sbírku. Do Japonska mnohokrát zavítala studijně i pracovně a za dlouholeté šíření japonské kultury získala Řád vycházejícího slunce s rozetou. 

Od autorek již vyšlo:

JAPONSKÝ ROK (2025)

Japonský rok je o svátcích, zvycích, historii a kultuře. Japonci jsou pověrčiví a mají rádi sakury, to asi znáte. V knize se ale dozvíte i řadu méně známých věcí – třeba co je mikangari, slavnost trhání mandarinek, kam chodili samurajové v převleku, zda lze mít více kimon přes sebe a proč je 1. června a 1. října všude cítit naftalín.

Kultura a tradice se s japonskými mýty půvabně mísí. Kdo osloví bohyni lásky Benten, může mít náhle pět set dětí. Starým věcem je třeba před spálením poděkovat. Pro záchranu princezny opijte saň rýžovým vínem.  Kam dát lopuch gobó či pražmu? V Kantó jsou knedlíčky moči do novoroční polévky zóni hranaté, u Kjóta kulaté. A šintó je spíš než náboženství citlivé vnímání prostředí a přítomnosti. Než se nadějete, jste u silvestra ómisoka – do nového roku se pro štěstí nechte přetáhnout na nudli tošikoši soba! 

Denisa Vostrá, Alice Kraemerová: Japonské ostrovy, vydává nakladatelství Universum, 392 stran, doporučená cena 499 Kč