Brambory jste dali prasatům a na nás nezbyly, vyčetla Praha vládě. Pomoc hledala v Itálii a Polsku

Aprovisační ústavy hl. města Prahy, které se staraly o zásobování obyvatelstva, čas od času podávaly městskému zastupitelstvu zprávu o problémech se zásobováním potravinami. Jednu takovou zprávu vydaly v květnu 1920 a z ní bylo dobře patrné, jaké problémy v té době Pražané zažívali.

Například muselo dojít ke snížení dávky chlebové na polovinu. Nedostatek chleba se v Praze objevil poprvé na počátku dubna, kdy činil schodek zhruba 35 000 bochníků. V dalším týdnu nedostávalo se 17 000 bochníků, v dalším týdnu byla chlebová dávka pokryta.

„Ale od té doby nás již nedostatek chleba neopustil. Takže obecenstvo bylo opět krajně pobouřeno snížením dávky chlebové. Z ohledů distribučních bylo toto opatření nutné. Při nedostatku mouky chlebové nemohlo se na každého dostati po jednom bochníku chleba, a mělo-li se zameziti trapné čekání kupujících před závody pekařskými, musilo se sáhnouti k tomuto prostředku,“ uvádí Věstník obecní hlavního města Prahy, který byl publikován v květnu 1920.

Jak čtrnáctideník uvedl, takové opatření způsobilo roztrpčení a nepokoje veřejnosti. Lidé měli stále v živé paměti válečné strádaní a nevěřili, že snížení chlebové dávky je jen přechodné.  

Jak tehdy uváděla magistrátní rada, pro zachování klidu bylo potřeba co nejdříve obnovit plné chlebové dávky. Proto úřady přidělily pekařům v Praze 1582 pytlů mouky, nicméně na obnovu plné dávky chlebové to nestačilo.

Nedostatek chleba doprovázela též jeho špatná kvalita. Dle stavu zásob se totiž přidělovaly různé druhy mouky. Došlo opět i na mouku kukuřičnou a k pečení chleba se používala i mouka ječná, což nezajišťovalo dobrou jakost chleba.

Podle nařízení prezidenta zemské správy politické v Praze z března 1920 nesměla prodejní cena téměř dva kilogramy vážícího bochníku přesáhnout dvě koruny. Skrojky chleba prodávané v jídelnách musely vážit 70 gramů a nesměly stát více než 10 haléřů.  

V květnu 1920 byl navíc nedostatek mouky vařivé. „Jen s velkými obtížemi již po řadu týdnů se shání mouka vařivá, aby se mohlo prodávati Pražanům po půl kilogramu na osobu a týden. V poslední době se vydává v Praze čtvrt kila mouky pšeniční nebo ječné mouky a čtvrt kila krup,“ uváděl věstník.  Pražští politici se stěžovali, že jsou odkázáni pouze na sliby československé vlády, že tato krize v zásobování chlebem a moukou vařivou potrvá jen v květnu.

Také zásobování brambory selhalo. Metropole si stěžovala, že dostává pouze sporadicky zásilky od Zemského obilního ústavu. Hlavní příčinou nedostatku brambor byl podle vedení města fakt, že „velká část zemčat byla zkrmena vepřům, pročež nyní scházejí pro lidský konsum.“ Hlavní město vyčítalo vládě, že takovou situaci dopustila.

Představitelé hlavního města naléhali prostřednictvím Aprovisačních úřadů, aby povolily hlavnímu městu nákup brambor v Poznaňsku, ale Ministerstvo pro zásobování lidu s tím nechtělo souhlasit, protože samo zvažovalo nákup značného množství brambor v Polsku.

Nicméně následně to bylo povoleno a pražská delegace odjela jednat do Varšavy a Poznaňska. Poláci byli ochotni zásoby Pražanům prodat za určité cenové kompenzace, které tvořilo tabulové sklo a cukr. Zatímco byli Poláci ochotni jednat s Prahou, s Československem smlouvu uzavřít nechtěli.

Pražané se také zajímali o možnost dodávky raných brambor z Itálie, odkud jich nechali dovézt sto vagónů. Zatímco domácí producenti požadovali cenu i pět korun za kilogram, z Itálie se dařilo dovézt brambory za poloviční cenu, včetně nákladů na dopravu.

Praha v roce 1920 trpěla také nedostatkem hovězího masa, které téměř vymizelo z trhu. Jelikož bylo nařízeno, že cena v drobném prodeji nesmí přesahovat 15 korun za kilogram, producentům se vyplácelo prodávat maso za vyšší ceny do hostinců. Při ceně 15 korun by totiž prodělávali. Proto měla veřejnost smůlu, hovězí maso prakticky nebylo k sehnání.

Vepřové maso k dostání bylo, ale kvůli vysoké ceně si ho spousta Pražanů jednoduše nemohla dovolit. „Vepřového masa bylo stále dostatek pro ty, kdož mohli a mohou platiti požadované nepřiměřeně vysoké ceny. Stejně tak jest tomu tak s uzenářskými výrobky. Na jaře bývá produkce vepřového masa vždy menší, čímž se vysvětluje nový vzestup cen tohoto masa,“ uvedl věstník.

Aprovisační ústavy přejímaly i nadále k rozdílení rostlinné tuky. V březnu a dubnu 1920 dostávalo se obyvatelstvu po čtvrt kilogramu ceresu, v květnu bylo pro každého k dispozici po půl kilogramu. Poprvé se v květnu prodávala též soda, a to po půl kilogramu na osobu.

Panovaly také obavy s blížícím se VII. Všesokolským sletem, aby bylo během jeho červnového konání zajištěno velké množství potravin a v Praze se nestupňovala drahota, která by zůstala i po skončení sletu.

Do Srbska proto dokonce byla vyslána delegace, aby od jugoslávské vlády zajistila nákup 1200 kusů hovězího dobytka, 1500 vepřů, 10 vagonů sádla a 10 vagonů uzeného masa.