Daniel Krejčík: HÁJEMSTVÍ – PŘÍBĚH KLUKA Z POHŘEBKY

Dan měl být pátá generace, která se rodinné pohřební firmy ujme. Jak si člověk v tak drsném prostředí vytváří své vlastní hájemství, prostor, kde se cítí bezpečně? Dají se hledat příležitosti i tam, kde jsou navenek překážky? Výletem do své vlastní rodinné historie Dan zkoumá, jestli v něm překážky náhodou neprobouzejí vlohy, které by za lepších okolností zůstaly spát navěky. Co nás dělá takové, jací jsme?

Autobiografické vyprávění o jeho cestě z pohřební služby za svým snem, o právu na vlastní život rodinné tradici navzdory a v neposlední řadě i o silném poutu mezi rodiči a dětmi, které vás nejen dojme, ale i pobaví.

Ukázky z knihy:

Já na mou duši nevím, jak jsem si vybral tenhle svůj život.

Existuje spousta teorií o tom, jak se duše dostávají na svět, vybírají si těla, rodiny, osudy. Spousta filozofů se kolem toho nejednou pohádala nebo aspoň porvala u piva v hospodě, ale zatím na to nikdo nepřišel s absolutní jistotou. A vzhledem k tomu, že nikdo neví, jak to na beton je, může si každý ten svůj předstartovní čas před životem představovat jinak.

Já si to ve svém případě představuju jako casting.

Casting na osud.

Hned vysvětlím.

Představte si, že jste v úplně přeplněné čekárně. Jste tam vy a řada dalších uchazečů, kteří všichni vypadají líp a zajímavěji než vy. Dostanete přidělené pořadové číslo, které si přišpendlíte na sebe, a čekáte, až na vás přijde řada a dostanete se před režiséra, producenty, scenáristy a ostatní tvůrce, abyste se jim ukázali a oni se rozhodli, jestli se jim prostě na nějakou roli hodíte.

V čekárně na tenhle casting je narváno. Zájemců je rovný bambilion. Takže čekáte dlouho.

A aby vám to utíkalo, krátíte si čas tím, že vyplňujete dotazník, kde je něco okolo jednoho nekonečna možností, týkajících se života na světě.

Dotazník je jako neomezený supermarket nejrůznějších voleb. Naskladněno je v něm všechno a pořád. Můžete si v něm vybrat cokoli − dobu, ve které se narodíte, barvu očí, vlasů, výšku, (váhu ne), všechno, co budete mít rádi − jestli budete spíš na psy, nebo na kočky, jakou hudbu budete poslouchat, oblíbenou barvu, knížku, film, taky na co budete mít talent, v co nebo v koho budete věřit, nejzajímavější místo, kam se budete chtít podívat, kde budete bydlet, jestli doma chcete mít vanu, sprchu, nebo jestli vám stačí někde za osadou vodopád, pak také, v jaké rodině byste chtěli žít, koho chcete potkat, kolikrát se zvládnete zamilovat, jestli chcete život strávit spíš v teple, nebo v zimě a tak. Střídáte v nabídce všemožné i nemožné eventuality, nejrozcapenější přání, nejdobrodružnější rozhodnutí i ty nejdůležitější volby. Víte, že musíte zaujmout.

Podobné dotazníky s informacemi o sobě vyplňují na castingu všichni začínající herci. Aby mezi všemi ostatními zaujali, dost často každý druhý zaškrtne, že má řidičák na kamion, absolvovaný kurz potápění se žraloky na volném moři a jeho znalost švédštiny je samozřejmě na úrovni rodilého mluvčího. Prostě chcete na svět, takže zaškrtnete co nejzajímavější věci a čekáte, že vás to v tu ránu vystřelí mezi favority do role snů − tenhle osudový dotazník v castingu na biják Život funguje stejně.

V době, kdy ho vyplňujete, ještě nejste člověk. 

Jste lidská duše.

Představuju si duši jako velkou bublinu, která nemá žádný jasný tvar, barvu, vůni, ale ani paměť a svědomí. Možná má na sobě nějaké šrámy, pokud se na svět vrací už poněkolikáté. Ale nemá oči, aby je na sobě viděla. Možná je úplně špígl nígl neposkvrněná, protože jde na svět poprvé.

Já nevím, jaká já jsem byl duše, když jsem dělal tohle moje současné rozhodnutí.

