Deník Věrky Kohnové: I o zlu se musí vyprávět, aby se neopakovalo

Stejně jako v předchozích knihách, i v tomto případě dostála Jana Poncarová své pověsti pečlivě připravené autorky. I když v tomto případě složité rešerše a příprava podkladů nebyla pouze na jejích bedrech.

„Tentokrát jsem to měla s rešeršemi snazší, protože spoluautor knihy Jiří Sankot se Věrčině osudu věnoval posledních více než deset let a odvedl veliký a záslužný kus práce,“ oceňuje Jana Poncarová svého kolegu, historika Jiřího Sankota a pokračuje:

„Věrčin příběh nás zavede do konce třicátých let v Československu, do doby protektorátu a druhé světové války. Věrka, její sestra Hanka a jejich rodiče žili běžným životem, tatínek byl úředník, maminka v domácnosti. Věrka měla své sny, byla společenská, plná radosti. Pak ale musela začít nosit žlutou hvězdu, svět se postupně hroutil. Očima jedenácti-dvanácti letého děvčátka popisuje svoji každodennost, která se měnila, jak se zpřísňovaly restrikce vůči Židům. Věrčin osud pak nabývá nového rozměru, když si uvědomíme, že v Evropě je znovu válka a že sílí pravicový extremismus. Čtenáři se nenásilně, přes příběh obyčejné rodiny, seznámí s velkými dějinami, které vedly k tolika lidským katastrofám.“ 

Jana Poncarová se tímto obdobím našich dějin nechává často inspirovat ve svých románech – osud Věrky Kohnové zpracovala už v Alžbětě a Nině, kde židovská dívka hraje jednu z vedlejších rolí. Deník židovské dívky žánrově vybočuje z její jinak románové tvorby, ale i přesto se snaží deníku vtisknout svůj styl, a tak ho zpřístupnit modernímu publiku.

„Deník Věrky Kohnové není román, jde o kombinaci více žánrů. Se spoluautorem Jiřím Sankotem jsme chtěli podat ucelený obraz krátkého života židovské dívenky Věrky Kohnové,“ upřesňuje Jana. „Beletrizovaně vyprávíme dětství Věrky, přibližujeme, jak Kohnovi žili a to až do roku 1941. Na to navazuje přepis deníku, který si Věrka psala necelého půl roku. Autenticky v něm zachytila zpřísňování perzekucí vůči židovským spoluobčanům – a to až do transportu v lednu 1942. Pak opět vyprávíme my, abychom dořekli smutný konec příběhu. Současně v knize budou i obrazové materiály, fotografie a dokumenty, aby si čtenáři udělali ucelený obraz této doby. Aspoň o to jsme se snažili.“

Pro Janu Poncarovou je toto téma velmi osobní. Deník Věrky se dochoval v její širší rodině a sama Jana se aktivně angažuje ve snahách připomínat osud Věrky Kohnové. Podílela se na založení webové stánky o ní a na zřízení a instalaci pamětní desky na domě, kde Věrka žila. Stejně tak se Jana Poncarová pravidelně zapojuje do aktivit spojených s oslavami osvobození Plzně americkou armádou. Připravuje i vycházkovou trasu po místech, po kterých chodila sama Věrka.

„Chtěla jsem, aby Věrčin příběh zase spatřil světlo světa, aby lidé věděli, že v Plzni žila talentovaná dívka, jejíž život předčasně ukončili nacisté.  Dlouho jsem nevěděla, že deník, který si Věrka psala, schovávala za druhé světové války moje prateta, blízká přítelkyně Věrčiny maminky. Impuls k novému vydání deníku a k sepsání Věrčina příběhu přišel krátce poté, co jsme Věrce odhalili pamětní desku na domě, ve kterém bydlela. Vše je motivované jediným – aby se na Věrku nezapomnělo. A spolu s tím přichází další velké přání – aby podobný osud nemuselo prožít už žádné dítě,“ svěřuje se Jana Poncarová.

Smutné memento v řádcích deníku dvanáctileté židovské dívky z Plzně je připomínkou toho, že ve válce nejvíc trpí děti. „Mějme to pořád na mysli a zkusme dělat všechno proto, aby se podobné zlo už neopakovalo. K tomu patří i vyprávění těchto smutných příběhů z minulosti,“ apeluje spisovatelka.

Originál deníku Věrky Kohnové je uložen v pražském Židovském muzeu. Kniha Deník Věrky Kohnové (399 Kč, nakladatelství Motto) vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, města Plzeň, Židovské obce v Plzni a Židovského muzea v Praze. Vyjde i jako E-book. 

O autorce

Jana Poncarová  (28. 9. 1983, Rokycany)
Jana Poncarová je novinářka a spisovatelka. Žije v Plzni a v Dobřívě. Ve své tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který se setkal s nadšeným čtenářským ohlasem. Její druhý román Eugenie získal v roce 2020 Cenu čtenářů České knihy. Je také autorkou titulů Alžběta a Nina, Cyklistka a Herečka.