dnes
Úterý - zatazeno
6°C
zítra
Středa - oblacno
4°C
pozítří
Čtvrtek - obcasny-dest
5°C
Čestmír Císař: Chybí nám vize dalšího vývoje
Podle Čestmíra Císaře se vracíme k čemusi „svobodně“ dezorientovanému, div ne na pokraj anarchie. Foto: archiv

Čestmír Císař: Chybí nám vize dalšího vývoje

Komentářem Čestmíra Císaře k vývoji České republiky po sametové revoluci se uzavírá série příspěvků této významné postavy Pražského jara 1968. „Domnívám se, že stále trvá bezradnost a neexistence vědecky zpracované vize dalšího vývoje naší země,“ sděluje.

KOMENTÁŘ ČESTMÍRA CÍSAŘE:

Takzvaná sametová revoluce nebyla skutečnou revolucí, nýbrž výsledkem procesu postupného rozkladu režimu tzv. normalizace, jehož strůjci ani po signálu Gorbačovy perestrojky nepochopili potřebu likvidovat autoritářský režim a vrátit se ke zkušenostem Pražského jara.

Očividně inspirovali i sovětský pokus o skoncování s neúnosnými neostalinskými prvky, jak mi přiznal Gorbačův druh, (nedávno zemřelý) Jakovlev, při rozhovoru v roce 1990 v Moskvě. Tam jsem vedl delegaci odborníků k jednáním o budoucnosti vztahů mezi Československem a Sovětským Svazem, když jsem se stal „cestujícím diplomatem“ ministerstva zahraničních věcí řízeného Jiřím Dienstbierem starším.

Snaha Havlova okolí

Převrat s pokojným předáním moci, soustředěné dříve ve vedení KSČ, do rukou představitelů Občanského fóra v čele s Václavem Havlem a jeho volbou novým prezidentem, neznamenal však, kromě hesla „pravda a láska“, žádnou jasnou představu o budoucích rysech našeho státního a společenského systému.

Mohu jen tušit, že na půdě Občanského fóra se formovaly postupně síly, které již v disentu spíše než domácím humanistickým tradicím přičítali hlavní váhu vzorům západní Evropy a především USA v budování našeho nového směřování.

Znamením pro mne bylo, že Havlovo okolí se snažilo „zneškodnit“ vliv takzvaných osmašedesátníků, kterým měla být rychle přidělena pracovní místa, rozptýlena jejich ideová soudržnost a znemožněn vliv na polistopadovou politiku.

Na pokraj anarchie

Další vývoj pak prokázal, že se vracíme ke kapitalismu, ne však produktivnímu, nýbrž k čemusi „svobodně“ dezorientovanému, div ne na pokraj anarchie. Zbrklá privatizace rozložila dříve soudržnou, byť státně totalitní ekonomiku natolik, že trvalo řadu let, než se nový systém alespoň v základech zaběhl.
Marně se odborně zdatní politici a manažeři snažili vnést do proměn nějaká pravidla, nejen ekonomická ale i právní.

A to nepřipomínám rozkrádání a tunelování podniků některými novými vlastníky, kteří si na získané závody vypůjčili stamiliony, nikdy však nesplacené a následně státním zásahem vyrovnané (ve výši 600 miliard korun), což zachránilo banky před krachem.

Další vývoj kolísal mezi zlepšením a zhoršením ekonomických hodnot, stále provázen málo účinnými „pravidly“ volného trhu, bez potřebné a zákony vymezené regulace. To vedlo k úniku daňových a jiných zdrojů státního rozpočtu, neustále ohroženého zadlužováním a převalováním finanční tíhy na občany, rovnostářským systémem zdaněné a snižováním jejich životní úrovně.

Iluzorní politika

Domnívám se, že stále trvá bezradnost a neexistence vědecky zpracované vize dalšího vývoje naší země, a to nejen v ekonomice, ale i ve všech dalších oblastech. Vláda stále pracuje v zajetí okamžitých nesnází a přijímá neplodná rozhodnutí, bez základní propojenosti a součinnosti všech sfér společenského života.

Politika se mění spíše v politiku, kdysi proklamovanou i Václavem Havlem, ovšem v praxi zcela iluzorní. Souhlasím se sociology, že skutečná vědecky fundovaná politika je potřeba, neboť bez ní neplní stát své funkce vytvářet a udržovat v zemi nezbytnou stabilitu a spolehlivost celého komplexu vývojových trendů.

Dosavadní vládní pravice tyto schopnosti neosvědčuje a svým počínáním vejde do dějin velmi neslavně. Levice ji právem kritizuje, ale nepředkládá veřejnosti vlastní, promyšlené a reálné programy svého možného vládnutí.

Velmi jí škodí rozpolcenost do dvou velkých stran a několika menších seskupení, bez jasného výhledu společného postupu, který jediný může být prospěšný. Zejména ČSSD a KSČM jsou „odpovědny dějinami“ za vyřešení rozporných postojů a nalezení pozitivního východiska, kdy by získaly většinovou podporu lidu.


Čestnými občany Prahy by mohli být Zátopková, Capalbo a in memoriam Wagner

31. května 2016 v 15:40

Čestnými občany Prahy by mohli být olympijská vítězka v hodu oštěpem Dana Zátopková a zakladatel pražského maratonu Carlo Capalbo. Návrhy na udělení čestných občanství dnes schválila městská rada, potvrdit je ještě musí zastupitelstvo. Stříbrnou medaili za zásluhy radní navrhli udělit in memoriam...

Další články
Nahoru