Debilák se díky své podobě stál unikátem, na vysněnou kuchyň se stály noční fronty
24. srpna 2020 11:55
Dům bytové kultury (DBK) vyprojektovala na Budějovickou pláň už na konci šedesátých let minulého století Věra Machoninová. Osobnost české moderní architektury, která stojí spolu se svým manželem Vladimírem za vznikem obchodního domu Kotva, Karlovarského hotelu Thermal a dalších známých staveb.
Dům se začal kvůli různým průtahům stavět až v roce 1972, souběžně probíhala výstavba stanice Budějovická na první lince metra. Dům byl dokončen a zprovozněn až o devět let později. Jednou z příčin dlouhého trvání výstavby byl fakt, že investorem projektu se stal státní podnik Nábytek, který zastřešoval prodej nábytku ve vlastní maloobchodní síti na celém území republiky. O výstavbu obchodních domů Máj či Kotva se staralo ministerstvo vnitřního obchodu, takže šlo vše rychleji. Za zdržením stály i nedostatky v socialistické výstavbě.
Domov, Débéká, Debilák
Dnes se již ani nechce věřit, že budova, která se nenápadně krčí ve stínu okolních vysokých staveb, byla v době svého otevření nazývána jako „Dům 21. století“. Mezi veřejností se zažilo spíše označení Domov, Débéká nebo také hovorově Debilák. Díky neobvyklé podobě prvního loga část zákazníků překřtila DBK na OLLOK.
Na tehdy mnohem prázdnějším prostranství působil DBK díky svému ojedinělému řešení téměř jako zjevení. V těsné blízkosti měla vzniknout podobně zpracovaná stavba, která se však kvůli politickým tahanicím nakonec nerealizovala.
Na několika patrech DBK bylo v zajímavě členěném prostoru k sehnání zboží do domácnosti, především nábytek. Ambicí bylo nabídnout výkvět československého nábytkářského průmyslu, v nabídce se objevovalo i zboží z dovozu. Dům měl také nahradit malé nedostačující pražské prodejny a centralizovat nabídku.
Budova byla pojata velmi velkoryse, kromě nábytkových výstavních expozic, prodejních pultů a skladů se uvnitř nacházelo také specializované oddělení bytových architektů, snack-bar, restaurace, moderní velkokapacitní parkoviště, monumentální eskalátorová hala se zvlněným stropem, kinosál a šatny s úschovnou.
Ve výkladní skříni moderního socialistického bydlení, podobně jako na jiných prodejních místech, poptávka převyšovala nabídku. Noční fronty na nedostatkové zboží zde nebyly žádnou výjimkou. I přesto, že dům zásobovaly státní podniky přednostně, dostat se třeba do pořadníku na novou kuchyň či ložnici bylo velmi náročné.
Situaci částečně řešily samosprávy zákazníků a také inovace, při kterých byly nabízeny určité druhy zboží v určité dny v týdnu. I když prodejní plocha zabírala 11 000 metrů čtverečních, zboží bylo vystavěno jen asi na jedné její třetině.
Ve zbytku byly sklady plné nechtěného zboží, které bylo vyrobeno ve velkém množství v rámci socialistického plánovaného hospodářství.
Interiéru však nebylo možné upřít jeho unikátnost. Obchod patřil z pohledu architektury k tomu lepšímu, co v Československu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vzniklo. DBK vlastně tvoří dva domy „nalepené“ na sobě a posunuté vzájemně o půl patra, přičemž jsou vnitřně propojeny eskalátory.
IKEA, PRIOR a pak původní název
Na začátku devadesátých let se do budovy nastěhovala první IKEA v České republice. Vydržela tu však jen pět let, než si postavila vlastní základnu na Zličíně. Dům se následně přejmenoval na PRIOR a byl začleněn do stejnojmenné obchodní sítě. V 90. letech bylo také dostavěno 7. patro.
Při té příležitosti se uskutečnila poměrně necitlivá rekonstrukce, během které byla bohužel zlikvidována většina originální vnitřní výbavy. Začaly tu sídlit jednotlivé obchody, přičemž tento model zde funguje dodnes. V letech 2005 až 2007 proběhla celková rekonstrukce objektu, který již opět nese název DBK.