Českou svini mají lidé rádi, biofarma nedaleko Prahy vsadila na konzervy v retro kabátě

Majitel biofarmy Vladimír Dráb

Obaly retro konzerv z produkce farmy ležící zhruba dvacet kilometrů od západních hranic Prahy využívají jen barvy národní trikolory. Uvnitř obalů je česká, nebo chcete-li československá klasika.

„Mám rád naše klasické domácí jídlo, jehož vývoj byl dokončen na začátku 19. století a tvoří základ české kuchyně. Jídlo v konzervě je kvůli špatné reputaci z dávnějších dob bráno spíše jako něco méněcenného, levný pokrm nevalné kvality. Tato pověst pro mne byla velkou výzvou, dal jsem si za cíl dát do konzerv špičkové jídlo, které stačí vyjmout, ohřát a sníst, aniž by se muselo dále upravovat. Chtěl jsem vyprodukovat obsah v takové kvalitě, aby dalo problém někomu doma uvařit ho chutnější,“ říká Vladimír Dráb, který také vlastní firmu zaměřenou především na dopravní stavby. Je i starostou nedalekého Braškova.

S produkcí konzerv farma, která se specializuje na chov hovězího dobytka, začala před třemi lety. „Zabíjeli jsme starou kravičku, a i když kvalita jejího masa není nijak horší, nechtěli jsme zákazníkům lhát a prodávat jim bez jejich vědomí maso šestileté. A tak vznikla naše první konzerva s názvem Stará kráva ve vlastní šťávě,“ vypráví Dráb. Po konzervách se jen „zaprášilo“, tak se rozhodl ve výrobě pokračovat a nechal si zaregistrovat ochrannou známku Stará kráva.

A co si představit pod takovou krávou? „Šest sedm let staré zvíře. Mysleli jsme, že se bude muset dlouho vařit, ale maso má jen tmavší barvu, jinak je perfektní, nemá chybu. Pokud ho chcete použít jako základ pro další vaření, v některých případech je dokonce vhodnější než mladé maso,“ je přesvědčen.

Jedním z dalších produktů s provokativním názvem se stala Česká svině ve vlastní šťávě. Podle Drába trvalo rok a půl, než bylo odsouhlaseno zaregistrování této známky, posuzování dokonce dostala na starosti etická komise.

„Jestli se v tom názvu někdo najde, to je jeho problém, ale já od počátku neviděl důvod, proč na něj nemít ochrannou známku. Byl jsem připraven se i soudit, ale nebylo to třeba,“ vzpomíná.

V průběhu let přibývaly konzervy s klasickými jídly jako vepřová játra na cibulce, uzené maso ve vlastní šťávě, segedínský guláš, moravský vrabec, hovězí na houbách, špekáčky na pivu, krkovice s čočkou na kyselo a další. V nabídce jsou i retro klasiky jako lunchmeat nebo trenčiansky párok s fazuľou. Také si na tuto konzervu z dob socialismu pamatujete? Tradovalo se, že to byla jedna z mála konzerv, která se před rokem 1989 dala jíst.

„I to byla výzva, vylepšit těmto zálesáckým pokrmům reputaci a ukázat, že si na nich můžete pochutnat i ve svém obýváku. Proto jsme třeba do nabídky zařadili omáčku bolognese,“ říká Dráb.

V portfoliu čtyř desítek pokrmů v konzervách jsou dnes i polévky a paštiky, nejoblíbenější jsou španělský ptáček, česká svině, lunchmeat a cestářská paštika.

„Při přípravě konzerv striktně dodržujeme staré receptury. Náš základní kámen je kniha z šedesátých let s názvem Normy teplých jídel. Ale jednotlivé recepty dále vylepšujeme. Děláme si vývary z kostí a pak používáme na výrobu omáček. Prostě postupy, jaké byly dříve, kdy ještě potravinářství nevládla chemie a velkoprodukce,“ sděluje Dráb.

Farma v Dolním Bezděkově chová jen hovězí skot, vepřové a další maso pro přípravu produktů kupuje od českých farmářů. Stádo na jeho farmě čítá šest desítek krav skotského plemene Angus, poráží se jedna kráva měsíčně. Maso z ní, konzervy a sezónní masné produkty se pak prodávají na farmě každou druhou sobotu v měsíci. Dříve byla prodejním dnem neděle, ale zákaz při nouzovém stavu donutil změnit zaběhlé pořádky.

„Chceme zůstat lokální farmou, neplánujeme expanzi. Když se dělá něco ve velkém, kvalita jde zákonitě dolů, dává se přednost kvantitě. A to nechceme. Proto jsme už odmítli i nabídku na spolupráci ze strany obchodního řetězce. Kdo chce naše maso a konzervy, musí si udělat výlet k nám,“ směje se. 

Jednou by rád udělat konzervu se svíčkovou, aby jeho maminka  nepoznala, že se jedná o hotovku z konzervy. „Zatím se mi to nepodařilo, ale nevzdám to, už se blížím,“ říká.

Kromě konzerv a syrového masa prodává Drábova biofarma i vlastní uzeniny. Uherský a farmářský salám nebo třeba v létě špekáčky a hamburgery a na podzim prejty, vinné klobásy a další zabijačkové pochutiny. Pýchou farmy jsou plísňové fuety, které před prodejem zrají i několik měsíců.

Biofarma je rodinným podnikem, pracuje zde celá Drábova rodina, včetně jeho dětí nebo partnerky.

„Jsem rád, že jsme rodinná firma, funguje to dobře,“ dodává farmář, podnikatel i politik v jedné osobě.