dnes
Sobota - skorojasno
3°C
zítra
Neděle - polojasno
3°C
pozítří
Pondělí - snih
1°C
Biskupové pohoršují veřejnost a církve vysávají státní rozpočet, tvrdí religionista Štampach
Religionista Ivan Štampach. Foto: Saša Uhlová

Biskupové pohoršují veřejnost a církve vysávají státní rozpočet, tvrdí religionista Štampach

Podle religionisty Ivana Štampacha by se církev v České republice měla postavit na stranu chudých a přestat pohoršovat veřejnost luxusním způsobem života. V rozhovoru pro server Pražský patriot kritizoval zákon o vyrovnání státu s církvemi a také fakt, že nedávno nebyla sloužena mše za zemřelého prezidenta Venezuely Hugo Cháveze. Vyznal se také ze svého vztahu k Praze. „Musí žít a mají v ní místo i nové, přelomové a překvapivé architektonické realizace,“ řekl o metropoli.

doc. ThDr. Ivan Štampach 

Narodil se 18. února 1946.

Za minulého režimu byl vězněn za „podvracení republiky".

V roce 1983 byl tajně vysvěcen za kněze a vstoupil do dominikánského řádu.

V roce 1999 byl ale exkomunikován, neboť se stal duchovním starokatolické církve.

V roce 1994 získal doktorát teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani.

Zastával řadu akademických a veřejných funkcí.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny byl v roce 2002 jako nestraník lídrem zelených v Pardubickém kraji.

Je členem Křesťansko-sociální platformy ČSSD.

Od roku 1990 učil na vysokých a vyšších odborných školách.

Od roku 2000 je docentem na katedře religionistiky na Univerzitě Pardubice.

Nový papež František klade důraz na sociální úlohu katolické církve. V čem je to inspirativní pro Českou republiku?
Papež František se už jako arcibiskup Buenos Aires choval skromně. Následoval své spolubratry ve službě, jiné biskupy v Latinské Americe, kteří opustili luxusní paláce. Papež mluví o chudé církvi a církvi pro chudé. Taková církev nebude zapomínat na individuální službu potřebným, ale bude především podporovat společenské reformy, které chudobu odstraňují systematicky.

A co čeští biskupové?
Jelikož nynější papež jde zřetelně příkladem, církev u nás by si proto měla vzít už konečně vážně jeho dosavadní jednání a sociální učení církve a postavit se jednoznačně na stranu chudých. Biskupové a další členové kléru by měli přestat pohoršovat veřejnost svým pohodlným a luxusním způsobem života. Biskupové a kněží říkají, že jejich činnost je služba. Mohli by se, vedeni příkladem prvního z biskupů, uskromnit a pojmout svou činnost spíše jako službu než jako vládu. Měli by přestat podporovat současný oligarchický režim a připojit se k těm, kdo z důvodů víry nebo humanistického přesvědčení chtějí provést reformu společnosti.

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka v minulosti kritizoval demonstrace proti vládě, pořádané odbory a nevládními iniciativami. Nemáte pocit, že vedení české katolické církve občas zhoršující se sociální situaci v zemi nebere na vědomí?
Biskupové úpadek české společnosti ignorují. Možná o katastrofálních životních podmínkách většiny členů své církve a většiny občanů nevědí. Jsou odloučeni od normálního lidského života. Představitelé sklízejí to, co zaseli, v podobě masového odchodu lidí z církví, které se zaprodaly vládnoucímu systému. Za historicky poměrně krátkou dobu po listopadu 1989 se římskokatolická církev propadla na čtvrtinu výchozího početního stavu, a i to se týká těch, kdo se k ní formálně hlásí. Počet účastníků bohoslužeb už většina diecézí raději vůbec nepublikuje, ale podle všeho se ocitl pod 3 % obyvatel Česka.

Co říkáte tomu, že Metropolitní kapitula u sv. Víta, Vojtěcha a Václava odmítla sloužit zádušní mši za zemřelého prezidenta Hugo Cháveze? Ve svatovítské katedrále se přitom nedávno konala takzvaná ekumenická modlitba za zemřelou britskou premiérku Margaret Thatcherovou.
Reakce kapituly na prosbu venezuelského velvyslanectví je skandální. Tvrzení, že nelze sloužit zádušní mši za cizího státního příslušníka, nelze označit jinak než jako sprostou lež. Styděli se říct, že se jim nelíbil politik, který spojoval sociální reformy s demokratickým pořádkem a který se postupně sbližoval s křesťanstvím. Styděli se otevřeně distancovat od politika, kterého podporovala většina venezuelských křesťanů. Proto si vymysleli hloupou a průhlednou lež. Jen se tím dál znemožnili.

