Crohnovu chorobu Viktorovi (18) odhalili v Americe, dostal biologickou léčbu

Viktora tam postupně důkladně vyšetřili, absolvoval kolonoskopii a gastroskopii – vyšetření horní části trávicího traktu pomocí tenké hadičky s kamerou. Po třech týdnech se rodina dozvěděla, že má Viktor Crohnovu chorobu, chronické zánětlivé onemocnění trávicího traktu. „Lékaři měli na tuto nemoc podezření od začátku a vyšetření ji potvrdila. O několik dnů později Vikimu nasadili biologickou léčbu,“ přibližuje Eva. 

Léky doma Viktorovi aplikovala maminka pomocí injekcí a jeho stav se zlepšil. „Mamka je zdravotní sestřička, což nám vše hodně usnadňovalo,“ usmívá se Viki, kterého od té doby v Americe pravidelně kontrolovali na dětské gastroenterologii. Když mu bylo 15 let, rodina se vrátila zpátky do Česka – a nastal problém. Nevěděli totiž, kdo Vikiho převezme do péče. 

„Byla to téměř detektivní práce. Pátrala jsem na internetu, kterého lékaře oslovit, a nakonec jsem na facebooku našla pár skupinek rodičů dětí s Crohnovou chorobou. Spojila jsem se s několika maminkami a ty mě nasměrovaly k paní docentce Kataríně Mitrové, specialistce v oboru dětské gastroenterologie, hepatologie a výživy z Fakultní nemocnice Motol,“ popisuje Eva, která lékařce ihned poslala e-mailem synovu zdravotní dokumentaci. 

Paní docentka Mitrová jí odepsala, že se Viktora ujme. „Moc se nám ulevilo. Do Motola jsme k ní začali jezdit pravidelně,“ říká Eva. Viktor pokračoval v biologické léčbě, po několika měsících se ale zjistilo, že terapie přestává fungovat. Začal proto podstupovat jiný typ léčby, ani ta však nezabírala a přidaly se komplikace. Trápily ho velké bolesti, často zvracel, odmítal jíst a vrátily se i problémy s vyprazdňováním. 

 „Vikimu se kvůli aktivnímu zánětu v tenkém střevě natolik zúžila trávicí trubice, že nakonec musel na operaci. Vzhledem ke komplikacím souvisejícím s abscesem, který měl dříve Viki v oblasti konečníku, mu lékaři udělali vývod tenkého střeva na povrch břicha – tzv. ileostomii. Od té doby odchází stolice z Vikiho těla do sběrného sáčku, který má na břiše,“ přibližuje Eva.

Viktorovi se po operaci ulevilo. Začal znovu jíst a bolesti ustoupily. „Musel jsem se jen naučit správně zacházet se sáčkem. Nejprve mi pomáhala maminka, brzy jsem ale vše zvládal sám,“ říká Viktor. Lékaři mu po operaci nasadili jiný typ biologické terapie, která sice zabírala, měla však nepříjemné vedlejší účinky – Viktorovi vypadávaly vlasy a na těle se mu tvořily vřídky a zanícené pupínky. „Paní docentka Mitrová vše zkonzultovala s dermatologem a Vikimu typ biologické léčby změnila. Terapie synovi sedla, znovu mu narostly vlasy a rány na těle se zahojily. Léčbu Viki podstupuje doposud,“ říká jeho maminka. 

Viktor si uvědomuje, že Crohnova choroba je celoživotní onemocnění. Vývod ale nemusí mít napořád. „Lékaři už mi navrhovali, že by ho mohli zanořit do břicha, já to však zatím odmítám, bojím se případných komplikací. Já ani nikdo z mého okolí s tím nemáme problém. Někteří spolužáci ve škole ani neví, že vývod mám – dá se s ním žít a fungovat normálně,“ vysvětluje Viktor, který studuje na víceletém gymnáziu, kde bude za rok maturovat. 

„Od té doby, co má Viki vývod, neskutečně ožil. Cítí se dobře, má za sebou taneční, chodí ven s kamarády a začíná plánovat, kam půjde na vysokou. Rozhodně není smutný. Navíc má obrovskou oporu v celé naší rodině a také v paní docentce Mitrové, na kterou se můžeme kdykoli obrátit, i ve všech ostatních, kdo se o něj v nemocnici starají,“ uzavírá jeho maminka. 

„Aktuální trendy v léčbě IBD zdůrazňují význam včasné diagnostiky a rychlého zahájení adekvátní, správně indikované terapie. Data z posledních let ukazují, že prognóza pacientů s Crohnovou nemocí je lepší při časném zahájení biologické léčby, zejména u komplikovaných forem. I proto se (s výjimkou lehkých forem onemocnění) v současnosti stále častěji přikláníme k jejímu zahájení již v době stanovení diagnózy. Příběh Vikiho zároveň poukazuje na význam multidisciplinární spolupráce, zejména úzkého propojení gastroenterologa a chirurga. Neméně důležitá je také spolupráce samotného pacienta, jeho adherence k léčbě a celkové psychické nastavení i podpora rodiny, které významně ovlivňují dlouhodobý výsledek terapie,“ uvádí Katarína Mitrová, specialistka v oboru dětské gastroenterologie, hepatologie a výživy z Fakultní nemocnice Motol a Homolka.