České fetiše pomohou pražským bezdomovcům
1. listopadu 2017 16:30
Kniha obsahuje sedmdesát fejetonů. Jde o výběr z těch zhruba dvou set, které Jan Stern v Novém prostoru publikoval od roku 2008. Navazuje na úspěšný první díl, který prodejci Nového prostoru nabízeli již loni, a který se jmenoval Démonologie všedního života.
„Loni v létě jsme vytiskli 3000 výtisků. Nebyli jsme si zcela jisti, zda projekt uspěje, ale byli jsme příjemně překvapeni. Do konce roku se náklad rozprodal. Letos jsme vydali dotisk 700 kusů, a i ten se již prodal. Proto přišel nápad na druhý díl,“ sdělila ředitelka společnosti Nový prostor Dagmar Kocmánková s tím, že pro prodejce časopisu je distribuce knihy vítaným přilepšením. Z každého prodaného výtisku mají stokorunu.
Autor knihy věří, že druhý díl nebude „podruhé přelitým lógrem“. „Druhá kniha je trochu jiná než první. Má tentokrát i hlavní téma – český národ. Zkoumám jeho mentalitu, zvláštnosti, fetiše. Ale řekl bych, že vcelku vlídně. Při sestavování knihy jsem si uvědomil, že jsem v podstatě vlastenec. Že to, co na Češích jiným často vadí, mám vlastně rád. Třeba jejich věčnou naštvanost a nespokojenost,“ řekl Jan Stern.
Časopis Nový prostor vznikl v roce 1999, podle vzoru ze zahraničí. Tisk distribuovaný bezdomovci je tam od konce 80. let nazýván „street papers“ a jeho vydavatelé mají i vlastní mezinárodní asociaci.
Prvním periodikem tohoto typu byly Street News, jež vznikly v roce 1989 v New Yorku. K nejslavnějším patří britský magazín Big Issue. Česká verze vznikla pod názvem Patron. Roku 2001 byl název změněn na Nový prostor.
V roce 2003 obdržela Dagmar Kocmánková za projekt časopisu cenu Výboru Dobré vůle nadace Olgy Havlové. Ze začátku se časopis prodával jen v Praze, brzy se ale projekt rozšířil do dalších velkých měst, jako jsou Ostrava, Brno, Plzeň, Olomouc, Pardubice, České Budějovice.
Fejeton je součástí časopisu od jeho počátku. V letech 1999 až 2008 ho psával mediální teoretik Jan Jirák. Své fejetony shrnul do dvou knih: Ještě jsme se nezbláznili (2004) a Za všechno někdo může (2007).