dnes
Středa - obcasny-dest
4°C
zítra
Čtvrtek - obcasny-dest
5°C
pozítří
Pátek - snih-dest
4°C
Bezhlaví duchové straší opilé návštěvníky centra, pod orlojem občas bloumá popravená milenka
Pražský hrad a Malá Strana. Foto: archiv

Bezhlaví duchové straší opilé návštěvníky centra, pod orlojem občas bloumá popravená milenka

Pražské pověsti jsou rozmanité – vyprávějí o kamenném mostu, při jehož stavbě se do malty přidávala vajíčka, přičemž z Velvar poslali vejce natvrdo, o ženě ze mlýna, která po smrti manžela zvládla veškerou jeho práci, a tak ji nařkli ze spolku s ďáblem, o katovi, jenž musel popravit i vlastní milenku, která se dodnes zjevuje v podzemí Staroměstské radnice… Nebo o tom, že pokud se v noci pohybujete po Starém Městě či Malé Straně, můžete potkat bezhlavé duchy.

Asi nejznámější pražskou pověstí je podle slov ředitelky sektoru odborných činností Pražské informační služby Jaroslavy Novákové pověst o tom, jak byl druhý kamenný most v Praze – Karlův most – postaven mimo jiné i s podporou vajec.

„Ta pověst je ale daleko krásnější,“ uvedla Nováková. Prvním kamenným mostem byl Juditin most, který byl oproti dodnes stojícímu mostu maličko posunutý, na počátku 14. století byl ale zničen povodní. „Český král a císař Karel IV. se rozhodl vybudovat druhý kamenný most,“ řekla.

Karel IV. podle pověsti vyhlásil, že do malty je třeba přidávat vajíčka – aby malta dobře držela, aby most ustál nový tlak vody, případně nové povodně. „Někteří lidé ale pravděpodobně ne úplně dobře poslouchali, a tak z několika vesnic, třeba z Velvar, přišla vajíčka nikoli syrová, nýbrž natvrdo. Pověst dokonce říká, že z některých vesnic posílali nejen mléko, ale i tvaroh a syrečky,“ dodala.

Podezírali ji ze samých divných věcí

Další pověst pojednává o tom, proč se Čertovka-Čertova strouha jmenuje, jak se jmenuje. „Na místě Čertovy strouhy byla ve skutečnosti Rožmberská strouha, protože majetek, který byl kolem té strouhy, patřil Rožmberkům, byly na něm mlýny,“ připomněla Nováková. Jeden z mlýnů byl právě na Čertovce, hned vedle můstku mezi Velkopřerovským náměstím a Kampou, vedle Lennovy zdi.

„Když zemřel mlynář, tak v tomto mlýně zůstala jen jeho žena. Předpokládalo se, že je to slabá bytost, která nemá tolik síly na to, aby se sama zabývala tak těžkým řemeslem, jakým je řemeslo mlynářské. Přesto jako vdova dokázala za svého muže veškerou práci zastat. Lidé to nechápali, podezírali ji ze samých divných věcí,“ řekla Nováková. Začalo se říkat, že má spolky s ďáblem. „O mlýně se začalo říkat, že to je Čertův mlýn, z toho vznikl název celé strouhy,“ uvedla Nováková.

Měla boty z chlebového těsta

Jiná pověst se váže k Černínskému paláci na Loretánském náměstí, který nechal stavět hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic (1628–1682). „Stavitel i jeho pomocníci odvedli svou práci velmi dobře, ale hrabě zemřel dřív, než za práci stihl zaplatit. Vdova po něm byla lakomá a zaplatit nechtěla. Podle pověsti měla dokonce roztrhat podepsanou smlouvu,“ vyprávěla Nováková.

Vymstilo se jí to, v paláci jí bylo smutno. A jak ráda by se zúčastnila nějakých společenských radovánek, jenže samotné ženě se na ně chodilo špatně.

