dnes
Středa - jasno
4°C
zítra
Čtvrtek - obcasny-dest
5°C
pozítří
Pátek - prehanky-snih-dest
4°C
Bez včel by Pražané přežili jen čtyři roky
Úly na střeše Centra Chodov. Foto: Český svaz včelařů

Bez včel by Pražané přežili jen čtyři roky

Nástup skutečného jara si dává na čas, nicméně již brzy začne Praha rozkvétat a do práce se tak pustí jedny z nejpracovitějších obyvatelek města – včely. Jejich chov ve velkoměstech není ojedinělý. Včeličkami se mohou pochlubit Londýn, Paříž nebo Vídeň. Pozadu není ani Praha. Na jejím území pilně „pracují“ tisíce včelstev. Pro život hlavního města je jejich přítomnost nezbytná.

Již Albert Einstein v roce 1921 pravil, že lidstvo by bez včel přežilo jen čtyři roky – jejich hlavní funkce je (vedle výroby medu a vosku) především opylovací.

To se samozřejmě vztahuje i na Pražany. Nebýt včel, nejprve by zhynuly rostliny, došlo by i na živočichy včetně lidí.

Včely v Praze dávno nejsou sci-fi. Úly se mohou pochlubit leckde: například v Jedličkově ústavu, kde včely chovají Vyšehradští včelaříci, na střeše minimálně dvou holešovických domů poblíž Letné, na Slupi, na úpatí Vítkova, v klášterní zahradě Emauzí či na Hradčanech, kde působí občanské sdružení Hradčanské včely.

Včelaři jsou po celé metropoli, včelstva jdou do tisíců. „V Praze 5 a v Radotíně je kolem pětatřiceti včelařů s asi 320 včelstvy, jen kolem hřiště Golf Clubu v Motole v lese je celkem osmdesát včelstev. Hodně včelstev má i Praha 6 včetně Řeporyjí. Včelín je například i u Anděla ve stanici Přírodovědců, což je nádherná lokalita,“ říká Dagmar Šromová, která působí v Českém svazu včelařů v Praze 5.

Včelaři se podle jejích slov raději moc veřejně neprezentují. U většiny lidí totiž z neznalosti nastává panika před bodnutím včelou. Lidé si navíc pletou vosy a včely.

Včela nechává v ráně žihadlo, které se zásadně nemá vytahovat pinzetou, ale má se vypíchnout nebo seškrábnout nožem. Lidový recept je následující: na štípnutí dát rozmačkanou nať cibule, ocet a ledovat, eventuálně přidat bylinky.

Včely nad hlavami nakupujících

Včely chovají i na střeše obchodního centra Chodov, úly jsou tam umístěny od počátku loňského května, místní včeličky už vyprodukovaly i mnoho kilogramů medu. A jak se návštěvníci ke včelám dostanou? Prohlédnout si je mohou přes sklo, o což mají zájem především rodiny s dětmi.

vcely-chodov Sklem jsou od úlů odděleny panely s cennými informacemi, například takovými, že včela zatížená nákladem uletí v průměru osm metrů za vteřinu a za jednu minutu navštíví deset květů.

Zajímavé je i to, že včely nikdy nespí, a to ani v zimním období, kdy jsou uvnitř úlu schoulené v chomáči, kde se střídají na jeho okraji.

Jedna včela za svůj život vyprodukuje asi půlku až tři čtvrtiny lžičky medu, přičemž včely-dělnice se dožívají třiceti až čtyřiceti dnů, půlku života zasvětí práci, druhou polovinu sbírání nektaru a pylu.

Kvalitní pražský med

Zájemci se na panelech dozvědí i to, že v úlu je teplo – asi 34 stupňů Celsia. A víte, kdo bodá žihadlem, které vzniklo zakrněním kladélka? Včely-dělnice, které se nemohou rozmnožovat. To vše se lze na informačních tabulích v pražském Chodově dozvědět.

„Včelám se daří skvěle, jak potvrdila jarní prohlídka v úvodu března. Máme tři úly, což představuje asi třikrát 60 tisíc jedinců v době letního rozvoje, nyní je stav kolem sedmi tisíc jedinců na jeden úl,“ uvedl tajemník Českého svazu včelařů Rudolf Peleška.

„Vloni bylo odebráno každému včelstvu 60 kilo medu, tedy 180 až 200 kilo kvalitního medu celkem, padesát procent medových zásob bylo včelám ponecháno a úbytek doplněn cukerným roztokem,“ dodal.

Rozbor podle jeho slov potvrdil vysokou kvalitu medu s nízkým obsahem vody (16 %), vynikající viskozitou, nádhernou zlatavou barvou a výbornými chuťovými vlastnostmi. O stanoviště je podle Pelešky velký zájem během celého provozu Centra Chodov.

„Prosklené úly a pracovní činnosti včelařů jsou využívány jako realistická ilustrace v rámci organizovaných akcí, medobraní a tiskových konferencí, ale i v běžném provozu při ošetřování včelstev,“ dodal. S tím, že pražští včelaři každé léto pořádají medobraní, nejbližší bude pravděpodobně v červnu.

Včelaři musejí sahat do vlastní kapsy

I proto chov včel podporuje jak Česká republika, tak Evropská unie. Důraz je kladen například na podporu výzkumu a vývoje nových léčiv pro nemoci včel, které nejsou ojedinělé – například varróza, mor včelího plodu nebo nosemóza. Někdy pomáhá i samospráva.

Včelaři však musejí především sahat do vlastní kapsy – bez lásky nelze tuto činnost dlouhodobě vykonávat. „Letos jsme dostali dotaci od ministerstva zemědělství. Pro představu: na podzim díky ní nakrmíme jedno včelstvo deseti až patnácti kilogramy cukru, takže to nepokryje náklady a nezbohatneme,“ říká Dagmar Šromová z Českého svazu včelařů.

Včelařům se podle jejích slov dostává i další pomoci – například podpory při školení. Podporováni jsou i noví včelaři – částkou tisíc korun na jeden úl, a to maximálně na čtyři úly, přičemž jeden úl je vyjde na 3500 až 4000 korun.


Autor: Anna Skálová
Další články
Nahoru