Dnes Pondělí - polojasno 23°C
Zítra Úterý - zatazeno 27°C
Pondělí 14. 6. 2021
Svátek má Roland
Koronavirus
Aktuální informace o šíření epidemie v Praze.
Čestmír Císař: Chybí nám vize dalšího vývoje
Podle Čestmíra Císaře se vracíme k čemusi „svobodně“ dezorientovanému, div ne na pokraj anarchie. Foto: archiv

Čestmír Císař: Chybí nám vize dalšího vývoje

Komentářem Čestmíra Císaře k vývoji České republiky po sametové revoluci se uzavírá série příspěvků této významné postavy Pražského jara 1968. „Domnívám se, že stále trvá bezradnost a neexistence vědecky zpracované vize dalšího vývoje naší země,“ sděluje.

KOMENTÁŘ ČESTMÍRA CÍSAŘE:

Takzvaná sametová revoluce nebyla skutečnou revolucí, nýbrž výsledkem procesu postupného rozkladu režimu tzv. normalizace, jehož strůjci ani po signálu Gorbačovy perestrojky nepochopili potřebu likvidovat autoritářský režim a vrátit se ke zkušenostem Pražského jara.

Očividně inspirovali i sovětský pokus o skoncování s neúnosnými neostalinskými prvky, jak mi přiznal Gorbačův druh, (nedávno zemřelý) Jakovlev, při rozhovoru v roce 1990 v Moskvě. Tam jsem vedl delegaci odborníků k jednáním o budoucnosti vztahů mezi Československem a Sovětským Svazem, když jsem se stal „cestujícím diplomatem“ ministerstva zahraničních věcí řízeného Jiřím Dienstbierem starším.

Snaha Havlova okolí

Převrat s pokojným předáním moci, soustředěné dříve ve vedení KSČ, do rukou představitelů Občanského fóra v čele s Václavem Havlem a jeho volbou novým prezidentem, neznamenal však, kromě hesla „pravda a láska“, žádnou jasnou představu o budoucích rysech našeho státního a společenského systému.

Mohu jen tušit, že na půdě Občanského fóra se formovaly postupně síly, které již v disentu spíše než domácím humanistickým tradicím přičítali hlavní váhu vzorům západní Evropy a především USA v budování našeho nového směřování.

Znamením pro mne bylo, že Havlovo okolí se snažilo „zneškodnit“ vliv takzvaných osmašedesátníků, kterým měla být rychle přidělena pracovní místa, rozptýlena jejich ideová soudržnost a znemožněn vliv na polistopadovou politiku.

Na pokraj anarchie

Další vývoj pak prokázal, že se vracíme ke kapitalismu, ne však produktivnímu, nýbrž k čemusi „svobodně“ dezorientovanému, div ne na pokraj anarchie. Zbrklá privatizace rozložila dříve soudržnou, byť státně totalitní ekonomiku natolik, že trvalo řadu let, než se nový systém alespoň v základech zaběhl.
Marně se odborně zdatní politici a manažeři snažili vnést do proměn nějaká pravidla, nejen ekonomická ale i právní.

A to nepřipomínám rozkrádání a tunelování podniků některými novými vlastníky, kteří si na získané závody vypůjčili stamiliony, nikdy však nesplacené a následně státním zásahem vyrovnané (ve výši 600 miliard korun), což zachránilo banky před krachem.

Další vývoj kolísal mezi zlepšením a zhoršením ekonomických hodnot, stále provázen málo účinnými „pravidly“ volného trhu, bez potřebné a zákony vymezené regulace. To vedlo k úniku daňových a jiných zdrojů státního rozpočtu, neustále ohroženého zadlužováním a převalováním finanční tíhy na občany, rovnostářským systémem zdaněné a snižováním jejich životní úrovně.

Iluzorní politika

Domnívám se, že stále trvá bezradnost a neexistence vědecky zpracované vize dalšího vývoje naší země, a to nejen v ekonomice, ale i ve všech dalších oblastech. Vláda stále pracuje v zajetí okamžitých nesnází a přijímá neplodná rozhodnutí, bez základní propojenosti a součinnosti všech sfér společenského života.

Politika se mění spíše v politiku, kdysi proklamovanou i Václavem Havlem, ovšem v praxi zcela iluzorní. Souhlasím se sociology, že skutečná vědecky fundovaná politika je potřeba, neboť bez ní neplní stát své funkce vytvářet a udržovat v zemi nezbytnou stabilitu a spolehlivost celého komplexu vývojových trendů.

Dosavadní vládní pravice tyto schopnosti neosvědčuje a svým počínáním vejde do dějin velmi neslavně. Levice ji právem kritizuje, ale nepředkládá veřejnosti vlastní, promyšlené a reálné programy svého možného vládnutí.

Velmi jí škodí rozpolcenost do dvou velkých stran a několika menších seskupení, bez jasného výhledu společného postupu, který jediný může být prospěšný. Zejména ČSSD a KSČM jsou „odpovědny dějinami“ za vyřešení rozporných postojů a nalezení pozitivního východiska, kdy by získaly většinovou podporu lidu.


Další články
Nahoru