Bohnická vodárna sloužila ústavu pro choromyslné, její věž je dodnes zvláštností
18. října 2022 10:38
Přidejte si nás na domovskou Bohnická obec, vesnice daleko za okrajem tehdejšího hlavního města, až do začátku 20. století využívala obecní studánky a soukromé studně. Se založením léčebny se situace dramaticky změnila.
Náhlý nárůst spotřeby vody bylo nutno vyřešit a tehdejší místní zdroje vody k tomu nestačily. Nebo alespoň ne zcela. Nový ústav, navržený architektem Václavem Roštlapilem, měl oproti původnímu osídlení enormní spotřebu, a proto již od samého počátku využíval dva různé zdroje vody.
Od roku 1907 byla na břehu Vltavy u Tříkrálky spuštěna úpravna vody na užitkovou vodu. Voda byla jímána z osmi filtračních studní na břehu řeky a dále čerpána dvěma rourami profilu 150 milimetrů do areálu léčebny. Zde jeden řad končil v pozemním vodojemu o objemu 300 metrů krychlových a druhý od roku 1909 v místním věžovém vodojemu.
Vodojem v areálu nemocnice. Foto: se souhlasem PVK
Věž bohnické nemocnice je dodnes na území hlavního města určitou zvláštností. Uvnitř těla věže se totiž nachází rovnou tři nádrže pro vodu různého určení. Voda z čerpací stanice byla nejprve akumulována v horní nádrži na studenou vodu o obsahu 290 metrů krychlových. Odtud byla přečerpávána přes dvě expanzní nádrže o objemu 2×5 metrů krychlových do nádrže o obsahu 90 metrů krychlových dvě patra níže.
Zde se, po ohřátí výdechovou parou z parních strojů, akumulovala o teplotě 70 stupňů. O další patro níže se nachází nádrž o obsahu 56 metrů krychlových na vodu o teplotě 40 stupňů, která vznikala smícháním vody studené a horké, a sloužila pro potřeby ústředních lázní.
Pitnou vodu ústav zajišťoval od roku 1908 čerpáním vody ze tří studní, které se dodnes nachází v parku před ústavním komplexem, a ze studny v Čimicích. Z vodojemu umístěného u vrátnice do byla voda vedena do centrální a závodní kuchyně v objektu divadla a do přilehlého pavilonu. Do zbylých míst bylo nutno vodu přenášet z výtokových stojánků, umístěných v areálu.
Systém postupně přestával stačit, a to jak kapacitou, tak kvalitou čerpané vody. Filtrační schopnost vsakovacích studní postupně klesala, podobně jako v případě podobných zařízení, používaných na území města.
Zároveň byla užitková voda nejspíše od roku 1912 dodávána i do přilehlé vesnice. Z toho důvodu došlo v roce 1925 ke spuštění nové úpravny vody, umístěné těsně vedle původní čerpací stanice na Tříkrálce. Jednalo se o moderní provoz, využívající filtrační systém Puech-Chabal, široce využívaný pro jímání užitkové vody.
Úpravna vody byla založena na čištění vody z jímacích studní přes trojici otevřených filtračních komor, sestávajících z hrubého a jemného štěrku a provzdušňované rozstřikem vody na jejich ploše. Po přidání chloru byla voda opět čerpána do areálu léčebny.
Výsledný produkt byl tak kvalitní, že se po převaření dal používat i jako voda pitná, nicméně k tomu se nikdy nepřikročilo. Nová úpravna vody zároveň sloužila jako experimentální provoz pro zkoušky systému v malém měřítku před tím, než byl uveden do provozu v Podolské vodárně.
Celý popisovaný systém byl v provozu až do roku 1972, kdy byla léčebna a vesnice Bohnice přepojeny na městský rozvod vybudovaný pro sídliště Bohnice. Původní studny na pitnou vodu jsou v parku stále k vidění, budovy úpravny vody u řeky ale prošly zásadní změnou.
Původní čerpací stanice z roku 1907 byla přebudována na byty, nová stanice je využívána místními technickými provozy. Její strojní vybavení bylo odstraněno, zbylé budovy a samotné filtry byly postupně zničeny a zavezeny a dnes by je na jejich místě již nikdo nehledal.
Věžový vodojem funguje nadále, byť jsou v provozu jen jeho dvě původní expanzní nádrže, které zajišťují regulaci tlaku v tepelné soustavě nemocnice.
