Chvála kritiků je pro divadlo polibek smrti

Co bylo tehdy vaším záměrem?
Výzva, kterou jsem před sebou viděl, spočívala v tom, že budova divadla, která byla kdysi pravděpodobně nádherná, vypadala od doby, kdy já ji pamatuji, už jako restaurace 4. cenové skupiny a po povodni už to byla totální ruina.

Takže vaším cílem byla rekonstrukce?
Při svém jmenování jsem deklaroval několik cílů, které jsme si dali a všechny, až na jeden, jsme v podstatě splnili. Jako hlavní úkol jsem si předsevzal dosáhnout rekonstrukce divadla, aby se sem soubor mohl zase jednou vrátit.

A mohl hrát obchodně zajímavější muzikály, než operety…
Už za mého předchůdce, který zde působil deset let, byla opereta v poměru k muzikálu minoritní žánr a já jsem ten poměr nijak nezměnil.

Od začátku roku až do června se hraje Polská krev čtyřikrát a Mam´zelle Nitouche sedmkrát. Jedenáct operetních představení za půl roku přece není moc, že?
Spousta lidí řeší poměr mezi operetou a muzikálem, ale kolega Moša to řekl hezky: „Jak pořád máme hrát nějaký operety, když za posledních sto let nikdo žádnou kloudnou nenapsal.“

Proč se v hudebním divadle uvádí činohra Včera tě zabiju?
Ve všech představeních hraje orchestr a company. A protože jim musíme dát nějaký den volna, přišli jsme na nápad, zkusit v tom dni nasadit činohru.

Rekonstrukce přišla na 630 milionů. Hudební divadlo Karlín patřilo mezi nejštědřeji dotovaná divadla magistrátem. Trvá to?

Hudební divadlo Karlín.

Já vás opravím. Není to dotace, ale tím, že jsme příspěvková organizace Hlavního města Prahy, se jedná o provozní příspěvek. Ale můžeme to nazývat i dotací.

Dobře. Kolik tedy ta dotace dělá ročně?
Přibližně šedesát milionů. Jak se ale naplňuje rozpočet Hlavního města Prahy míň a míň, tak se každý rok bohužel logicky snižuje i provozní příspěvek. A přitom platby za energie, které jsou zatíženy DPH, pořád rostou.

Kolik procent vašeho rozpočtu dotace pokryjí?
Zhruba se dá hovořit o tom, že kolem 60% pokryje příjem ze vstupného, dotace dělají asi 40%. Naše soběstačnost je vzhledem k ostatním divadlům vysoká.

V roce 2008 byla cena vstupného 230 až 700 korun.
To zůstává.

Návštěvnost máte pořád kolem šedesáti procent?
Kde jste to vzal?

To jsou čísla z auditu.
To byl personální audit, který měl za úkol vyhodit nějaký počet lidí. Od začátku jsem poukazoval na to, že je tam spousta naprosto chybných čísel. Takhle nízkou návštěvnost jsme v průměru nikdy neměli. Když jsem se snažil, aby se ta čísla opravila, tak mi bylo tenkrát řečeno: „Neotravuj, stejně jde o to, aby se vyhodili nějaký lidi, ostatní věci nikdo nebude řešit.“ To, že se audit dostane po letech na veřejnost, jsem nepředjímal, jinak bych samozřejmě s těmihle naprosto nekorektními údaji zápasil víc.

Jakou tedy máte ve skutečnosti návštěvnost?
Celkový průměr je podle loňské statistiky 96 procent.

Jak tedy přišli k číslu 60 procent?
To číslo zveřejnila jedna novinářka a použila ho právě z toho auditu. Jednalo se o návštěvnost muzikálu Producenti ve čtvrtém roce uvádění, krátce před derniérou. Jistě uznáte, že návštěvnost v prvním roce je jiná než po čtyřech letech. Uvést jedno číslo vytržené z kontextu je naprosto zkreslující, i když si myslím, že tady se jednalo o záměr, ukázat nás v co nejhorším světle.

Děláte na představení svozy?
Třicet procent našich diváků pochází z Prahy, dalších 20 procent ze Středočeského kraje a druhá polovina je ze zbytku republiky. Svozy – raději říkejme zájezdy – organizují cestovní kanceláře, ne my. Existují hromadné zájezdy, bez kterých by to bylo těžké. Před rokem 2010 to bylo lepší, jenže pak se v celém veřejném sektoru změnily zákonnými úpravami odvody z mezd a je to prostě bída.

Někteří kritici vám vytýkají nekoncepčnost.
Jak vypadá koncepční dramaturgie?

Koncepční je podle nich Mošovo divadlo v Brně. Kritici zřejmě očekávají kusy, které by se líbily i jim.
Za posledních deset let jsme měli jeden kus, který se líbil kritikům – Vraždu za oponou – jenže se velmi špatně prodává a pravděpodobně skončí. Uvědomte si, že musíme prodat 921 míst a ze šedesáti procent jsme závislí na tržbách. Z toho důvodu jsme nuceni uvádět hry, na které diváci přijdou. Rozhodně si ale nemyslím, že Vražda za oponou, kterou napsal John Kander, je špatný muzikál. Akorát je jiný, než klasické muzikály, na které jsou čeští diváci zvyklí. Takže jakákoli pochvala kritiky je pro nás spíš polibek smrti.

Vaším repertoárovým leaderem je teď zřejmě Aida.

Muzikál Aida si diváci oblíbili.

Je, ale ještě k dramaturgii. Jedním z ukazatelů je obsáhnout co nejširší spektrum muzikálového žánru. Máme tu operety, Vražda za oponou je muzikálová detektivní komedie, Aida je titul, který napsal Elton John a směřuje spíš k „muzikálové opeře“ a pak je tu klasika – Noc na Karlštejně, která už je na repertoáru osm let.

Je rozhodující pro úspěch spíš titul, nebo obsazení?
Obojí. Příkladem je Vražda za oponou, kde účinkují taková jména, jako Ondřej Brzobohatý, Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Milan Šteindler, Monika Absolonová, ale ten titul není známý a už se to veze. V muzikálu Jekyll a Hyde naopak nebylo tak silné obsazení a taky to nešlo.

Producenty lidi neznali a líbili se.
Lidi je neznali, ale byla to výjimka, která potvrzuje pravidlo a vznikla proto, že tímhle kusem se divadlo otevíralo. Muzikál Producenti byl velmi úspěšný v Americe, v Evropě se na mnoha místech nechytil. U nás se ale povedl a hodně mu pomohlo otevření divadla po rekonstrukci.

Co teď připravujete?
Chystáme se na původní český titul Lucie s podtitulem Větší, než malé množství lásky. Libreto napsal Tomáš Belko a je to příběh ze života, ve kterém zazní písně skupiny Lucie, která ovšem v muzikálu učinkovat nebude.

A na jakou operetu byste čtenáře pozval?
Poměrně nedávno měla premiéru Mam´zelle Nitouche. Setkáte se v ní s Vladimírem Brabcem, Václavem Noidem Bártou, Marianem Vojtkem, Pavlou Břínkovou a v roli Mam´zelle Nitouche se Zuzanou Benešovou a Radkou Coufalovou.