Bezdomovci se pokusí porazit covid-19 humoristickým dějepisem
13. prosince 2020 19:44
Přidejte si nás na domovskou „Jednadvacátý rok naší existence nebyl zrovna lehkým,“ řekla ředitelka organizace Dagmar Kocmánková. Jakou celou zemi, zasáhl i Nový prostor koronavirus. Už na jaře dostal celý projekt tvrdé rány. Ulice měst se vylidnily, nebylo komu časopis prodávat. Tehdy pomohla sbírka, která vynesla přes 300 000 korun, a velkorysá pomoc sponzorů, jako byl např. Nadační fond Avast. Jenže podzimní druhá vlna znamenala další problémy.
„Ta omezení ustupují velice pomalu. Naši čtenáři pracují z domova a prodej nám tak poklesl o 30 procent oproti předcovidové éře. Jsme na hraně. Navíc, odborníci hrozí třetí a čtvrtou vlnou. A proto musíme reagovat,“ uvedla Kocmánková. Dodala, že reakce jsou dvě, jedna tvůrčí, druhá restriktivní.
„Dosud jsme vydávali dvacet čísel ročně. To je pro příští rok neudržitelné. A tak do srpna 2021 budeme vycházet jako měsíčník. Po prázdninách se pak chceme vrátit k původní periodicitě, tehdy už snad budeme zase v normálním světě. Druhá reakce je příjemnější. Prodejci budou krom časopisu od 1. prosince nabízet i novou knihu našeho dvorního fejetonisty Jana Sterna. Tím, doufáme, si přilepší a zalátají aspoň trochu díry ve svých rozpočtech,“ dodala Kocmánková.
Kniha je jakýmsi humoristickým dějepisem. „Koronakrize mě jako řadu jiných lidí uvrhla do práce z domova. Tam jsem se začal nudit a psát. Takový humoristický pohled na české dějiny,“ říká autor knihy Dějiny a zlodějiny Jan Stern, který do Nového prostoru píše fejetony již dvanáctým rokem, když v roce 2008 převzal žezlo od Jana Jiráka. V předchozích letech vydal Nový prostor již dvě sbírky těchto jeho fejetonů: Démonologie všedního života (2016) a Česko je hezko (2017).
„Obě knihy v minulosti u čtenářů zabraly. První jsme prodali 3000 kusů a pak i 700 kusů dotisku. U druhé jsme vytiskli 4000 kusů, a i ty jsme do roka prodali. Proto jsem si říkala, že další kniha fejetonů by byla tou správnou reakcí na koronakrizi. Jen jsem si nebyla jistá, zda máme nastřádáno už dost materiálu. Když jsem však oslovila Jana Sterna, dozvěděla jsem se, že na home-officovém pustém ostrově připsal třicítku zcela nových textů, které mají společné téma – české dějiny – a kniha tak může bez obav do tiskárny,“ vysvětlila Kocmánková.
„Dějepisné“ fejetony doplnil výběr těch starších, obvykle věnovaných tématům všedního dne, a kniha tak byla na světě. Nabízí takřka osmdesátku krátkých textů našlapaných ironií a sarkasmem.
Pravidla prodeje knihy jsou stejná jako u časopisu: lidé bez domova si ponechávají přesnou polovinu ceny, v tomto případě stokorunu. To už je pro ně zajímavé přilepšení, protože z prodeje jednoho časopisu mají korun pětadvacet (polovinu z 50 korun).
Nový prostor vznikl před 21 lety, v prosinci 1999. Tehdy nesl název Patron, v roce 2001 získal název současný. Dnes ho prodávají lidé bez domova na ulicích v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Hradci Králové, Českých Budějovicích a v Nymburce.
V zahraničí je tisk prodávaný bezdomovci nazýván „street paper«. Jeho historie sahá až do 19. století, kdy první londýnská pobočka Armády spásy začala vydávat časopis War Cry. Časopis kolportovali na londýnských ulicích nejen vojáci Armády spásy, ale také příslušníci městské chudiny. Moderní Street Paper vznikl v roce 1989, kdy téměř současně začaly v New Yorku a San Franciscu vycházet časopisy Street News a Street Sheet.
Jejich úspěch odstartoval lavinu podobných projektů po celém světě. Odhaduje se, že v roce 2008 četlo časopisy distribuované bezdomovci 32 miliónů lidí, kteří si je koupili od čtvrt miliónu chudobou či osudem postižených prodejců.
K nejznámějším a nejúspěšnějším Street Paperům patří britských časopis The Big Issue. Zajímavý je rozmach v sousedním Německu, kde se tiskne více titulů než v celém zbytku Evropy dohromady.Někde jsou Street Papers zaměřeny více na život bezdomovců a tvořeny přímo jimi, jinde jde o běžné společenské či zábavné magazíny připravované profesionály, jejichž cílem je hlavně pomoci těm, kdo takový časopis budou na ulici prodávat.
Česká verze se podle Kocmánkové snaží jít zlatou střední cestou. Připravují ji profesionální novináři, kteří sledují všechna možná témata, ale v části obsahu se věnují i životu lidí na ulici a jednu rubriku, pravidelný rozhovor s osobností, pak připravují i prodejci sami.
