Blanka Kovaříková se v Retro příbězích zajímá také o pražská místa, třeba oživuje vzpomínky na Podskalí
27. července 2020 12:57
Ptá se pamětníků, sběratelů a nadšenců na to, jak se dřív lyžovalo, jak se jezdilo na chmel, jak se trávila dovolená, jak se nakupovalo, co to byl Dětský dům, Liberecké výstavní trhy, kde byla vyhlášená lahůdkářství či uzenářství, jak se bydlelo na svobodárnách, v Ženských domovech i v panelácích, jak se létalo s ČSA i jak se jezdilo trabantem a velorexem, jak se otužovalo na Vltavě či topilo v kamnech…
Ukázka z knihy:
KDYBY ZAŠLO PODSKALÍ, ČECHOVÉ BY PLAKALI
„Kdysi tu žili voraři. Když jejich domky nahradilo honosné nábřeží s vysokými činžáky, nastěhovali se sem umělci a intelektuálové. Podskalí je dávno jiné, jen řeka zůstala a někteří mají to štěstí, že jim protéká pod okny i dnes. V Podskalí jsem mívala kamarády a jako dávno dospělá jsem zjistila, že v době, kdy jsem k nim chodila na návštěvy, tu bydlel i král Miroslav z Pyšné princezny, herec Vladimír Ráž.
Historii Podskalí dnes připomínají názvy ulic: Podskalská, v níž stávaly domy jen při východní straně, zatímco na straně k řece bylo pobřeží s dřevařskými ohradami. V Podskalí se totiž až do konce 19. století vykupovalo dříví, dopravované sem voraři po Vltavě. Proto se jedna z uliček dodnes jmenuje Dřevná, jiná Plavecká či Na Poříčním právu. Podskaláky živila voda – žili tu rybáři, voraři, pískaři i ledaři.
Území pravověrných Podskaláků, jehož existence se datuje už koncem 12. století, začínalo v místech Vyšehradské skály a vedlo dál po proudu řeky. Jižní hranici vymezoval potok Botič, dnes železniční trať, východní byla někde v trase ulice Na Slupi a Vyšehradské třídy (končila Morání). Na severu sahalo Podskalí až ke Zderazi a Vojtěšské čtvrti. Jiráskův most a Mánes byl ještě podskalský. Západní hranicí byla samozřejmě řeka. K domácí půdě se počítala i Císařská louka, kam se dalo dostat přes Železniční most a pak přívozem, který dlouhá léta provozoval starý mořský vlk Karel Vostrovský, o němž jsme si už vyprávěli.
Budete-li chtít hledat pozůstatky původního Podskalí, najdete je na Výtoni v domku bývalé celnice, která stojí hluboko pod úrovní nábřeží a dnes slouží jako muzeum. Kde se vlastně vzal název Výtoň? Z vorů připlavených po Vltavě se vytínal určitý počet klád jako clo. Není ale jediným domem, který se nachází v původní úrovni terénu – tři další najdete o pár kroků dál na začátku ulice Na Výtoni. Působí jak z jiného světa a člověk si tu docela dobře dokáže představit jejich někdejší obyvatele. Dalším je pak kostel Nejsvětější trojice. I bezvěrec se u něj zastaví – okouzlí ho totiž okrasné dřeviny farské zahrádky, jinak malého pozůstatku někdejšího hřbitůvku bývalých plavců, mezi nimiž vynikají dva fíkovníky. Jako by chtěla alespoň něčím konkurovat Botanické zahradě plné exotických rostlin, která se nachází nedaleko odtud. Kostel si prosadili Podskaláci a o chudobě stavebníků svědčí, že valená klenba lodi je sroubená z prken a trámů a jenom omítkou nahozená.
Blanka Kovaříková (*1961) se zabývá osudy českých hereckých legend, historií policie za první republiky a mapuje také zajímavé domy, spojené s osudy uměleckých osobností. Dosud vydala čtrnáct knih (Herecké romance, Herecké balady, Jak se dědí sláva, Rada Vacátko a jeho hříšní lidé, Lexikon slavných českých dynastií, Po stopách krále Miroslava, Zločin a vášně za rady Vacátka, Kuchařka plná vzpomínek, Největší tajemství Oldřicha Nového, Příběhy domů slavných, Nové příběhy domů slavných, Příběhy domů slavných i zapomenutých, Lásky za oponou, Herecké balady a romance), přičemž většina z nich vyšla v Nakladatelství Brána a mnohé se dočkaly i více vydání. V roce 2013 získala Cenu Egona Ervína Kische, v roce 2018 Zvláštní prémii Miroslava Ivanova. Je spoluautorkou televizního dokumentu Kriminální policie aneb Na jménech nezáleží, 13. komnaty Consuely Morávkové, dokumentů o Slávce Budínové a o Vladimíru Rážovi z cyklu Příběhy slavných. Více informací o autorce naleznete na www.bkovarikova.cz
Blanka Kovaříková: Retro příběhy, vydává nakladatelství Brána, 312 stran, doporučená cena 349 korun