Církev začne mít vliv ve školách a vrátíme se do feudalismu, varuje ekonomka Švihlíková

Stát zaplatí církvím během třiceti let 59 miliard korun a dalších 75 miliard jim dá v podobě lesů, polí nebo rybníků. Při tom se bude církvím postupně snižovat příspěvek na platy duchovních, k odluce církví od státu by mělo dojít až za 17 let. Považujete takové vyrovnání státu s církvemi za adekvátní, nebo velkorysé?
Slovo velkorysé je značně nedostačující. Považuji to za takřka neuvěřitelné. Zvlášť v situaci, ve které jsme. Z ekonomického hlediska, z hlediska rozpočtu státu, je pro mě nepřijatelné dávat církvím něco, co jim navíc nikdy nepatřilo.

Kritici stávající podoby vyrovnání státu s církvemi říkají, že církve měly majetek „jen“ ve správě, nikoli v klasickém soukromém vlastnictví. I kdybyste od této interpretace odhlédla, co říkáte tomu, že na jedné straně stát zmrazil valorizace penzí, dostává do potíží lidi se zdravotním postižením a další skupiny, a na druhé straně se na tolik let zaváže platit miliardy církvím?
Je to absurdní. Na jedné straně jsou vládou prosazené škrtací programy v neprospěch lidí s postižením či seniorů, ale i přiškrcené finance pro programy aktivní zaměstnanosti, což je velmi kontraproduktivní. Na druhé straně se však vydávají obrovské finanční částky ve prospěch církví – především církve katolické. Včetně časového rozložení, kdy tím bude státní rozpočet zatížen na desítky let. O tomto bezprecedentním kroku navíc vládní koalice ODS, TOP 09 a LIDEM rozhodla pomocí jednoho prapodivného hlasu (odsouzeného poslance Romana Pekárka – pozn. red.).

Vládní kabinet o sobě prohlašuje, že je vládou úspor, tímto ale moc neuspoří.
Jistě, je to v naprostém rozporu s tím, co vláda od počátku deklarovala – že je vládou rozpočtové odpovědnosti. Je to prostě obrovský dar církvím. Od počátku navíc bylo jasné, že se na to napojí určité finanční skupiny či společnosti z oblasti nemovitostí, které se budou chtít k vydanému majetku dostat a něco z něj získat. Tento neuvěřitelný dar církvím je založen na podobném principu jako například sKarty, s tím rozdílem, že je to ve větším měřítku a závazek na spoustu let, který neúměrně zatíží státní rozpočet.

Švihlíková: krok do hlubin

Zastánci této podoby vyrovnání státu s církvemi argumentují tím, že církve potřebují peníze mimo jiné proto, aby se mohly starat o sociálně slabé. Co na takový argument říkáte?
O sociálně slabé se má postarat stát, nikoli, aby tuto svou povinnost převáděl na církve. Odmítám se vracet do feudalismu, kdy bude chudák ťukat na dveře kostela a prosit faráře, jestli mu dá, nebo nedá milostivě najíst. To mají církve, které si mají platit věřící, dělat i tak, ne že přes ně stát bude poskytovat selektivní sociální pomoc.

Vnímáte i jiné riziko toho, kdyby se měly církve stát jedním z největších poskytovatelů sociální pomoci?
Obrovské riziko vidím v tom, že především katolická církev, která získá nejvíce peněz a objektů, by za to od státu nepochybně něco vyžadovala. Posiloval by se její ideologický vliv ve společnosti, například ve vzdělávání. Církev by pak chtěla, aby se její ideologie povinně učila ve školách. Síla peněz by se propojila s rozšiřováním ideologie – a to je opravdu velké nebezpečí. Navíc je to neslučitelné s masarykovským ideálem republiky, je to krok někam do hlubin Rakouska-Uherska, do pobělohorské doby. V moderní republice, která by měla navazovat na masarykovské tradice, je to zkrátka nepřijatelné.