Když zavřu oči a snažím se si sám sebe na tomhle konkurzu jako duši představit, vidím dost neforemnou bramboru. Vznáší se trochu neohrabaně. Barvu má narůžovělou, což moc nedává smysl, ale minimálně to vysvětluje, že dnes je růžová mou nejoblíbenější barvou. Přijde mi, že je v ní hodně lásky, jemnosti, zdrženlivosti, ale zároveň taky zábavnosti. Nevím, jestli jsem velká, nebo malá duše − nemám páru, jestli mají duše stejné konfekční velikosti jako lidé, ale i přesto si dovolím tvrdit, že moje duše není rozhodně velikosti S. Myslím, že jsem dost velká duše, prostě už tak z podstaty…

„Tati, a co vlastně s naší pohřebkou bude dál?“ osmělím se.

„Všechno jednou končí…,“ odpoví mi a já cítím v krku knedlík. Pak se na mě podívá a po krátké pauze pokračuje: „… kromě pohřebních služeb. Ty budou potřeba furt.“

„To jo, ale kdo tu naši povede, až už nebudeš moct? Nad tím už jsi přemýšlel? Nebo si ještě pořád trochu myslíš, že já se sem nakonec…“

Ani nedopovím a táta mě přeruší. „Ne, ty se sem nevrátíš,“ pronese bez zaváhání. „Ty se sem nesmíš vrátit.“

„Jak to myslíš?“ vysoukám ze sebe po chvilce zmateně, protože mu nerozumím.

„Ty se sem nevrátíš, protože jsi ohromně dobrej v tom, po čem jsi toužil,“ vysvětluje táta, zatímco se mi kouká do očí. „Já jsem na tebe totiž strašně pyšnej, víš?“

„Táto, ale já…“

„Já jsem strašně rád, že seš můj syn,“ vypadne z něj.

A já si všimnu, jak se mu zaleskly oči. Zřejmě proto, že není zvyklý něco takového říkat. Vlastně mi to říká poprvé.

„Táto, vždyť… ti natečou slzy do rakve.“

„To nevadí, tahle je stejně pro utopence, jestli tam bude mokro, tak se to na něj dá svést.“

Daniel Krejčík (* 1994) je český filmový, divadelní a dabingový herec, nominovaný na Cenu Thálie, Talent roku, Cenu divadelní kritiky nebo Cenu Františka Filipovského za dabing.

Působí v Divadle na Fidlovačce, kde ztvárňuje hlavní roli ve světové divadelní premiéře hry Dánská dívka. Spolupracuje s Bytovým divadlem v Košické a Činoherním klubem, pod nimiž nastudoval populární monodrama Všechny báječné věci, za které od největšího divadelního portálu i-divadlo.cz obdržel cenu za Nejlepší mužský herecký výkon roku 2018.

Od roku 2023 patří mezi herecké tváře Studia Dva, kde nastudoval s Jitkou Čvančarovou veleúspěšnou hru Vlaštovka. Dále účinkuje na alternativní scéně Venuše ve Švehlovce, kde ztvárňuje hlavní roli v oceňovaném monodramatu Kdo

zabil mého otce, dále pak Očistec si zaslouží každý a O polednách. Pravidelně účinkoval na Letních shakespearovských slavnostech, každé léto také hraje na letním festivalu Osečanské divadelní léto na zámku Osečany. Televizní diváci ho můžou znát ze seriálů Vytoč mého agenta, Ordinace v růžové zahradě, Dáma a král, Polda aj. V roce 2016 natočil koprodukční projekt s oscarovým režisérem Olivierem Hirschbieglem Pod jedním nebem, v roce 2022 ztvárnil hlavní roli ve filmu Romana Němce Kam motýli nelétají.

Patří k nejobsazovanějším dabingovým hercům, nadaboval a nazpíval přes tisíc různých filmových a televizních titulů, například Dej mi své jméno, Wonka, Hodně štěstí, pane Veliký, John Wick, seriál Koruna, Kocour v botách: Poslední přání, seriál Srdcerváči či K zemi hleď!

Jeho první kniha Nadělení: Příběhy kluka ze zámku (2022) o jeho životě a obnovování zchátralého zámku Osečany s partnerem Matějem Stropnickým se stala bestsellerem.

Daniel Krejčík: Hájemství – Příběh kluka z pohřebky, vydává nakladatelství Ikar, 272 stran, doporučená cena 399 Kč