Česká kostní dřeň zachraňuje životy v Austrálii, nám zase hodně pomáhá ta od Němců

V Česku je aktuálně mírně přes sto tisíc zaregistrovaných dobrovolníků, ve světě pak 38 milionů. Registry po celém světě jsou propojeny a úzce spolupracují, bohužel zhruba pro každého čtvrtého pacienta se vhodný dárce nenajde nebo se najde příliš pozdě.

„V letošním roce jsme dosáhli magického čísla 100 tisíc registrovaných dárců. To je zhruba polovina naší cesty ke splnění letitého snu, totiž, aby většina českých pacientů nalezla svého dárce u nás a nemuseli jsme je hledat v zahraničí,“ uvedl Pavel Jindra, vedoucí lékař Českého národního registru dárců dřeně a primář hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň.

Loni byly krvetvorné buňky odebrány padesáti dárcům, z čehož 25 bylo pro pacienty v Česku, 25 pro zahraniční pacienty. „České buňky se nejčastěji vydaly na pomoc nemocným v Německu, USA a Velké Británii, nejdále pak cestovaly do Austrálie,“ sdělila vedoucí lékařka koordinačního centra Jana Navrátilová. Naopak pro naše pacienty bylo ze zahraničí importováno 68 buněk, a to z nadpoloviční většiny z Německa.

Kdo chce vstoupit do registrů dárců kostní dřeně, musí být ve věku 18 až 35 let a být zdravý. Zájemce o zápis vyplní dotazník – osobní údaje, nemoci, s kterými se léčí. Pak mu vezmou sestřičky kapku krve nebo mu vatovou tyčinkou vytřou ústa.

Výsledek je uložen v počítačové databázi do doby, než je potenciálnímu dárci 60 let, kdy ho počítač automaticky vyřadí. Většinou se už nic víc nestane, protože pouze jedno procento dobrodinců zapsaných v registru se shoduje s nemocným a stane se skutečným dárcem.

V případě unikátní shody s transplantačními znaky nemocného je člověk zapsaný v registru požádán o darování krvetvorných buněk. Nutit ho k tomu samozřejmě nikdo nemůže a konečné rozhodnutí je jen na něm.

Jak se transplantace kostní dřeně provádí? Dnes existují již dva způsoby. Tím tradičním je, že dárci se v narkóze odsaje jehlami z dutiny pánevní kosti takzvané krvetvorné buňky, které jsou tekuté a na první pohled nerozeznatelné od normální krve. Odsaje se přibližně pět procent celkového množství, které si tělo dárce samo bez problému maximálně do jednoho měsíce dotvoří.

Novější metodou je získáni krvetvorných buněk ze žilní krve procesem, kterému se říká separace. Je to podobné jako u dárcovství plazmy. Získané krvetvorné buňky se podají nemocnému jednoduchou cestou jako každá jiná infuze. Krvetvorné buňky samy krevní cestou „zaplavou“ do kostí, kde se zachytí, začnou se množit a v průběhu určité doby obnoví tvorbu zdravých krvinek. V Česku proběhne ročně asi 250 až 270 transplantací.

Proč musí být dárci do 35 let? Důvody jsou dva. První je medicínský: Mladší dárce bývá logicky zdravější než starší, a tak je i zdravější jeho dřeň. Druhý je ekonomický: odebrání vzorku krve a jeho vyšetření na transplantační znaky včetně zařazení do počítačové databáze stojí několik tisíc korun. Proto je třeba, aby po vydání takové částky peněz zůstal vyšetřený člověk v registru více let.

Leukémie

Leukémií (rakovinou krve) v České republice ročně onemocní zhruba 400 lidí. O příčinách leukémie se ví, že se o nich nic moc neví. Ale přece jen – ví se, že krev „zmutuje“ v důsledku velkých dávek ozařování, neblahý je také vliv některých chemikálií.

Ovšem na vzniku choroby se mohou podílet také některé virové infekce. Vliv může mít, jak je dnes již prokázáno, i kouření. Primární prevence před onemocněním leukémií je žít zdravě. Už jen proto, že kdyby nemoc vypukla, zdravé tělo snáší lépe náročnou léčbu.

Úspěšnost transplantace kostní dřeně záleží na typu leukémie, na její fázi, věku a kondici nemocného, na výběru dárce a podobně. V průměru je úspěšnost léčby 70 až 80 procent. Platí, že výsledky transplantací jsou lepší u dětí a mladých lidí.

Mezi sourozenci se najde vhodný dárce jen ve čtvrtině případů. Zbylých 75 procent všech transplantací kostní dřeně je nakonec provedeno díky nepříbuznému dárci.