Co stresuje Pražany? Současné počasí i nacpaná MHD, tvrdí psycholožka
29. května 2013 09:54
Mgr. Renata Míková, prom. psycholog
Narodila se 30. prosince 1957.
Absolventka Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – Psychologie jednooborová, specializace klinická psychologie.
Působila ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (Výzkum nechtěných dětí), v Pedagogicko-psychologické poradně či v OÚNZ Praha jako jeslový psycholog.
Od roku 1995 se věnuje soukromému psychologickému poradenství, diagnostice a terapii pro děti a dospělé.
Působí na psychiku člověka, že podle kalendáře je sice jaro, ale počasí tomu příliš neodpovídá? Nejenže hodně prší, ale jsou i časté proměny počasí.
Psychiku lidí tyto změny určitě ovlivňují. Výkyvy počasí jsou opravdu velké, přičemž není tolik slunečných dnů, kolik v tomto období normálně bývá. Nějakým způsobem se to dotýká všech lidí, nejvíce to ale postihuje ty, kteří mají oslabený nervový systém a zvýšenou psychickou citlivost.
Přibývá tedy i lidí, kteří se na odborníky obracejí s prosbou o pomoc?
Ano, statistické průzkumy uvádějí, že v posledních letech skutečně přibývá lidí, kteří v tomto období navštěvují psychologa nebo psychiatra, někteří s prosbou o psychofarmaka.
V čem může na člověka negativně působit Praha? Může mít na psychiku vliv žít v klidném městě, nebo naopak rušném velkoměstě?
Jistě. Praha má pro život spoustu výhod, ale i nevýhod. Žijeme v permanentním hluku, současné pracovní prostory jsou záměrně stavěné tak, že v kanceláři sedí více lidí, takže musíme poslouchat rozhovory kolegů, zvonění telefonů a podobně. Když vyjdeme ven, zejména pokud pracujeme v centru, neubráníme se hluku z provozu aut, MHD.
Hovor jiných posloucháte. I když nechcete
Telefonujete v MHD?
Anketa
Ano. Málokdy se nám povede jet volnější tramvají. Po velkých změnách v pražské dopravě, které platí asi rok, se mně osobně stává, že buď jedu ve volné tramvaji, nebo se mačkám jako sardinka. Druhá možnost je bohužel častější. Znají to asi mnozí: člověk jede unavený z práce a vedle něj stojí mladá holčina, která dvacet centimetrů od jeho ucha někomu něco nahlas sděluje do mobilního telefonu.
Ano, to se stává často…
Je to jeden z fenoménů této doby, lidé bez ohledu na to, že jsou v nějakém dopravním prostředku, telefonují. Neodpoví stručně na otázku, ale jízdu si zpříjemňují dlouhým osobním rozhovorem. Tím ale velmi znepříjemňují cestu ostatním. Když se totiž baví dva lidé, můžeme to nevnímat, je to prostě rozhovor, který nějak plyne. Jakmile ale slyšíme jen jednoho, mozek nás nutí, abychom tomu věnovali pozornost, i když vlastně nechceme. Mladí lidé to asi tolik nevnímají, starší ale určitě ano.
To chce klid a nohy… na venkově
A nemůže se stát, že někoho, kdo je na podobný šrumec zvyklý, nakonec třeba rozhodí přílišný klid? Třeba si touží někde odpočinout od stresu, odjede na venkov, kde po čase zjistí, že mu ten hlučný život vlastně chybí…
Odpočinek určitě nemůže uškodit. Málokdo si ale může dovolit být třeba tři měsíce na venkově. Udělat to mohou třeba spisovatelé, kteří žijí v rušném městě, pak se na čas seberou a odjedou na chalupu, kde píší. Člověk, který se rozhodne třeba pro měsíční relaxování na venkově a není zvyklý v takové samotě cokoli dělat, to dlouho nevydrží a prostě odjede. Zjistí totiž, že potřebuje podněty a vzrušení. Takže ani jemu to neuškodí, uteče z toho zase zpátky do ruchu velkoměsta.