Botič má největší kouzlo v Hostivaři a Záběhlicích, říká autorka knihy o tomto potoce

Botič v Záběhlicích, rok 1929

Jaký byl pro vás osobně hlavní impulz k napsání knihy?
Když v roce 2022 vyšla má knižní publikace Ulicemi Hostivaře a Horních Měcholup, přišel vydavatel časopisu Kroniky a kronikáři Tomáš Hromádka s nápadem, abych napsala něco o Botiči, který propojuje hned několik městských částí. Moje reakce byla velice rázná a odmítavá, ale ještě ten den jsem se začala tou zprvu zapuzenou myšlenkou zaobírat. Dva roky jsem pak nedělala ve volném čase nic jiného, než hledala v archivech a chodila s foťákem po místech kolem Botiče.

Co bylo na tvorbě nejnáročnější?
Psaní je pro mě obrovské dobrodružství a čas při něm utíká tak nějak rychleji. Když objevím novou informaci, dobový zápis, vzpomínku pamětníka nebo starou zašedlou fotku s otrhanými rohy, připadám si jako detektiv. Baví mě splétat z kusých zpráv příběhy a osudy lidí, kteří žili dávno před námi. Samozřejmě mě ale po celou dobu provázejí obavy, zda jsem si neukousla moc velké sousto. Ano, tohle je to nejnáročnější, pochyby, zda dokáži čtenáře strhnout na stejnou vlnu.

Jakou zatím máte čtenářskou i jinou odezvu a kde se dá kniha sehnat?
Odezva je zatím jen pozitivní a knížka si nachází cestu ke svým čtenářům. Za každou zpětnou reakci jsem vděčná, protože mírní mé obavy. A jak vím od našich milých recepčních, pro knihu si jezdí zájemci nejen z blízkého okolí, ale dokonce i ti mimopražští. To jsem nečekala a velice si toho vážím. Knihu lze zakoupit v úředních hodinách na recepci Úřadu městské části Praha 15, Boloňská 478/1, nebo ji lze objednat na emailu: Pavlina.Nejedlikova@praha15.cz a zájemcům ji rádi zašleme na dobírku.

V knize putujete podél Botiče jednotlivými městskými částmi, o kterých se čtenáři také dozví řadu zajímavostí. Kde v Praze má pro Vás osobně Botič největší kouzlo?
Jednoznačně v Hostivaři a Záběhlicích, kde meandruje. Dále ho pak svazuje vydlážděné napřímené koryto, které mnohdy vede trochu jinudy, než původně potok tekl. Ale vydat se podél jeho toku stojí za to kdekoli. Už to není stoka, která byla v minulosti terčem mnoha vtipů.

Zasloužilo by si podle Vás někde okolí Botiče na území Prahy výraznější úpravy?
K revitalizaci okolí Botiče průběžně dochází a zvyšuje se i protipovodňová bezpečnost. Zhruba před rokem byla například dokončena nová hráz hostivařské přehrady a opravena dva kilometry dlouhá cesta vedoucí okolo. Stabilizovány byly její okraje, opraveny propustě a zídky, nově vznikly i dvě kamenné vyhlídky.

Je možné, že se od Vás jednou dočkáme díla spojeného s jiným pražským tokem? Co třeba Rokytka nebo rovnou Vltava?
Ne, myslím, že to opravdu ne. Botič je mi blízký a provázel mě už od dětství. Se svým paličatým jezevčíkem jsem často vyrážela na procházky do Záběhlic k Hameráku, ale také přes Michli do Nuslí za babičkou a dědou. Na kopci v hostivařském lesoparku jsem poprvé zkoušela lyže a na zamrzlé přehradě brusle. Koupání v hostivařské přehradě zase neodmyslitelně patřilo k létu. Na Výtoň, kde se Botič vlévá do Vltavy, jsem jezdila cvičit gymnastiku, tedy přesněji do TJ Sokol Vyšehrad. Mé vzpomínky se mi při psaní začaly vynořovat z paměti a psala jsem opravdu srdcem.
 

Hostivařské náměstí při povodních v roce 1981

Chystáte další knihu?
Ono je psaní tak trochu droga, takže psát určitě budu. Otázkou ale je, zda to nebude jen do šuplíku. Bez podpory ze strany městské části Praha 15 bych asi nevydala ani jednu z knížek. Dovolím si tedy využít této příležitosti, abych poděkovala za důvěru, kterou jsem dostala. Nyní pokračuji v psaní dalších pohádkových příběhů pro nejmenší čtenáře. Některé už vyšly knižně, jiné v časopise Hlasatel, který také vydává Praha 15. Psát pro děti je nesmírně osvobozující, můžete popustit uzdu fantazii. Dětské knížky jsou takovým zvláštním světem, kam se děti mohou schovat, bavit se a poznávat. Nepřekonatelné jsou Ladovy pohádky a říkadla s nezaměnitelnými ilustracemi. No a samozřejmě musím zmínit bratry Karla a Josefa Čapkovi, jejich pohádky jsou opravdovým pokladem.

V úvodu knihy píšete, že jste zapálená kronikářka. Tou jste chtěla být od dětství?
Ne, to rozhodně ne. O práci kronikářů jsem vlastně nevěděla vůbec nic, dokud jsem před deseti lety nepoznala kronikářku paní Marii Zdeňkovou, která mě do této práce postupně a nenápadně zasvěcovala. Podezřívám ji, že si mě už od začátku připravovala jako svou nástupkyni. Rozhodně byla ale mou velkou inspirací a pomocnicí. Jsem za toto osudové protnutí našich cest vděčná.