Bohatý cizinec na obzoru? Ruině vyšehradského nádraží svitla naděje, Praze chce někdo pomoct

Vedení Prahy řadu měsíců s vlastníkem bývalého vyšehradského nádraží o možnosti chátrající kulturní památku vyměnit za městské parcely v Dolních Počernicích, které mají sloužit k výstavbě rodinných domů.

S vlastníkem nádraží, kterým je společnost RailCity Vyšehrad, se však město nakonec nedohodlo, jednání ztroskotala kvůli rozdílným představám o finančním vypořádání. 

Podle Chabra mají dolnopočernické pozemky hodnotu zhruba 120 milionů korun, nádraží má podle radního hodnotu nižší desítky milionů. Majitel nádraží by tak musel doplácet, což dlouhodobě odmítá. 

„Naše společnost pracuje se zcela jinými posudky a je zřejmé, že je nutné hledat kompromis,“ uvedla již dříve jednatelka Rail City Vyšehrad Renata Štemberová. 

„Jednání o směně proto zamrzla, bohužel. Mám však informaci, že se tu objevil silný zahraniční subjekt, který jedná s majitelem. Chce nádraží koupit, a pak jednat s městem o záchraně nemovitosti. Je to silný zájemce, nicméně máme dohodu, že nic nebudeme zatím blíže prozrazovat,“ sdělil serveru Pražský patriot Chabr. 

„Ale mohu říct, že to vypadá nadějně. Ten zahraniční subjekt přišel sám za hlavním městem a nabídl pomoc se záchranou,“ dodal. 

Již před pár měsíci se v médiích objevily informace, že se vlastník ruiny se snaží budovu převést na kyperskou firmu. Tím by se komunikace s hlavním městem ještě více zkomplikovala.  

„Tento převod se nám naštěstí podařilo zablokovat, nadále to vlastní česká entita. Praha řešila i možnost exekuce, ale vlastník své finanční závazky vůči městu i památkářům uhradil, takže tato možnost není aktuální,“ řekl. 

Jak šel čas… 

Budova nádraží pod Vyšehradem vznikla v letech 1904 až 1905, provoz nádraží byl zastaven na začátku šedesátých let. Od té doby budova postupně chátrá. Na přelomu tisíciletí byla vyhlášena kulturní památkou, což její devastaci nezastavilo. 

V roce 1990 proběhla nezdařilá rekonstrukce, v jejímž důsledku došlo k promáčení stropů, což budovu poškodilo ještě víc. Během 90. let zde navíc proběhl incident s bezdomovcem, kterému se omylem podařilo nádraží podpálit. Vzniklý požár sice nebyl fatální, na druhou stranu budově v již tak dezolátním stavu taktéž moc nepomohl. 

Naděje svitla, když nad secesní budovou v roce 2001 převzal patronát Národní památkový ústav a prohlásil ji za kulturní památku. Paradoxně se díky tomu situace dále zkomplikovala, což dokazují budoucí vleklé spory o její vlastnictví. 

V témže roce České dráhy podepsaly nájemní smlouvu s neziskovou organizací Nádraží z.s., jež chtěla budovu přetvořit na multifunkční kulturní centrum. Ambiciózní projekt byl veřejností kvitován s povděkem, na původní podobě budovy by se podepsal minimálně, a zamýšlená kompletní renovace měla potenciál vyřešit zoufalou situaci v rovině bezpečnostní i estetické.

Projekt nebyl realizován, a to v důsledku transformace státního podniku České dráhy z roku 2003. Tehdy se totiž národní dopravce rozpadl na dvě nástupnické společnosti – původní České dráhy a Správu železniční dopravní cesty (dnes Správa železnic). Mezi těmito státními organizacemi téměř ihned zavládly vleklé spory o nemovitosti v majetku původních Českých drah a nejasná situace vyústila mimo jiné k vypovězení nájmu spolku Nádraží. 

O rok později se obě organizace shodly, že znovu vidí potenciál ve zřízení železniční zastávky Praha – Vyšehrad. Budova nádraží byla pro tento záměr kvůli platným omezením nepoužitelná, a tak došlo k jejímu zařazení do veřejné aukce. 

O koupi nádraží měla zájem radnice Prahy 2, doplatila ale na striktní předpisy o transparentnosti ve veřejné správě, které po ní požadovaly zveřejnění zamýšleného podání ještě před datem uzavření nabídek a konání aukce.

Čtěte také:

Skončila rekonstrukce domu v Truhlářské, od září v něm bude fungovat dům mládeže

Firma v roce 2008 bez potřebných povolení zbourala dřevěnou hrázděnou čekárnu a vykácela přilehlé aleje lip a topolů v okolí nádraží. Tím se dostala do konfliktu s řadou státních institucí, včetně Národního památkového ústavu, České inspekce životního prostředí i Drážním úřadem. 

Pokutována byla maximální částkou 100 tisíc korun, což ale firmu k žádné výjimečné rekultivační aktivitě nemotivovalo. Projekt na výstavbu dvou prosklených administrativních budov s podzemními garážemi se v místě nepodařil realizovat, proti byli především památkáři. 

„Dědictví minulých let se nevratně podepsalo především na technickém stavu secesní památky, do které stát desítky let neinvestoval. Svalovat vinu za aktuální stav památky na současného vlastníka je přinejmenším nekorektní. Situaci neprospělo ani zdlouhavé, mnoho let trvající územní řízení, než se podařilo získat potřebná povolení pro rekonstrukci původní nádražní budovy a dostavbu dvou objektů, které mají tvořit nový polyfunkční komplex,“ postěžovala si již dříve v tiskovém prohlášení společnost Rail City Vyšehrad na fakt, že jí nebylo umožněno realizovat developerský projekt u nádraží.