„Byla proto ráda, když se o ni začal zajímat krásný kavalír. Dvakrát ji na ulici pozdravil, potřetí ji pozval na ples. Chystala se celá natěšená. Obuvníkovi, který jí přišel navrhnout střevíce, řekla, že nejpohodlnější boty na ples jsou z chlebového těsta. Za to se jí ale pekelné mocnosti rozhodly potrestat – používat chlebové těsto na boty byl největší hřích. Myslela si, že pro ni přišel kavalír, byl to ale ďábel. Uchopil ji za rameno, nevyvedl ji z paláce, neposadil ji do kočáru… Zavedl ji do sklepa a odletěl s ní do pekla,“ uzavřela.

Kat Mydlář musel popravit i svoji milenku

Další z pověstí je spojena s katem Mydlářem a podzemím Staroměstské radnice, kde byla vězněna jeho milenka, kterou byl nucen popravit. Pověst říká, že než kat Mydlář přišel do Prahy natrvalo, znal krásnou pražskou dívku. „Znal ji dlouho, měl ji rád, ona se ale mezitím vdala. Když se do Prahy nastěhoval natrvalo, potkali se znovu, ona se ale krátce na to stala svědkem smrti svého muže a dcerky,“ uvedla Nováková.

„Na trhu koupila maso, které asi bylo otrávené, což nevěděla. Jelikož maso neochutnala, přežila. Její muž a dcera ale zahynuli a ona byla obviněna z vraždy, ke které mělo údajně dojít proto, že chtěla být volná pro svého milého, který byl katem. Ten ji ale nakonec musel popravit. Vypráví se, že dodnes se v podzemí radnice čas od času duch této nešťastné mladé ženy, která nic neudělala, objevuje,“ uzavřela Nováková.

Bezhlavý rytíř straší hlavně opilé

Jiná pověst hovoří zase o tom, že na Starém Městě se údajně dodnes pohybuje duch bezhlavého rytíře, který drží v ruce svou vlastní hlavu. Má to být templář, jezdí prý na krásném koni a zjevuje se většinou lidem, kteří si maličko přihnou v pražských hospůdkách. Čas od času se prý i obrací na některého nocí jdoucího s prosbou, aby jej vysvobodil. To by ale dotyčný musel vytrhnout rytíři z pochvy meč a tímto mečem ho probodnout. To ještě nikdo neudělal!

„Za jaké provinění se stal duchem, se úplně neví, možná to bylo tak, že to byl člen řádu templářů, který se měl zamilovat do dívky a ona do něj. On ji měl ale opustit, odejít na dlouhou cestu. To je jedna z variant. Druhá je ta, že odešel, a když se vrátil zpátky, jeho milá už byla vdaná a on ji za to zabil. Muž, za kterého byla provdaná, si to nenechal líbit a rytíři usekl hlavu,“ řekla Nováková.

Malou Stranou bloumá švédský voják

Duch rytíře se prý pohybuje v různých uličkách Starého Města, vídán bývá zejména v Templářské, případně v Celetné, která je nejširší ulicí Starého Města. Zjevuje se hlavně mezi půlnocí a jednou hodinou ranní. Takže: třeba jej někdy cestou z flámu potkáte. Můžete ho zkusit vysvobodit!

Bezhlavého ducha má údajně i Malá Strana. To ale prý není bezhlavý rytíř, nýbrž švédský voják, který se na Malou Stranu dostal při švédském vpádu v roce 1648. Proklet a zbaven hlavy měl být za to, že byl jedním z vojáků, kteří vyplenili několik malostranských kostelů.

„Dodnes bloumá po uličkách Malé Strany a svou hlavu si nosí sebou,“ uzavřela Nováková. Pro něj ale neplatí, že by se zjevoval hlavně lidem v podroušeném stavu. Můžete ho tak potkat, aniž byste si mysleli, že blouzníte.


Autor: Anna Skálová
Další články
Nahoru