Čtvrt století od odchodu paní Olgy si připomíná nadace, kterou založila
25. ledna 2021 09:30
„Přáli bychom si, aby právo na důstojnou existenci měli i ti, kteří žijí s postižením nebo duševní nemocí, lidé opuštění a staří, ti, kteří mají jinou barvu pleti nebo jiný způsob života, ti, kteří se ocitli v nouzi nebo je zastihla zákeřná nemoc,“ řekla paní Olga a přesně v duchu těchto slov Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové naplňuje její odkaz.
„Olga Havlová založila Výbor dobré vůle se svými přáteli z Charty 77 v roce 1990, o dva roky později získal přidružený název Nadace Olgy Havlové,“ říká Monika Granja, ředitelka VDV, a dodává: „paní Olga patřila v 90. letech k průkopnicím charity. Založila organizaci, která se zaměřila na pomoc lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným a stala se tak první ombudsmanskou pro lidi, kteří se ocitli na okraj společenského zájmu.“
Pětadvacáté výročí odchodu paní Olgy si zástupci nadace připomenou s ohledem na epidemická opatření v komorním duchu. V den výročí položí květiny na hrob Olgy a Václava Havlových na vinohradském hřbitově. Veřejnost se k připomínce této výjimečné ženy může připojit tichou vzpomínkou či zapálením svíčky.
„Lidé při běžném setkání s Olgou Havlovou mohli mít pocit odtažitosti, rezervovanosti a přílišné racionality. Já jsem ale poznal, jak těžce prožívá věznění svého manžela. Nebyla ženou sentimentální, své pocity a city příliš neukazovala, spíše působila jako žena přímá, racionální a rozhodná, která se dovede postavit na vlastní nohy. Zažil jsem s ní však několik okamžiků, kdy se jí objevila slza v oku. Neříkám to proto, abych tu vzbuzoval nějaké sentimentální vzpomínky. Bylo to velmi rezervované, ale bylo to hluboce v ní. A to mě oslovilo. Byla v ní citlivost, kterou skrývala, jako by se za ni styděla,“ vzpomíná na paní Olgu Václav Malý, světící biskup pražský, člen správní rady Výboru dobré vůle.
Vzpomínku připojila i herečka Eva Holubová: „Určitě mne už za „totáče" ovlivnily její nesmlouvavé názory a odvážné postoje, vážím si jí za její soucítění s potřebnými. Ale co si na Olze nejvíce cením, že nikdy nepodlehla aroganci moci, ani jako první dáma „se neprožívala", jednala důstojně, sebevědomě, nikoliv však okázale. Nikdy mně ani nikomu přede mnou nepředhazovala svoji odvahu a nebojácné postoje, které projevovala už před listopadem 1989. Vysvětlovala pevně a zásadně svá stanoviska, ale nechávala na člověku, až si k nim dojde sám.“
Havlová spolu s dětmi z dětských domovů během vánoční besídky, která pro ně byla uspořádána ve Vikárce na Pražském hradě v prosinci 1994. Foto: Ondřej Němec