„Bitcoinová aféra je nešťastná, ale ne korupční,” říká v podcastu Slepá spravedlnost Marek Benda

Sněmovní matador Marek Benda ve volebním speciálu podcastu Slepá spravedlnost Petra a Šimona Tomanových komentoval dění ve vládě i Poslanecké sněmovně, které v posledních týdnech rezonují politickou scénou. Stranou pozornosti nezůstala ani kauza jeho bývalého stranického kolegy a ministra spravedlnosti Pavla Blažka spojená s převodem kryptoměn na stát. „Já tomu neříkám Blažkova bitcoinová aféra. Říkám tomu aféra daru Ministerstvu spravedlnosti, protože si myslím, že tak je to mnohem přesnější,“ odmítá zavedenou mediální zkratku Benda. Podle něj Blažek jednal v dobré víře – jeho cílem bylo přinést miliardu korun do státního rozpočtu.

„Možná chybně, možná s nesprávným odhadem, ale Pavel Blažek se pokusil nějaké peníze do státního rozpočtu přinést, ne je z něj odnést. To, že opozice piští o korupci, nedává smysl, protože přece nekorumpují tím, že státu přináším peníze. To je fakt úplná hloupost,“ míní šéf poslaneckého klubu ODS. Přístup některých médií Bendovi připomíná situaci před pádem vlády Petra Nečase, kdy se také rozjela mediální mašinérie založená na únicích informací a spekulacích, většina z nichž se v budoucnu neprokázala.

Marek Benda nicméně uznává, že celý případ je velmi nešťastný a musí se prošetřit. S těmito výtkami prý koresponduje bleskurychlé vyvození odpovědnosti ze strany Pavla Blažka. „Velmi rychle si uvědomil, že reputační riziko je takové, že se v tom nedá přežívat. Okamžitě dal svou funkci k dispozici premiérovi a dokonce se rozhodl, že na podzim nebude kandidovat. To znamená, že Pavel fakticky odchází z politiky,“ konstatuje Benda. Nešlo ovšem o jediné téma, které s Tomanovými stihl probrat.

Úspěch novely trestního zákoníku

Klíčovým legislativním výstupem dosluhující vlády je bezpochyby novela trestního zákoníku. To mělo poměrně ambiciózní cíle – mimo jiné řešit problém přeplněných věznic. „V kriminálech teď sedí lidi za maření výkonu úředních rozhodnutí a neplatiči výživného. To teď plní naše kriminály a nepřijde mi to úplně normální. Měli by tam fakt sedět hlavně pachatelé násilných trestných činů a tohle bychom měli být schopni řešit jinak,“ uvedl Marek Benda.

Kompromis je ochoten hledat i se značně liberálnějšími Piráty – a to i v otázce dekriminalizace marihuany, což by bylo ještě donedávna pro konzervativní část politického spektra nemyslitelné. Marek Benda si v tomto směru uvědomuje, že se z marihuany stala „společensky a kulturně přijatelná droga“.

„Po těch posledních třiceti letech mám pocit, že se trochu kulturně přijatelnou drogou stala. Tak dlouho se s ní tady fakticky pracuje. Nakonec bych skoro řekl, že se to děti učí přímo od svých rodičů,“ dodává s nadhledem.

Certifikáty bez kontextu i slitování

Dalším tématem byl tzv. dětský certifikát. Ty pro některé představují doživotní zákaz práce s dětmi a mají být vystavovány i retrospektivně osobám odsouzeným za široké spektrum trestných činů, mezi nimiž jsou i násilné trestné činy s dětmi nesouvisejícími. Benda patřil mezi nejhlasitější odpůrce tohoto institutu.

„Tady najednou přijde stát a řekne, tady tě zapisuju, propouštím tě ze školy. To mně prostě opravdu přijde jako mimořádně pochybné. Je to podle mě mimořádně stigmatizující, mimořádně nešťastné. Nacpali do toho vlastně všechny sexuální trestné činy,“ vysvětluje svůj postoj, kdy za ústavně pochybné zejména považuje, že dětský certifikát bude platit retroaktivně i po zbytek života.

Šéf poslanců ODS zašel dokonce tak daleko, že předložil vlastní alternativní návrh, který nicméně stáhl v momentě, kdy narazil na silný odpor veřejnosti i svých stranických kolegů. Dětský certifikát nakonec byl prohlašován jako politický kompromis.

Gumové, ale pořád lepší než odposlechy bezpečnostních služeb

Do určité míry rozporuplný postoj Marek Benda zaujímá i k další široce diskutované změně – zavedení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc, který byl prohlašován společně s novelou lex Ukrajina. Trestný čin dle Marka Bendy tlačily bezpečnostní složky, a to i přes kritiku většiny odborné veřejnosti, jež trestný čin označovala za trest z dob komunismu a varovala před jeho gumovou a zneužitelnou skutkovou podstatou.

„Vím, že je to gumový. Vím, že je to trošku problém. Ale stojím si za tím, že jsem pro to hlasoval, protože si uvědomuji, že ve vládních koalicích vždycky musíte uzavírat nějaké kompromisy,“ podotýká. Daleko větší problém měl prý s druhým požadavkem zpravodajských služeb. Šlo o umožnění využití jimi pořizovaných odposlechů v klasickém trestním řízení. To Benda rezolutně odmítl.

S čím naopak Marek Benda – nejen jako poslanec, ale i jako potomek významných členů protikomunistického disentu – plně souzní, je výslovné začlenění komunismu do paragrafu o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. „Rád bych, aby se minimálně myšlení o těch dvou režimech, trestně-právní myšlení o těch dvou režimech přibližovalo. Je to stejné zlo. S tím komunismem se v posledních dvaceti letech nedělalo vůbec nic,“ argumentuje Benda nedostatek odvahy v Česku trestně postihovat komunistickou symboliku a násilně třídní ideologii.

„Koneckonců ani paní předsedkyně Konečná už dneska nekandiduje pod hlavičkou komunistické strany, ale kandiduje pod něčím jiným, protože už i pro ně je to trochu kách,“ dodává s narážkou na slábnoucí přitažlivost komunistické značky.

Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, ale i o „trestu bez viny“. Podcastem provází renomovaný advokát JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepá spravedlnost vzniká za podpory advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.