Další Jonášova hořká pravda o cukru: Známý lékař popisuje hrozby našich přeslazených životů
15. dubna 2015 09:03
Ostatně tento lékař známý bestsellerem Křížovky života nedávno popsal v knize Zdraví v ohrožení aneb Hořká pravda o cukru všechna rizika, která nám může přinášet konzumace tohoto „bílého jedu“. Číhá na nás totiž všude, především v cukrovinkách, sladkých limonádách, ale také údajně zdravých cereálních snídaních.
Likvidace minerálů
Jedním z největších hříchů rafinovaného cukru je to, že odbourává v těle minerály. Josef Jonáš uvádí mnoho příkladů ze své praxe, které dokazují, na co všechno může mít holdování sladkostem vliv.
„Stočtyřicetikilová selka se těžce pohybuje o francouzských holích. Bolí ji páteř a nosné klouby. Ortopedická vyšetření nic neukázala. Paradoxem je, že žena chová krávy na mléko. Nacházím demineralizaci kostí a nedostatek vitamínu B1. Chybí jí vápník,“píše v knize Jonáš.
Podle lékaře měla tato žena velký problém s tím, že se neovládala v konzumaci sladkostí a tím pádem nejenže přibývala na váze, ale ještě navíc si odbourávala vápník.
Šedesátiletá žena úzkostně dbá na zdravý životní styl. Ovšem kromě sladkostí. Má bolesti putující po celém těle, bolí ji také kolena. Tyto potíže ji velice udivují, protože se dlouhodobě snaží být zdravá. Vyšetřením prokazuji demineralizaci. I tento případ a mnohé další v praxi podle Josefa Jonáše dokazují, jak dovede cukr v těle zařádit. Samozřejmě, že s demineralizací souvisí nejen problémy s klouby a páteří, ale také úzkostné stavy a psychická onemocnění, objevují se i ekzémy, nadýmání nebo gynekologické potíže.
Proč to tak je?
Naprostá většina cukrů v naší stravě je izolovanou a rafinovanou potravinou (jen když si přečteme technologický proces výroby cukru, vidíme, jak je to nepřirozená cesta). Cukr po těchto úpravách se snaží získat z organismu vše, o co byla původní rostlina, z níž vznikl, ochuzena. A tak si bere minerály a stopové prvky. „Ovšem tento fakt se velmi těžko prokazuje,“ říká Josef Jonáš. Jisté je, že lidem konzumujícím více sladkostí chybí v těle více minerálů než těm, kteří jich jedí málo. Demineralizace pak postihuje nervový systém, kosti, svaly, nehty, kůži a další tkáně.
Nejčastěji tak máme deficit vápníku, na druhém místě se drží hořčík, oba důležité prvky pro mozek a nervový systém.
„Zvýšená dráždivost nervového systému spojená s přecitlivělostí je v naší civilizaci běžná. Mnoho agresivních činů bychom pochopili, kdybychom mohli sledovat změny na mozku lidí přepitých sladkými limonádami,“ tvrdí lékař.
Ovšem na druhé straně dokazuje, že závislost na různých „kolách“ a jiných sladkých limonádách je už dnes těžko vymýtitelná. V Dánsku totiž prý na ně zvýšili dost drasticky daň a o pár let ji zase zrušili, protože se spotřeba limonád nijak nesnížila. Také u nás bohužel čím dál menší děti popíjejí oslazené nápoje a mají na nich už závislost.
Co nám může ještě chybět?
Kromě vápníku a hořčíku můžeme po sladkostech přicházet i o lithium, které se používá k léčbě maniodepresivní psychózy nebo selen, který zase v medicíně má funkci při léčení zhoubných nádorů. Z toho je vidět, jak důležité je neničit si minerály v těle.
Je dobré také sledovat potraviny, které jíme podle glykemického indexu. Ty s nejnižším GI zvedají hladinu krevního cukru jen zvolna, naopak s nejvyšším GI velmi rychle. Mezi ty „dobré“ potraviny patří zelenina, ovoce, ořechy, tmavá rýže, vyhýbat bychom se měli zipsům, syntetické glukóze a dokonce i pivu…
Pravda o cukru je tedy hořká, možná že i nárůst onemocnění Alzheimerem a různých psychických poruch souvisí právě s nárůstem konzumace sladkých jídel. Doktor Jonáš o tom nepochybuje.