Čechovův Racek přiletí Na Zábradlí

Racek, jedno z nejvýznamnějších děl světové dramatiky, je hrou, která se na české divadelní scéně těší velké oblibě. Čechovova „komedie o čtyřech dějstvích“ láká divadelníky možná díky svému palčivému společensko-kritickému tématu umělecké seberealizace a generačního střetu v umění. Kromě toho na pozadí hlubokých lidských příběhů nese věčné motivy neopětované lásky, odcizení, osamělosti, stárnutí a nekonečného čekání na štěstí, které však nepřichází. Přesto je její uvedení na repertoár Divadla Na zábradlí pro mnohé příznivce této scény překvapením.

„Dramaturgie Divadla Na zábradlí směřuje především k autorským titulům a dramatizacím. Snaží se nacházet témata a motivy v textech a inspiračních zdrojích původně nedivadelních,“ říká umělecká šéfka Divadla Na zábradlí Dora Štědroňová, dramaturgyně nejen připravované novinky, ale také řady autorských kusů, kterými společně s režisérem Janem Mikuláškem vtiskla divadelnímu repertoáru jeho současnou podobu. V případě Racka nicméně divadlo ke spolupráci oslovilo Jiřího Havelku, pro kterého je inscenace pevné dramatické předlohy také poměrně neobvyklou zkušeností.

„Čechov pro mě vždy splýval s typem divadla, které jsem vnímal jako lehce mimo ten můj vesmír, v oblasti psychologie, realismu, motivací, průběžného jednání, výkladů, násilných interpretací a všeho, co mi – jak jsem se domníval – nenabízí dostatečně dobrodružnou cestu ani jako divákovi ani jako tvůrci. A najednou jsme k této volbě došli s Dorou Štědroňovou zcela přirozeně, v hovorech a úvahách nad tím, o jakých pocitech chceme podat zprávu, jaký dialog divadlem vést,“ komentuje Havelka překvapivou dramaturgickou volbu.

Racek v Havelkově adaptaci nabídne pohled na sedm Čechovových postav oscilujících mezi svými tužbami, plány a bolestmi. „Čím jsem starší, tím méně jsem schopen říct cokoli o divadle ještě během zkoušení. Ať se člověk snaží sebevíc, vždy to vyzní jako jakýsi ‚návodʻ jak postupovat při ‚čteníʻ výsledné inscenace. A to je přesně to, co nechci, co nechceme. Dát návod. Definovat téma. Nabídnout aktualizaci. A tak trávíme čas na zkouškách nad každou replikou, v obsazení, kde generace 40+ je ta ‚čechovovsky staršíʻ a já žasnu nad tím, jak přesný obraz Anton Pavlovič vytvořil, jak snadno se člověk propadá do každé jedné postavy, do jejích dilemat, tužeb, plánů a bolestí,“ dodává režisér.

V textové úpravě Dory Štědroňové se představí Jana Plodková jako Arkadinová, Vojtěch Vondráček jako Treplev, Johana Matoušková jako Nina a Jiří Vyorálek jako Trigorin. Další postavy ztvární Jakub Žáček, Jiří Černý a Kateřina Císařová. Inscenační tým tvoří také scénograf Dáda Němeček, kostýmní výtvarnice Josefina Bakošová a autor hudby Martin Hůla.