Boj o sochy na Karlově mostě. Aby získali atraktivní místo, slibovali pražským radním hory doly

Když v druhé polovině 14. století začala stavba Karlova mostu, se sochařskou výzdobou mostních pilířů se nepočítalo. Stavitelé a architekti soustředili výzdobu na obě věže u vstupu na most.

Na místě dnešního sousoší Ukřižování, které je na třetím pilíři mostu, vpravo od Staroměstské mostecké věže, stával prostý kříž za dřeva. Na přelomu 15. a 16. století proti němu byla vztyčena Boží muka. Traduje se, že se na tomto místě zastavovali odsouzenci, aby si vyprosili milost.

„V přímém sousedství Karlova mostu, na zhlaví pilíře na ostrově Kampa, byla po roce 1506 na vysokém podstavci postavena socha rytíře Rolanda, označující oblast staroměstského práva. Dnes je nahrazena postavou legendárního rytíře Bruncvíka,“ je uvedeno v brožuře Galerie hlavního města Praha a Sdružení výtvarníků Karlova mostu s názvem „Světci z Karlova mostu“.

Zmiňovaný kříž byl stržen za husitských nepokojů. Později ho nahradilo renesanční dílo s postavami Panny Marie, Máří Magdaleny a sv. Jana Evangelisty. Podobu tohoto kříže lze jen odhadovat, nedochovala se. V roce 1629 tento kříž nechal císař Ferdinand III. nahradit kamenným krucifixem. Vytvořil ho sochař Arnošt Jan Heidelberg a na mostě dlouho nepobyl. Padl za oběť bojů mezi Pražany a Švédy při třicetileté válce.  

Po skončení válečného konfliktu zakoupili pražští radní v Drážďanech bronzový kříž. Ten je na Karlově mostě dodnes, jde o nejstarší originální plastiku této památce. V druhé polovině 19. století k ní přibyly sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty.

Druhá nejstarší plastika na Karlově mostě představuje sv. Jana Nepomuckého. Místo, kde byl údajně Nepomucký svržen do Vltavy je označen mřížkou a reliéfem s výjevem světcova umučení. Na ten si chodci s oblibou sahají pro štěstí.

Sochařská díla na Karlově mostě postupně přibývala a vývoj nabral na obrátkách především na zkraje 18. století. Jak uvádí zmíněná příručka věnovaná výzdobě mostu, objednatelé z řad městských zastupitelů, církevních hodnostářů a řádů, univerzitních fakult i světských donátorů začali v rychlém sledu zaplňovat volné pilíře Karlova mostu.

V letech 1706 až 1714 zde panoval čilý ruch, o významnější místa ve středu mostu se donátoři ucházeli u pražských radních s předstihem. Snažili se je přesvědčit přísliby pomoci nebo dary pro město.

Tuto „lobbistickou“ aktivitu ukončila morová rána v roce 1713. „Přesto se podařilo osadit celkem 24 pilířů (z celkového počtu 30) uměleckými díly předních sochařských dílen, pro které byla práce na Karlův most prestižní záležitostí,“ je uvedeno ve Světcích z Karlova mostu.

Na památce je dodnes 12 originálů soch nebo sousoší. Zrestaurované originály, které byly nahrazeny kopiemi, jsou uloženy především v lapidáriu na Výstavišti a v sále Gorlice na Vyšehradě.