Postavil jste se proti podobě zákona o vyrovnání státu s církvemi, který prosadila současná vláda. Co vám na zákonu především vadí?
Církve již podle dosavadních pravidel bezostyšně vysávají státní rozpočet. katedrala1-nahled Vezmeme-li teoretické počty členů, kteří se k náboženským uskupením přihlásili ve sčítání lidu, nárokují si úspěšně některé subjekty jednoho státem placeného duchovního například na 12 či 15 členů. Jsou to stovky fiktivních „duchovních“ pobírajících platy ze státního rozpočtu.

To podle vás pokračuje zákonem o vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi?
Ano. Kdyby se nevracely nemovitosti zabrané státem na základě pozemkové reformy z roku 1919, neměl bych nic proti vracení majetků, které podle katastru a jiných dokumentů prokazatelně patřily příslušnému církevnímu subjektu k 25. únoru 1948. Ale částky, které mají domněle být kompenzací za nemovitosti vlastněné dnes jinými subjekty, jsou čirou fantazií. Více než dvě miliardy má dostat Apoštolská církev, která v té době nic nevlastnila a ani nemohla, protože neexistovala.

Je jediná, která dostane něco, co nevlastnila?
Podobnou částku má obdržet Českobratrská církev evangelická, jejíž představitel (a někdejší mluvčí Charty 77) Miloš Rejchrt při několika příležitostech řekl a napsal, že neví, co má tato částka kompenzovat, když už prakticky vše, co církvi vzal minulý režim, dostala zpět při restituci církevního majetku na začátku devadesátých let. Bratrská jednota baptistů se na tomto státem posvěceném tunelování státního rozpočtu nehodlá podílet a její nejvyšší orgán potvrdil, že žádné peníze od státu nechce. Částka, jíž má dostat podle zákona Římskokatolická církev, je podle dostupných informací stočtyřicetinásobná na osobu ve srovnání s částkou poskytnutou v restituci Římskokatolické církvi v Polsku.

V čem bude do budoucna problém?
Z církví se stanou podnikatelské subjekty a stanou se součástí standardního českého podnikatelského prostředí. Platí to, co řekl někdejší poradce prezidenta Václava Klause a dnes člen strany Svobodní, aktivní evangelík Jiří Payne: Uskuteční-li se předávání majetků a peněz podle schváleného zákona, budou církve bohatší, než kdy byly, a opovrhovanější, než kdy byly.

Jste aktivní v protivládním hnutí ProAlt. Jaké otázky lidé tam a v dalších iniciativách především řeší?
Iniciativy reagují na jednotlivé události. Jejich stálým tématem jsou takzvané reformy současné pravicové vlády. Proti těmto reformám se vytvářejí odborně podložené alternativy. Někteří z politických aktivistů jsou radikálnější a věří v možnost přímé lidové akce, tedy v možnost zásadní změny prostřednictvím iniciativ „zdola“. Jiní chtějí maximálně, jak to jen jde, využít demokratických pluralitních postupů a zachovat zastupitelskou demokracii.

Jaký máte vztah k hlavnímu městu a společenskému dění v něm?
V Praze jsem se roku 1946 narodil, ale pak jsem žil dlouho mimo, z toho 27 let na Slovensku. historicke-centrum-nahled Do Prahy jsem se definitivně vrátil roku 1975. Zapojil jsem se do pořádání bytových seminářů, vydávání samizdatových periodik a tehdy i do podzemní církevní aktivity (příprava kandidátů tajného svěcení, duchovní péče o jednotlivce a rodiny). Měl jsem možnost se zúčastnit i demonstrací roku 1989, které snad přispěly k pádu minulého režimu.

Takže máte Prahu rád?
Bydlím v Praze již na šestém místě, ale vždy blízko centra. Procházky kolem Hradu, Malou Stranou a Starým městem včetně někdejší židovské čtvrti Josefov mne ještě pořád dojímají. Kouzlo Prahy přetrvává i pod křiklavou kýčovitostí pouliční komerce a pod nátlakem developerů, kteří nestrpí žádné volné místo a všude staví monstra, často katastrofální architektonické kvality. Nejsem však pražský nostalgik a tvrdím, že Praha musí žít a že v ní mají místo i nové, přelomové a překvapivé architektonické realizace. Praha je bohatá tím, že každá doba jí něco vtiskla. Barokní Praha není zkázou, ale rozvinutím a obohacením gotické Prahy. Totéž může platit i o dobrých současných stavbách.


Autor: Anna Skálová
Další články
Nahoru